Pixa
Večer jsme se rozloučili s Petrou a Lukášem a ráno nás vzbudila znovu čeština, ale ne Petry a Lukáše, ti už byli dávno pryč, nýbrž nás vzbudili Moraváci, kteří celou noc chrápali jak dřevorubci a hned jak se probrali, tak začali nahlas lementovat, jak musej brzo vstávat, což nás definitivně vzbudilo. Nezbejvalo než posnídat, umejt se a vyrazit na cestu dnes nás čekal Grand Canyon a Route 66.
S Monument Valley jsme se rozloučili posledním pohledem z auta těsně, než jsme nabrali směr zase na pobřeží. Monument Valley bylo asi naše nejzašší místo do vnitrozemí USA a tak to pro nás znamenalo vlastně i to, že se již pomalu blížíme ke konci cesty a zase k domovu. Nicméně nepropadali jsme trudomyslnosti a vyrazili po krátké přestávce u McDonďáka do Grand Canyonu.
Krajina se asi v půlce cesty změnila a už to nebyla poušť, ale byli to takové zakrslé stromky. Cestou jsme se ještě zastavili ve městě Cameron, kde jsme opětovně nakoupili suvenýry pro některé z vás, tentokrát však byli převážně indiánského charakteru, škoda jen, že keramika nebo zajímavá ruční práce je zde stejně ceněná jako u nás, takže na opravdu krásné kousky člověk jaksi „neměl peněženku“.
Grand Canyon
Pak už jsme se dostali do Grand Canyonu a váhali jsme, zda nemáme raději hned hledat kemp, nakonec jsme se rozhodli, že bychom měli přespat někde dále po cestě, jelikož druhej den bychom měli jet do Joshuas Trees něco přes 500 km a to se nám nechtělo.
Po první výhledu na Grand Canyon nás nečekalo nic jiného než pohled na rozsáhlou díru v zemi. Asi mě dost lidí, kteří tam byli odsoudí, ale když to srovnám s Antelopy, nebo Monument Valley, tak toto mě nějak neuchvátilo.A hlavně cesta k Grand Conyon je vlastně několika hodinová připrava na to co uvidité. Respektive podobna menši skaliska vidíte neustále. Dali jsme Grand Canyonu několik šancí na několika různých vyhlídkách, ale furt to byla jedna a ta samá díra v zemi, která se nevešla ani na jednu fotku 😀
Věřím tomu, že při západu, nebo východu slunce je Grand Canyon více kontrastní a líbiví a že vícedenní túra na dno kaňonu je určitě taky super a je škoda, že jsme to nezkusili, ale pokud to vezmu jako turista, kterej má na všechno jeden den, tak bohužel ony turistické stezky a vyhlídky po povrchu Grand Canyonu jsou trochu o ničem.
Trochu zklamaní jsme se vydali opět na cestu shánět ubytování do města Williemse, kde jsme chtěli spát. Komickým okamžikem bylo to, že jsme při vyjezdu z Grand Canyonu potkali v protisměru Jamese (kanaďan z Death Valley), tak jsme na něj mávli, ale asi nás neviděl.
Po cestě nám došlo, že bychom vlastně mohli dojet dneska o něco dál, když jsme Grand Canyon zvládli tak rychle a tak jsme prohledali mapu a našli město Kingman, kde by se dalo přespat dál po naší plánové cestě.
Narazili jsme na McDonďák a šli jsme to hned zkusit zarezervovat, Muff mi diktoval svoje údaje a já to pak objednal, bohužel Muff si s aplikací pro rezervaci v předchozím dnu hrál a já nepostřehl, že již tam defaultně není nastavené aktuální datum a tak jsme nám zarezervoval hotel na 11. Října 🙁 Modlili jsme se, aby to šlo na místě zrušit, jelikož by to byla škoda takle vyhodit peníze z okna.
Později v motelu jsme se dozvěděli, že by se to snad nějak mělo dát udělat přes internet, přes poskytovatele, u kterého jsme rezervaci udělali, ale na netu jsme to na stránkách nikde neviděli, tak snad to nějak půjde. (Nešlo)
Route 66
Nabrali jsme tedy směr na město Kingman a někde cestou nám došlo, že vlastně jedeme vedle známé Route 66, která je propagována například Jackem Kerouacem a tak nám netrvalo rozmýšlení dlouho a napojili jsme se na Route 66.
Na Route 66 je hodně oldschoolovejch benzínek se starejma autama, silničníma značkama a různejma vychytávkama, které mají připomínat staré časy.
Jak jsem byl po Gradn Canyonu zklamanej, tak tohle mi to zklamání vynahradilo, jelikož Route 66 byla super. Uplně se dali domyslet ty doby, kdy tudy jezdili auta z východu na západ a podobní lidi jako Jack Kerouac, zde jezdili na korbách aut, nebo na nákladních vlacích po železnici, která se táhne podél Route 66.
Po Route 66 jsme si užili cestu až do Kingmanu, kde jsme před příjezdem vyděli konečně pěknej západ slunce, jelikož na těchto širokejch rovnejch plání je vidět až kam oko dohlédne a byla to celkem dobrá romantika, opět škoda, že člověk cestuje s kamarádem 😀
Po příjezdu do hostelu jsme natahali všechny věci z auta na pokoj, jelikož z auta se za poslední tejden stál trochu squat a potřebovali jsme taky zjistit, zdá se nám všechny ty nakoupené věci ještě vejdou do báglů 😀 Po úklidu a žvanci jsme zalehli a šli spát.
Další den nás čeká park Joshua’s Trees a to budeme asi totálně odříznutí od světa, takže další příspěvek bude asi až obden, pokud najdem ubytování s wifi 🙂
Celkový rozpočet a plán cesty
Rozpočet z naší cesty naleznete zde a náš plán cesty zase zde.
