Vietnam 02 – Sapa

Sapa příjezd

Ráno jsme se vzbudili už v půl páté, jelikož vlak měl jet cca 8 hodin. Vlak ale pořád nestavěl a tak jsme neměli tucha, zda jsme Lao Cai už dávno nepřejeli. Naštěstí asi tak za hodinu začali hlásit něco o Sapě a všichni turisti začali vystupovat a tak jsme šli taky.

Když jsme vylezli z vlaku, tak nás začali pronásledovat naháněči na taxíky. Problém je v tom, že si vás prostě jeden naháněč vybere a ten se vás už nepustí, takže pokud se chcete zeptat na cenu u jinejch taxíků a minibusů, tak on vám to stejně překazí, jelikož jsou domluvení všichni spolu a naháněč pak dá část peněz tomu s kým se finálně „domluvíte“a tak vám cenu drží stále nahoře. Nakonec jsme usmlouvali cenu na 12 $ za 4 osoby minibusem a vydali jsme se z Lao Cai do Sapy.

Cesta do Sapy byla sice v mlze, ale dávala tušit, že tato oblast může být za jasného počasí opravdu pěkná. Po příjezdu do Sapy jsme nevěděli moc co dál a tak jsme zašli na snídani. Na snídani jsme začali zvažovat, zda jít na dvoudenní túru s průvodcem, nebo si v Sapě pronajmout pokoj a jít na vlastní pěst někam do údolí.

Nakonec jsme se, po zeptání v infocentru, u potulujících se Hmongu a dotazů v hotelu, rozhodli vzít organizovaný výlet s průvodcem za 25$ na hlavu od hotelu, kde jsme měli snídani. Zvažovali jsme jít přímo s Hmongama, kteří nám nabídli průvodce a podobné podmínky jako v hotelu, ale bylo to hektické, takže bůh ví, jak by to dopadlo. Všimli jsme si také, že pouliční Hmongové evidentně nesmí k hotelům, jelikož když jsme se s nimi bavili o podmínkách našeho tripu, tak přišli muži s červenejma pśskama a odehněli je zpět na náměstí. A pán od hotelu, nás před nimim trochu varoval, že s nimi nám nemůže nikdo nic garantovat. (ale spíš to byl konkurenční boj než dobře mířená rada) Trip od hotelu měl být se skupinou dalších šesti lidí, což se mi nelíbilo a víc jsem chtěl vzít soukromý výlet od Hmongu na ulici, ale ostatní byli pro variantu od hotelu. Výhodou této varianty bylo také to, že nám velké bágly nechají v hotelu a na túru se mužem vydat s malým báglem.

Rychle jsme se zabalili a už jsme čekali na našeho průvodce. Naším průvodcem nakonec byla mladá 26 léta hmongská žena, která měla už tři děti. Jméno jsme bohužel moc nerozuměli, ale myslím, že se jmenovala Maisun. Maisun byla fajn a uměla perfektně anglicky a vysvětlila nám, kdo jsou Černí Hmongové.

Hmongové jsou původně z Číny a mají úplně odlišnou kulturu a jazyk a do Vietnamu se dostali během válek.

Náš trip nemá asi smysl hlouběji popisovat, jelikož názvy vesniček co jsme míjeli jsou nezapamatovatelné, stejně jako jméno Maisun. Trip se skládal ze sestupu do údolí a k dojití do vesnice, kde jsme měli spát.

Výlet byl pěkný a zajímavý, jen jak byla mlha a bylo po sezóně a rýže byla sklizena, tak to nebylo jak všude na fotkách na internetu. Sapa musí být v sezoně prostě bomba, pokud vám nevadí velké vedro. Ale i tak byl výlet super.

Hned od začátku se k nám připojily další hmongské ženy, které šly s námi nakonec po celý den. Asi jsme se pro ně stáli určitou atrakcí. Po několika hodinách a propocenejch tričkách jsme došli do údolí na jídlo. Hned jak jsme si sedli, tak se k nám seběhly ženy a děti a nabízely nám své „hand made“ výrobky. Tomu samozřejmě holky a ani nakonec Muff neodolali a nakoupili různé barevné peněženky a náramky. Byly opravdu neodbitní. Některé děti byly dokonce trochu znetvořené, jako třeba jedna holčička, která měla na jedné ruce dva palce. Děti obecně se tu učej kšeftovat už od maličká a tak na každém odpočívadle bylo pár dětí, kteří mumlali svoje prosby a s nataženou rukou nabízeli náramky

Po obědě nám Maisun ukázala, jak se z místní rostliny Indiga dělá indigová modř a jak se dělá látka a zpracovává rýže. Pak nás protáhla rýžovými poli, kde se chodí po bahnitých naspech, které oddělují jedno pole od druhého. Problém je, že když je takovej násep mokrej, tak strašně klouže a člověk má tendenci spadnout, což jsem si sám nakonec vyzkoušel. 🙂 Mezi poli se také pohybují svévolně zvířata, takže lze narazit takřka kdykoliv na kuřata, prasata a krávy. Takže jsem udělal spoustu fotek krav a býků, pokud to teda všechno nejsou buvolí

Cestou okolo řeky jsme se nakonec dostali do vesnice, kde jsme měli spát. Zjistili jsme, že se jedná o dům, kde spí až 20 lidí, ale naštěstí jsme to měli jen pro sebe. Po chvíli odpočinku jsme se vydali zpět k vodě, jelikož byly teprve 4 hodiny. U vody jsem se osmělil a vykoupal jsem se v řece, a za odměnu jsem si něco píchnul do nohy :), ale snad to bude dobré. U řeky se od nás Kristýna s Mufem odpojili a šli na masáže, kterých si všimli před tím po cestě a já s Míšou jsem zůstali ještě na břehu až doschnu.

