Vietnam 04 – CatBa

Připlutí ke CatBě

Snídaně na lodi měla být v 8, ale ráno jsem se vzbudil už v , jelikož mi bylo dost blbě a měl jsem co dělat, abych se stihl ze spacákové vložky vymotat na záchod. Do snídaně jsem si to bohužel zopakoval ještě jednou, plus mě k tomu začal bolet žaludek, tak jsem teď dost nejistej, jestli je to jen podráždění žaludku z ty hnusný vodky, nebo je to nějaká místní infekce, jelikož mě to do večera zcela neopustilo. Ale uvidíme co zítra.

Každopádně dost o mém zdravotním stavu a fekálních historkách. Ráno jsem se s ostatníma vymotal na snídani, ať už mi bylo sebehůř, tak jsem si chtěl dát aspoň čaj. Nicméně ukázalo se, že komedie od našich „hostitelů“ pokračuje. K snídani samozřejmě nebylo žádné pití a to ani čaj, nebo kafe. Takže se všichni znovu naštvali. Kórt když na placené kafe, nebo čaj čekáte celou snídani a pak vám místo toho přinesou třeba džus, což se stalo jedné té Izraelce, která takový drink odmítala zaplatit. Jak to dopadlo nevím, jelikož jsem se odporoučel na záchod a placení jsem nechal na Míše.

Pak už jsme se vypakovali z kajut a čekali jsme až naše kocábka dorazí těch pár metrů ke břehu ostrova CatBa, které nás od svobody držely celý den a noc. A jak už to tak bývá, stejně jako když jedete na kole a myslíte si, že stačí jen těch posledních pár metrů vyšlapat a budete na vrcholu a on se místo toho objeví nový vrchol, tak to samé se stalo nám, sice jsme mohli odejít z lodi, ale málo kdo skočí z lodí na molo dva metry s plnou bagáží, takže jsme čekali, než nám poskytnou lávku, nebo přirazí loď blíž. Nakonec jim to trvalo asi 15 minut, než si všimli, že nikdo nevystupuje a přirazili loď víc ke břehu

CatBa první den

Na souši na ostrově CatBa jsme zjitili, že z přístavu člověk jen tak taky neuteče, páč tam nebylo žádné taxi. Zapojil se do toho ten náš ňouma průvodcovic, kterej říkal, že za půl hodiny přijede autobus, který nás odveze do CatBa City, což je jediné místní město.

Autobus se nakonec se spoždením objevil, ale takovou herku jsem ve Vietnamu viděl prvně, ale co hlavně, že to jelo. Z jízdy jsme se ale neradovali dlouho, jelikož autobus zastavil u národního parku s tím, že pár turistů co si zaplatili půjdou dovnitř a ostatní na ně budou čekat v autobuse než si to projdou a pak že zbytek odvezou do nějakého smluveného hotelu.

To jsme teda už nehodlali trpět a vzali jsme „náhodně“ tágo, které stálo hned vedle autobusu. Samozřejmě opět za nekřesťanské peníze 200 000 vnd, jelikož jediná nabídka určuje cenu 🙁 Míša ještě navrhovala vzít sebou ještě další turisty, ale to si nějak neuvědomila, že se tam sotva vejdem, ale bylo to buď náš čas ztracenej čekáním na taxíka, nebo těch ostatních a tak jsme dali kupodivu přednost nám.

CatBa City a pláže v okolí

Po příjezdu do CatBa City jsme zapadli do prvního hotelu kouknout na cenu a pokoje. Asi jsme měli naše první štěstí, jelikož jsme sehnali pokoje za 8$, které jsou prostorné a pěkně. Pak už jsme si sbalili věci a vyrazili na oběd a na pláž. Oběd jsme si dali v místní restauraci a já si dal raději kuřecí nudle na ten můj žaludek a střeva, ale stejnak to bylo smažené, co tady ale nadělám. Pak už jsme šli na pláž CatCo 2, což je celkem normální pláž, kde je po vietnamsku zase všechno placené od lehátka až po záchod, ale prostě jsme se mrskli na písek a nikdo nám nic neřek a nechtěl po nás peníze, takže cajk.

Na pláži jsme strávili pár hodin a s Muffem jsme hrdině plavali na vzdálenej ostrov. Zvládli jsme to na ostrov a zpátky celkem v pohodě, samozřejmě někde uprostřed jsme začali řešit téma ala žraloci atd. a už se nám neplavalo tak pěkně jako před tím 🙂

Pak jsme s holkama skakli na nějake to pití a vyrazili kolem pobřeží zpátky k hotelu do CatBa City, což bylo fajn jelikož jsme viděli v dálce spoustu ostrůvků. Já mezitím ztratil plavky a Míša s Muffem si dali kokos z pouličního krámů.

