Vietnam 06 – Hue

Ráno jsme se s Míšou probudili asi na 7 jelikož ve vlaku do Hue začali v rozhlase pouštět ranní písně pro pracující lid. Naši vietnamští spolucestující na první zastávce vyběhli pro krabičky s rejží a čímsi dalším. Nakonec však vystoupili dříve než my a tak jsme si hodili peřiny na jejich místa dolů a vegetili na peřinách až do Hue.

Konečná v Hue

Po výstupu z vlaku jsme si řekli, že půjdeme nejdřív na snídani a pak teprve budem hledat hotel, což nám vydrželo asi tak 2 minut, než nás našel první naháněč a odvezl nás zadarmo do svého hotelu s tím, že ho nemusíme brát. Měl tam pokoje za 8$ a s balkonem za 10$ jak nám vysvětloval dle své brožurky.

Po příjezdu nás bouchnul do nosu takovej divnej smrad, který nevíme z čeho je, ale naštěstí byl cejtit jen do druhého patra, my byli až v 5 a tam to cítit nebylo. Jelikož to bylo jedno z nejvyšších pater, tak tam z pokojů s balkonem byl pěknej výhled a i já s Míšou jsme se nechali ukecat na pokoj za 10$ místo za 8$, ikdyž Míša pak byla asi trošku naštvaná, páč chtěla zkusit ty hotely obejít, zda se nedá dostat na nižší cenu bez naháněčů. Kórt když v pokoji lezli mravenci a večer jsme zjistili, že klimatizace nefunguje a stropní větrák jede jen na maximální rychlost, ale ten výhled byl fajn.

Pak už jsme vyrazili do města s tím, že se nasnídáme a vyrazíme do císařského paláce do starého města. Bohužel bylo od včera stále deštivo, ale jíst se musí a tak jsme vyrazili do deště. Snídani jsme hledali všude možně, ale nic jsme nenašli jen samé nudle a smažené věci. S Kristýnou jsme ochutnali pyrožky od pouliční prodejkyně. Byly celkem fajn, pokud vám nevadí smažená jídla s trochou zeleniny uvnitř. Nakonec jsme přešli řeku k císařského paláci a jelikož furt lilo a bylo už 12, tak jsme zapadli do první pěkné restaurace na oběd a kafe místo snídaně.

Císařský palác v Hue

Po „o“ jsme šli do císařského paláce, vstup tam byl na osobu asi 120 000 dongu. Zjistili jsme, že je to velký komplex obehnaný vodním příkopem a dvojími hradbami. Jako první jsme byli v audienční místnosti, ale tam se nesmělo z nějakých důvodů fotit, byla tam však zmenšenina celého komplexu a tak jsme si říkali, že to bude super to celé prolézt. Bohužel po prohlídce jsme zjistili, že víc jak půlka je zbořena, asi války a komunisti dokázali své.

Každopádně to co zbylo, bylo pěkně, domy s tou jejich zatočenou střechou a různé rybníčky mohly být za svých časů opravdu pěkně. Pro Muffa jsme tam dokonce našli keř, který byl ostříhaný do tvaru želvy. Když jsme si to celé prolezli a vyšli ven, tak šly holky koupit zmrzlinu, páč dneska tak „enormě“ svítilo, až z toho byly splavené 🙂

Cestou zpět na hotel jsme potkali ještě muzeum zaměřené na císařskou dobu, zjistili jsme nakonec, že ho máme taky v ceně a tak jsme tam zašli. Fotit se tam taky nedalo, ale zase tak moc věcí tam nebylo, jen nějaké oblečení, vázy, nábytek a peníze. Pak jsme se stavili v místním fastfoodu, páč Kristýna a Muff prahli po hamburgeru a šli jsme na hotel. S Míšou jsme ještě po cestě od pouliční prodavačky koupili sáček čehosi, co vypadalo podobně jako popcorn a nakonec to chutnalo asi jako arizony. Plus nám paní dala ochutnat sušenej banán se sezamem, což bylo zajímavé a chutné.

Když jsme ze sebe na hotelu sundali veškeré mokré oblečení a hodili se do pohody, tak jsme šli hrát kenta ke Kristýně a Muffovi na pokoj s kartama, které jsme koupili po cestě. S Muffem jsme skočili ještě pro bagety, ale tady v Hue je nemaj dobrý, páč to maso negrilujou před váma, ale maj ho již připravené, plus jsme si tam nechali dát něco, co bylo divné křupavé s chrupavkama a tak jsme to z baget vyházeli. Míše jsem po cestě ještě koupil bananovej dortík, páč zejtra má svátek.

