USA 05 – Zion Park

Celkový rozpočet a plán cesty

Ráno jsem se probudil o něco dříve a začal jsme Muffa pobízet, abychom vyrazili co nejdříve, jelikož jsme měli navštívit Zion Park. V Zion Parku nás měl čekat výšlap jménem Angels Landing, který by dle průvodce měla být na půl dne a potom jsme chtěli přes vesternové městečko Kenab dojet až do kempu Lee’s Ferrys u města Page.

Lehce po 9 jsme byli již po snídani a mohli jsme vyrazit. Autem jsme dorazili na spodní parkoviště u vstupu do Zion Parku, od kterého se musí do října bohužel jezdit jen hromadnou dopravou. A tak jsme z auta vzali pár vod a vydali jsme se na autobusovou zastávku. Autobusy jezdili takřka každou chvíli, takže jsme za chvíli frčeli na stanici The Groto, kde začínala naše trasa Angels Landing.

Zion Park – Angels Landing

Všude v průvodci i v autobuse hlásali, že tato cesta není vhodná pro lidi se závratí, ale po předešlých zkušenostech s průvodcem, který nám to samé tvrdil i o mostu u Hoover Dam, jsme tato varování nebrali vážně. Po první míli jsme sice byli splavení jak koně, jelikož vedro bylo zase úmorné a šlo se do stále prudšího kopce, ale cesta byla široká a nebylo kam spadnout, tak jsme v klidu pokračovali dál.

Asi tak po hodině jsme dorazili na konec cesty a s úsměvem jsme si řekli, že jsme to stihli hodně rychle a průvodce zase kecal. Po první rozhledu jsme ale zjistili, že trasa vede dál po malé pěšině, která vede přímo ke skalnatému pahorku. Bohužel tato cesta byla zacpaná lidmi čekající ve frontě.

Výstup nahoru

Po vyčkání fronty jsme nastoupili na cestu po skále. Skalní cesta vypadala tak, že po jedné straně byl řetěz a po druhé straně místo pro jednoho člověka a pak sraz kamsi dolů. Toto všechno by asi normálně nebyl problém, problémem byl to, že na této cestičce se střetávali jak fronta lidi co chtěli nahoru, tak fronta nedočkavých lidí, kteří chtěli dolů. Někteří Američané také měli pocit, že za každé situace mají přednost, což je v takové situaci celkem nebezpečné. Další problémem byl ten, že jste vlastně byli ve výšlapu neustále ve frontě lidí, takže pokud by to některý z funících Američanů nezvládl a skutálel se dolů, tak mohl sebou vzít další lidi za sebou.

Asi tak po další hodině a třech falešných vrcholech jsme stanuli na přeplněném vrcholu, ze kterého bylo vidět nejméně na půlku Zion Parku a na řeku pod náma, která obtéká onu skálu, na které jsme byli. No prostě super výhled.

Samozřejmě jsme si udělali pár fotek a vyrazili jsme dolů. Čekali jsme, že to bude teprve to pravé peklo, jelikož lidí, kteří šli na horu, povětšinou nechtěli pouštět lidi, kteří šli dolů. Jednou nám za to lidi za náma vynadali, proč pouštíme ty dole. Naštěstí pro nás se cesta zřejmě konečně uvolnila a s menším čekáním na několika místech, až projde opačný směr jsme to zvládli celkem rychle 🙂

Zion Park – Koupání v řece

Po sestupu ze skalní cesty jsme se napojili zase na onu širokou cestu a pomalu jsme si to šinuli až do údolí, kde jsme si všimli, že se v řece, která se kroutila kolem skal koupají lidé a tak jsme neváhali a šli se taky vykoupat. Muff smočil jen nohy, ale já byl ve vodě raz dva. Byla sice studená, ale bylo to pořádně schlazení v dalším horkém dni v Americe.

V údolí jsme nakonec nasedli na správný autobus (nejdříve jsme teda omylem popojeli díky mojí chybě o zastávku vejš od parkoviště), který nás vyhodil opět na parkovišti. Tady jsme poobědvali zbytky sýrů a toustového chleba a unavení jsme se vydali do města Kenab.

Cesta ze Zion Park

Ze Zion Parku jsme se dostali suprovejma tunelama v horách a nabrali jsme směr do Kenabu, kde jsme nakonec zjistili, že se nejedná o žádné westernové městečko, ale o město, kde bydleli filmové štáby, když natáčeli westerny a točili v místních lokalitách. Což alespoň mě mrzelo, páč jsem se těšil, co si pěkného vyfotím.

Nakonec jsme se s Muffem dohodli, že by bylo lepší přespat zde, jelikož tady bylo více kempu a měli alespoň vodu, kdežto v Pagy byl jen jeden kemp, ale byl bez vody a nedal se rezervovat a tak jsme našli přes wifi místního McDondaka cenově přijatelné ubytování a jeli jsme se ubytovat.

Kemp by nevyhrál asi kemp roku, asi ani kemp roku města Kenab, ale měl internet a měl i bazén, který jsme nakonec zkusili a vykoupali jsme se. Po postavení stanu a oné koupačce v rozpadlém bazénu jsme se vydali do města.

Bohužel nic moc tu nebylo a jelikož byl víkend, tak už i ten zbytek obchodu měl zavřeno. Podařilo se nám však najít úžasnou restauraci, kde jsme za 20 doláčů dostali ochutnat domácí chleba s dipem, rajčatovou polévku a hlavní jídlo, což bylo kuře na houbách s cizrnovo-rejžovou směsi jako přílohou. Jídlo bylo vynikající a obsluha milá a tak mi ani nevadilo za to dát těch dvacet babek. Po jídle jsme už vyrazili zpět do kempu spát, páč nás druhej den čekali Antelopy a Monument Valley a taky jsme byli celkem z onoho „hajku“, celkem unaveni.

Rozpočet z naší cesty naleznete zde a náš plán cesty zase zde.