Pak už jsme došli do hotelu, vysprchovali se a šli na večeři, nakonec jsme skončili v evropské restauraci, což asi vyhovovalo všem kromě Míši, jelikož ta tam jíst nechtěla a dost ji to tam štvalo. Já chtěl na něco méně smaženého, ale vybral jsem si hamburger a ten nebyl moc dobrej, takže žaludku to asi moc neprospělo. Momentálně bych asi na ten můj žaludek ocenil jen tak rohlík se šunkou a sýrem a byl bych asi nejvíc happy, ale to tu nedělaj.

Na hotelu jsme vyřešili jak a kam pojedeme dál. Zatím to vypadá, že zejtra k večeru se přesunem do Ninh Binhu, aby nás okradly veslařky na místní řece, před čímž varuje dokonce i průvodce 😉

Jinak pro zájemce o koupání si myslím, že jsou na světě teda asi lepší místa na tuhle činnost. Voda je sice modrá, ale není moc průzračná a asi tady jsme po sezoně. Jen doufáme, že zažijem aspoň jeden den s jasnou oblohou 🙂

CatBa den druhý

Na CatBě jsem se konečně pořádně vyspali a vydali jsme se na snídani. Moc daleko jsme ale nedošli a snídani jsme si dali v našem hotelu. Číšník nám nerozuměl co si chceme objednat, ale s vydatnou pomocí recepčního to číšník nakonec pochopil a my jsem si objednali palačinky a sendviče. Po snídani jsme šli zjistit jak se dostaneme do Haipongu, což je město na pevnině, které leží na naší trase a jezdí z něj autobusy dál do Vietnamu.

Na to jak se dostat do Haipongu byly aspoň dvě varianty. První varianta znamenala jet něčím, co se jmenuje speedboat asi za 250 000 vnd na osobu a druhá varianta znamenala jet autobusem za 150 000 vnd. Sice se nám zdálo divné jet autobusem z ostrova, ale vzali jsme to, páč to bylo lacinější.

Půjčení motorek

Potom jsme si u našeho hotelu půjčili naše první dvě motorky (jedna za 80 000 vnd) a šli jsme si to s Muffem zkusit páč holky vyměkly (hlavně teda Kristýna, která říkala jak si půjčí motorku už od včera) a chtěly se vozit vzadu za náma.

První metr byl asi nejhorší, pač jak jsem neměl cit v rukou pro plyn, tak to bylo divočejší než jsem čekal. Po chvilce, jsem to dostal aspoň trochu do ruky a dokázal jsem objet blok. Nicméně když holky nasedaly, tak ke mě Michaela nechtěla, ale nakonec si sedla, páč ji nic jiného nezbejvalo, pokud tam teda nechtěla zůstat, nebo jet za náma na kole.

Nakonec nasedla a vydali jsme se pro benzín, za 1,5l chtěli 50 000 vnd, což podle mě není laciné kórt když půjčenou motorku má člověk za 80 000 vnd, ale co člověk nadělá. (Později jsme zjistili, že 1 litr benzínu stojí cca 20 000 vnd).

Národní park CatBa

Pak už jsme nabrali směr do národního parku CatBa, cestou jsem se učil vybírat zatáčky a brzdit, ale všechno se nakonec dalo nějak naučit, jediné s čím mám podle mě furt problém je pomalé popojíždění a otáčení se na ulici. Nakonec jsme předjeli i loudajícího se Muffa s Kristýnou.

V národním parku CatBa jsme si zaplatili vstupné za 40 000 vnd a objevili jsme pro nás nový nepoznaný jev jménem parkovné pro motorky a to ve výši 5 000 vnd. Park po vstupu vypadal asi tak, jako by tam zrovna skončila válka, všechno vyklizené a zničené. Nicméně jsme se tam byli kvůli přírodě a na to, že Vietnamci na vzhled svých domovů dlabou jsme si asi už zvykli. A tak jsme se vydali na vybranou trasu, která měla trvat 2 hodiny a měla vést místními „lesy“.

Nástup na trasu byl hned za baráky, kde začínal taky stoupák na jeden z místních kopců, asi za půl hodiny jsme byli u cíle naší cesty, ale to nám přišlo trapné, páč sice jsme byli spocení, ale zatím jsme jen šplhali do kopce a za odměnu jsme se dostali ke skále v lese, kde byly všude poházené odpadky. A tak jsme se vydali ještě někam dál jelikož stejně nikdo nehlídal, jakou trasu člověk jde.

Po cestě jsme potkali turistu, který nám doporučil ještě jeden vršek, ze kterého by měl být krásný výhled na ostatní kopce a tak jsme se tam vydali i přes jeho upozornění, že se tam „trochu šplhá“. Nakonec to bylo úplně v pohodě. Šplhání znamenalo očividně jen zdolat železné žebříky a vyhnout se pár turistům v žabkách, kteří byli posraní až za ušima, že se jim smykne noha a žuchnou dolů, to my v sandálech a keckách jsme byli jako kamzíci. Na vrcholu jsme si udělali pár fotek a vyrazili jsme dolů.