Když jsme přišli do našeho příbytku a vysprchovali jsme se, tak nám Maisun přinesla domácí americké brambory se sweet chili omáčkou, které jsme rádi s Míšou zdlábli. Pak už přišel Muff s Kristýnou a chystala se večeře. Večeře byla úplně úžasná, byly tam jarní závitky, kuřecí maso se zeleninou, vepřové maso se zeleninou, grilované vepřové maso, výborné smažené zelí, ochucená rýže a normální rýže. Do toho se začala pít pálenka z rýže, což neodmyslitelně doprovázel místní pokřik „Mo hai ba zo“ (něco jako „na zdraví“). Vůbec celé to bylo super, jelikož Hmongové jedli a pili s náma (plus neustále dolévali 😉 ). Po večeři jsme ještě chvíli poseděli, než Maisun šla domu. Pak nás Hmongové opustili úplně a tak jsme pili sami dál, až to holky přestalo bavit a šly za zvuky „mo hai ba zo“ znějící z vedlejšího domu, kde byla banda opilých cizinců. Trochu jsme s nima pokecali a pak šli pomalu spát.

Sapa druhý den

Jelikož jsme svítili až do jedné do rána, tak pro nás bylo vstávání poněkud těžké, dostali jsme kupu palačinek a jen já a Míša jsme si pár dali, jinak Kristýna ani Muff se nemohli na snídani ani podívat :).

Každopádně nějak jsme se sbalili a vyrazili znovu na cestu. Čekal náš výlet něco lehce přes oběd a pak návrat do města Sapa. Tentokrát však byly výšlapy o něco prudší a hned na začátku cesty jsme potkali ostatní cizince, se kterými jsme se bavili minulou noc večer, nicméně nechali jsme je nakonec poodejít, jelikož jich bylo mnoho a pletli se do záběru foťáků atd. Opět jsme lezli po hrázích malých rýžových polí a taky jsem si vyzkoušel jaké je spadnout z hráze. Tím vám bohužel začne bota klouzat i tam, kde předtím neklouzala, takže jsem se nakonec celý roztřesený a ověšený technikou do vody dostal asi ještě dvakrát. No co, aspoň byla sranda.

Pomalu jsme se dostali k místním vodopádům, které šlo považovat spíše za horskou strmou říčku než vodopád, ale co člověk nadělá, chvíli jsme taky procházeli bambusovým lesem a užívali jsme si rozhledy na vrcholcích, teda kromě Muffa, kterému bylo blbě 🙂 Cestou jsme darovali třem dětem sójovou tyčinkou, jelikož plakali hladem, byli celé špinavé, seděli u ohníčku a ukazovali rukama, že mají hlad, sice to bylo somrování, ale výjimečně nechtěli peníze, a tak jsme jim sušenku rádi dali. Maisun jim tyčinku rozdělila, páč by se o ni prý nerozdělili a snědl by ji ten, kdo ji dostal.

Před obědem jsme se dostali do místní školy, kde děti měly zrovna přestávku a tak jsme si je mohli i vyfotit. Některé děti sebraly odvahu a šli k nám, ale jiní nás vydatně ignorovaly. Pak jsme přešli znovu přes most na druhý břeh a šli jsme na oběd.

Nejdříve jsme mysleli, že nás zase někde posadí a donesou nám jídlo, ale pak jsme zjistili, že Maisun má pro nás jídlo celou dobu v báglu a do místní žrádelny, jsme šli jen kvůli tomu, aby nám to Maisun mohla uvařit. Nejdřív jsme se torchu báli, že se moc nenajíme, když vyndala jen čínské instantní polívky, ale i tu dokázala Maisun dovést k dokonalosti jelikož do ní obdělala zelí, rajčata, vaječnou omeletu a bůh ví co ještě.Po obědě jsme se vydali na procházku do přilehlé vesnice, kde jsou samé školy. Teda až na Muffa, kterej zůstal v žrádelně s tím, že si tam odpočine a tak jsme šli bez něj. Ale stejně tam nebylo moc co vidět, sice jsme školy navštívili, ale zrovna se v nich učilo a tak jsme šli zpátky.

Po návratu jsme čekali na další turisty, abychom se mohli vrátit do Sapy s naplněným autem a tak jsme tam další půlhodinu čekali. Míšu si zatím našly hmongské ženy a tak si nakoupila čelenku a peněženku, tak snad to bude někdy nosit :).

Po návratu do Sapy jsme si v hotelu dali jen sprchu, prohlídku města jsme museli vynechat, páč bychom nestihli vlak. Nakonec jsme byli ale naštvaní, že jsme to neudělali, jelikož naše taxi přijelo pozdě a ještě vyzvedávalo další lidi, takže jsme aspoň malou procházku dát mohli.

V Lao Cai jsme pak už dostali lístky na vlak a nakoupili si kebabové bagety a různé grilované pochutiny a vyrazili jsme na vlak. Mimochodem s jídlem jsme se zatím dostali na 20 000 Dongů a to za ty bagety z ulice, jinak je spíš normální cena tak 55 000 Dongů a pití je taky různě drahé od 10-20 tisíc voda, pivo 15-35 tisíc a Coca Coly atd tak 20 – 45 tisíc je můj odhad zatím.

Teď jinak zase ležíme ve vlaku a jedem zpět do Hanoje odkud budeme pokračovat do Halongu na ostrovy. Mimochodem vlaky jsou nějak strašně drahé, takže příště pojedeme nejspíš autobusem.

Celkový plán naší cesty

Celový plán naší cesty naleznete zde.