Pixa
Ráno jsme vstali na 7 jelikož pro nás měl na půl osmou přijet autobus, kterým jsme měli dvě hodiny jet k lodi na Mekongu do města Chao Doc, po Mekongu jsme se měli plavit 5 hodin k Saigonu a pak 3 hodiny jet busem do Saigonu.
Snídani jsme skoro nestihli dojíst, jelikož minibus přijel hodně brzo. Pak jsme popojeli kamsi po Phonm Phenu, kde po nás chtěli vidět pasy a pak jsme se vydali konečně na cestu. Ta byla zajímavá, takže jsme si ze začátku nevšimli, že jedem už víc jak dvě hodiny, nakonec jsme jeli asi 3 a půl hodinu a to už nám pak došlo, že nás vezou rovnou k hranicím, takže po lodi pojedeme až ve Vietnamu.
Po kambodžské hraniční kontrole (vypadl proud, takže celníci byli bezradní – tohle se nám v Kambodže stálo za tři dny třikrát) jsme nastoupili na loď, ve které jsme zjistili, že se jedná nejspíše o „speedboat“, se kterou úsek ujedeme rychleji (tuto loď nám nabízeli původně za dvojnásobnou cenu, ale chtěli jsme si užít Mekong a tak jsme koupili tu delší a levnější plavbu), jelikož bylo vedro, tak nám to moc nevadilo, že tam budem dřív.
Pak nám však řekli, že v Chao Doc by jsme měli být už za hodinu a to nám bylo divné, podívali jsme se do mapy a zjistili jsme, že Chao Doc je hned u hranic, takže se do delty Mekongu nepodíváme. 🙁 Muff pak říkal, že to věděl a že by tam cesta trvala 3 dny se spaním v hotelech atd, což vím, že jsme včera řešili, ale myslel jsem, že se jedná jen o dražší variantu se spaním toho, co jsme si objednali my. V průvodci jsme si pak našli, co je zač Chao Doc a zjistili jsme, že cesta do Saigonu nebude trvat 3h, ale nejspíš 6 z čehož jsme nebyli nadšení.
Pak jsme dojeli k vietnamské celní kontrole, kde měli úředníci zrovna oběd takže nikdo z těch birokratu nepracoval a my tam tvrdli půl hodiny než přišel ouřada. Po kontrole jsme nastoupili na loď a snažili jsme si užít to, co nám z hodinové plavby po Mekongu zbývalo.
Po připlutí do města Chao Doc nás ještě vzali na krátkou prohlídku sádek v řece, kde nám předváděli krmení ryb. Když prohlídka skončila tak nás vykopli v přístavišti, kde nás hned začal obtěžovat místní naháněč. Nejdříve jsme se vydali pryč od něj a po pár minutách jsme se ho i zbavili. Ale lidé tu vůbec neuměli anglicky a ty co rozuměli, nedokázali říct jednu souvislou větu a tak nás posílali jednou doleva a podruhé doprava.
Nakonec nás utvrdili, že jdem špatným směrem a tak jsme šli zpátky a na druhou stranu. Cestou jsme se šli zeptat zpět do přístaviště, kde je autobusové nádraží. Pán, který nás vezl na lodi nám vysvětlil, že tu jsou vlastně dvě nádraží. Jedno normální pro místní a jedno pro turisty. Jelikož jsme na 6 hodin cesty chtěli pohodlí, tak jsme šli do toho pro turisty. Teda nakonec nešli, ale jeli. Jeli jsme na něčem jako rikša až na to, že nás drožkař nevezl před sebou, ale za sebou. Pro vysvětlenou do všeho se zamíchal onen původní naháněč tam zase vyčmuchal a už si pohlídal, abychom využili jeho služeb. Po výstupu z rikši nás přesvědčil, že zde to funguje tak, ze se jezdi minibusama a že má pro nás skvělej minubus, kde bude klimatizace a všechno možné. Jelikož jsme byli již propocení jako koně, tak jsme zaplatili každý 8$ za lístek na ten jeho super minibus a šli si dát jídlo, než bude čas odjezdu. Na jídlo jsme si sedli do pouličního stánku, kde se nás na nic neptali a prostě nám přinesli jediné jídlo, které tam asi měli. Jednalo se o salát a polévku. Já to odmítal, jelikož střeva si furt se mnou dělala co chtěla. Bohužel z odmítavých gest pochopili, že si nechci dát jen salát a polévku donesli i mě a tak jsme si nakonec ty nudle bez chuti dál.
Pak už jsme jen čekali na minubus, který přijel přesně, bohužel to byl celkem malej minibus ve srovnání s ostáními, ale mysleli jsme, že tam nebude tolik lidí, což jsme se hooodně spletli :D. Po pár minutách jízdy zastavil na autobusovém nádraží, na které jsme původně šli, než nás mistňáci ukecali. Tam jsme samozřejmě zjistili, že cena za ticket je 120 Kč a ne 160 Kč, takže nás zase natáhli. Plus všechny autobusy a minibusy vypadali lépe, takže jsme evidentně jeli tou největší šunkou v kraji. Na nádraží jsme si krásně pocákli další půl hodiny ve vedru na případné cestující a pak jsme se vydali konečně na cestu. Za chvíli byl minibus úplně plnej a my jsme byli celkem naštvaní, páč pro Evropana tam není ani dostatečně místa na nohy, natož když se mačkáte s ostatníma na jedné sedačce, takže nemůžete ani nohám ulevit. Plus onu klimatizaci přestal pan řidič používat a vychcaně otevřel okna, což bylo nepříjemné, když vám to 6 hodin fouká do ksichtu a víc k ničemu, když zastaví.
Jeli jsme asi 6 hodin, každou chvíli jsme stavěli, zpomalovali atd. Prostě to co v Evropě ujedete za 3h, tak tady jim to trvá 6. Kristýna se seznámila s babičkou, kterou šoupli vedle ní. Bylo jí 90 a řidič byl její vnuk, neuměla anglicky, ale dorozumívala se rukama. Pak už jsme dojeli do Saigonu
Celkový plán naší cesty
Celový plán naší cesty naleznete zde.