Hledání „schovaných“ pláží

Dole jsme se dohodli, že pojedem na sever hledat „schované“ pláže, které by prý zde měli být a tak jsme vyrazili… ale žádnou schovanou pláž jsme nenašli, což jsem byl zklamanej, jelikož snad každý, kdo tady byl a má blog, tak psal o tajných liduprázdných pláží, což nám se teda nepodařilo najít.

Jediné pláže, které jsme našli byly u silnice a nebyly ani hezké, ani prázdné (minimálně plné odpadků, nebo rybářských lodí atd). Ale aspoň holky sebraly odvahu a motorky si taky zkusily. Odvahy sebraly nakonec až moc a chtěly, aby svezly ony nás. Což jsme se trochu báli, ale dopadlo to dobře 🙂

Nakonec jsme zastavili na oběd v nějaké rybařské vesničce, kde jsme čekali, že bude jídlo za hubičku, ale babka restauratérka nás pěkně natáhla a za jedno jídlo, chtěla 50 000 vnd. No co, už je to asi jedno, hlavní jídlo pod 50 000 vnd tady asi jen tak neseženem

Po obědě jsme se vydali zpět do CatBa City, vzali jsme to však jinou cestou okolo pobřeží. Ta však byla rozbita a jezdily po ní náklaďáky, takže jsme za chvíli byli od hlavy až k patě od prachu a tak jsme zastavili u moře na pláži, kde jak jsme zjistili bylo stovky takových těch jehlanovytých mušliček. Když jsme chtěli odjet, tak jsem zjistil, že jsem ztratil klíče od motorky, které jsem hodil do helmy a tak jsem je tam v panice začal hledat. Nakonec jsme je naštěstí našel. Nevím co bych dělal, kdybych je nenašel. Pak už jsme dorazili do města a jelikož jsme tam byli brzo, tak jsme se rozhodli stihnout dřívější bus.

Cesta z CatBy

S autobusem to bylo nakonec tak, že jsme jeli do vesnice, v níž jsme obědvali a nabrali cestou tucet domorodců a tam jsme v přístavu přesedli taky na speedboat do Haipongu. Rozdíl mezi těmi dvoumi variantami byl tedy nakonec v tom, že ona dražší varianta je pro turisty přímo z CatBa City a druhá varianta pro chudší turisty a místňáky. Nicméně my jsme platilo 150 000 vnd a rákosníci platili 50 000 vnd, takže nás zase natahli.:)

Cesta nebyla moc zajímavá, jelo se přes širé moře a nakonec přes ohromný nákladní přístav do naší loděnice. Jelikož jsme po přistání nevěděli kam máme jít, tak jsme si vzali taxíka na nádraží. řekli jsme si, že pojedem s taxametrem, ale tenhle ho zapnout nechtěl, plus nám řekl, že je to 4 km (reálně tak 2) a chtěl za to 80 000 vnd za všechny, což jsme stáhli nakonec na 60 000 vnd, jelikož dle jeho sazeb na dveří a vzdálenosti 4km to na víc prostě nevycházelo. Takže byl chlapec naštvanej, že umíme počítat a že nás tolik neoškube.

Každopádně něco na tom určitě vydělal, jinak by nám asi neslevil a jeli jsme na autobusák. 4 km to opravdu nebyly, ale aspoň jsme nejeli za 200 000 vnd jak je naším zvykem. Pak už jsme šli pro lístky a na jídlo. Po nákupu jízdenek, jsme se vydali na trhy sehnat jídlo, sice jsme s Muffem nechtěli nikam chodit, páč prodavačka lístku nám doporučovala jídelnu hned u nádraží, ale holky chtěly nějaké ovoce a oříšky. Nakonec jsme ale žádné ovoce ani oříšky nenašli a tak jsme skončili v oné doporučované jídelně.

Bageta s vajíčkem byla dobrá, ikdyz to bylo jen vejce v housce 🙂 Pak už pro nás přiběhla prodavačka lístků ať nastoupíme do autobusu a tak jsme se sebrali a šli na autobus.

Autobus byl spací, takže jsme si poprvé vyzkoušeli, jak to vypadá. Sedačky tam jsou úplně jiné, než v normální autobusů. Jsou tam tři řady polopostelí ve dvouch úrovních nad sebou a boty si člověk musel dát do sáčku a vzít ke svému lehátku, plus tam byla zase ohulená klimatizace na maximum, která nešla moc vypnout. Což je asi i důvod proč tu všichni kašlem, venku je 30 stupňů a je dusno a v autobusech, vlacích a na hotelech vám z klimatizace mrzne zadek :(. Takže cestu jsme prožili s Michaelou schouleni k sobě, jelikož tu byla fakt zima a teplejší oblečení jsme měli v krosnách

Celkový plán naší cesty

Celový plán naší cesty naleznete zde.