Pixa
Ráno se nám nedařilo vstát brzo, jelikož jsme zase po dlouhé době spali na normální posteli. Rychle jsme skákli na snídani, která byla v ceně pokoje a vyrazili jsme na cestu do Joshua’s trees.
Zase došel chleba, takže první zastávka byla ve Walmartu a pak jsme ještě objevili Rosse, tak jsme se skákli podívat i tam.
Joshua’s trees
Pak už jsme ale vážně vyrazili na cestu do Joshua’s Trees. Nejdřív jsme jeli po dálnici a tak jsme urazili prvních 100 kiláků celkem rychle. Pak jsme se opětovně připojili na Route 66 a vyfotili jsme se u nápisu Route 66, které byly nakreslené na silnici.
Od Petry a Lukáše jsme měli papíry s cestou, kterou zde podnikli oni a tak jsme zastavili na doporučených místech. Prvním místem bylo město Amboy, kde nebylo nic kromě totálně pusté pumpy se svítícím nápisem. Pro američany zřejmě kultovní místo, pro nás celkem ztráta času.
Dále na mapce měli vyznačeny závod na zpracování soli, což byly velké vykopané díry na poušti s průzračnou modrou vodou, která se zřejmě měla v tom vedru odpařit ze země se pak vytěží sůl.
Poté už jsme dojeli do města Joshua’s Trees, kde jsme poprvé ochutnali enchiladas a buritos. Celkem to bylo i chutné, ale jíst to kazdej den bych asi nemohl.
Potom už jsme se vydali přímo do parku Joshua’s Trees. Vynechali jsme návštěvu visitor centra, jelikož jsme již měli anual pass a informace co vidět jsme taky měli od Petry a Lukáše.
Po cestě jsme našli o keř zamotanou americkou vlajku a tak jsme ji vzali sebou a vyfotili jsme se s ní a zase jsme jeli dál.
Jenže co čert nechtěl, vstup do parku byl zavřenej, prý kvůli vodě na silnici, což jsme nechápali, jelikož zde bylo asi 35 stupňů, a tak jsme se vydali do visitor cetra pro informace, zda se dá do Joshua’s Trees parku nějak dostat. Rangerka nám ochotně dala mapku a ukázala nám další vjezdy a tak jsme zase nasedli do auta a popojeli k druhému vjezdu.
Jako první jsme si dali krátkou okružní cestu s názvem Hidden valley, což bylo asi 1,5 mílové údolíčko obklíčené nízkými skálami. Další zastávkou pak bylo Keys view, kde člověk mohl vidět Salton Sea a okolní krajinu.
Dalé jsme videli kaktusy Cholla. Ty byly pěkné a byla jich spousta na jednom místě. Jen si prý člověk musí dát pozor kam šlape, páč prý šlápnutí na odpadlý kousek může způsobit vážné zdravotní problémy.
Plus tam byla cedulka s varováním před včelami, o kterých jsme se dočetli, že jsou tak žíznivé po vodě, že se odváží za útočit i na člověka ala potencionální zdroje vody.
Pak jsme jeli postavit stan s tím, že potom se vydáme ještě na nějaký malý track. Nicméně většina tábořišť byla zavřená (asi kvůli riziku požáru) a hledání campgroudu zabralo hodně času a tak jsme už v tábořišti zůstali s tím, že ráno ještě objedeme kaktusovou školku kaktusů Cholla a kouknem do indiánské jeskyně a potom hurá do San Diega a možná i do Tichuany do Mexika, ale to uvidíme, zda se odvážíme, páč všechny zdroje tvrdí, že je to v Tichuane nebezpečné.
Teď sedíme v kempu mezi Joshua’s trees a skalama a za chvíli půjdu zkusit pár nočních fotek, pokud mi to svítíc měsíc dovolí..
Ukecal jsem Muffa ať jde se mnou a vyrazili jsme k vyhlédnutému kaktusů Joshua a nastavil jsem nekonečnou expozici. Jelikož jsme neměli co dělat, tak jsme skákli k autu pro tablet a koukli jsme na jeden film, kterej jsem si nahrál do tabletu už v Praze.
Po hodině jsem snímání zastavil a po další hodině zpracování jsem se na fotku kouknul, kupodivu měsíc v úplňku nedovolil hvězdám dostatečně svítit, takže se fotka moc nepovedla, ale zkusím s tím něco udělat v Praze přes Photoshop. Bohužel mi to vybilo z půlky baterku, tak jsem zvedávej, zda s tím vydržím fotit zítra v San Diegu.
Celkový rozpočet a plán cesty
Rozpočet z naší cesty naleznete zde a náš plán cesty zase zde.