Kenta jsme pařili asi do 9 a Mísa byla z dortíku nadšená, po 9 jsme se hecli a šli na karaoke, nicméně jsme zjistili, že karaoke co tam měli funguje tak, že dostanete privátní pokoj, kde jste jen se svými přáteli a televizi. O to jsme ale zájem neměli a nikdo nám nedokázal poradit, kde je normální karaoke a tak jsme skončili na pivu v pouliční hospodě. Kde jsme si dali pár piv, dostali dvě rejžové, solené, křupavé placky se sezamem, které byly podobné lázeňským oplatkám co do tvaru. Vietnamci ze sousedního stolu na nás očividně povolali místního prodejce obrazů, jelikož po tom, co nám nabídl své obrazy a my jsme ho odmítli, tak si sednul ke stolu vedle k mistnakum. Ale jinak jsme pěkně popili a už si nás nikdo nevšímal a šli spát.

Hue – druhý den

Ráno jsme šli na snídani dolů do našeho hotelu, naštěstí už to tam tolik nesmrdělo jako včera. S Míšou jsme ještě skočili do pekařství pro druhej banánovej dortík a já si koupil něco, co vypadalo jako zapečený rohlík se sýrem a parkem. Bohužel to nebyl sýr, ale jakási žluto-cosi hmota, která byla nasládlá. Vzpoměl jsem si, že tuhle hmotu už znám z Libanonu. No škoda mohl to být dobrý zapečený rohlík se sýrem, každopádně mě to mohlo napadnout, že to sýr nebude, když tu maj 20 deka Eiadamu za 150 kč. Aspoň si budu vážit Eidamu u nás 🙂

Po snídani jsme skočili do sprchy, zabalili si, dali jsme si věci do úschovy a šli na dvě hodiny do města, jelikož nás v 13:00 čekal odjezd do Hoi Anu. Tentokrát jsme šli na druhou stranu než včera (tzn.směrem od vody a císařského paláce) a potkali jsme restauraci, kde to krásně vonělo, tak jsme si řekli, že se tam pak vrátíme na oběd než pojedem. Obloukem jsme došli znovu k řece a vyfotili jsme si pár památek, které jsme včera v dešti nenašli. U řeky je to v Hue takové zvláštní. Ze strany, kde není staré město a císařský palác, jsou jen obrovské vily, a pár kaváren, jinak tam nic víc neseženete. Pak už jsme šli hledat zpátky onu restauraci na oběd. Trochu jsme zakufrovali než jsme ji našli, bohužel byla hodně drahá a tak jsme to směřovali, zpátky k hotelu s tím, že snad něco najdem po cestě, jelikož už jsme neměli tolik času.

V hotelu jsme chvíli zevlili než nám paní domácí řekla, že autobus je ready. Ještě jsme chvíli zdržovali se záchodem a pak jsme vyrazili k busu. Autobus byl opět spací a tak se v něm dalo pololezet, jediná nevýhoda těhlech busu je v tom, že nemaj záchod. V autobusu jsme potkali dva kluky z Cech, kteří taky jeli do Hoi Anu. Přej Halong měli super, takže to potvrzuje naši doměnku, ze záleží od koho je to sjednané. My to měli od cápka, kterej nevypadal nějak podezřele, ale pak jsme si všimli, že jsou asi i oficiálnější průvodci, kteří měli zelenou vojenskou čepičku a vysačku s fotkou. Nakonec jsme přímo před hotelem na rohu narazili na restauraci, kde měli jídlo za 45 Kč a vypadalo to fakt lákavě. Nakonec si tam daly jídlo i holky, které původně neplánovaly si něco dát tak brzo k obědu. Takže pokud budete někdy v Hue, tak zajděte do restaurace Saigon. Sice se vzhledově moc neliší od ostatních, ale jídlo bylo dobré. Jen je zajímavé, že vždycky když si objedná Míša něco k jídlu, tak ji to buď přinesou pozdě, nebo vůbec 🙂 A tak si to chudák musela vzít jídlo sebou na cestu.

Celkový plán naší cesty

Celový plán naší cesty naleznete zde.