USA 04 – Las Vegas

V noci jsme se moc nevyspali a tak jsme se zvedli už v 6 ráno s tím, že dojedeme zbytek párků a třeba ještě dneska stihneme Hoover Dam a hlavně Las Vegas. Snídani jsme radši nechali na později, abychom kdyžtak nepotkali rengera a nechtěl po nás prachy za ubytování. Omyli jsme ze sebe největší lepkavost a vydali jsme se na zbytek údolí Smrti.

Jako první jsme zastavili u Zabriskie point, což byla taková šikmější skála s pohledem zpět do údolí. Udělali jsme pár fotek a vydali se na Dante’s view, kde jsme chtěli posnídat.

Dante’s view byl pohled na údolí a solné jezero, bohužel stále bylo zataženo a tak to nebylo moc fotogenické. Tak jsme na parkovišti rozložili jídlo a vařič a dali jsme se do snídaně. Já začal psát příspěvek na blog a jelikož jsem zapoměl smazat fotky z minulého dne (postupně je ukládám na tablet) tak jsem se pustil do této činnosti, bohužel mi nedošlo, že už jsem fotil v Zabriskie Point a fotky jsem si volodroidsky smazal. Ale co se dá dělat, snad bude mít nějakou povedenou fotku z tohohle místa i Muff.

Jinak asi vypadáme jako chudáci, pač k nám ke konci snídaně přišly dvě Rusky a daly nám zbytek své plynové bomby a rýži s tím, že zejtra jedou domů, tak jsme to rozpačitě přijmuli a mávli jsme jim na rozloučenou. Když jsme odjížděli, tak jsme ještě pozdravili Jamese, kterej se zrovna přikodrcal se svým červeným offroadem. Nezbejvalo už nic jiného než vyrazit směr Las Vegas.

Hoover Dam

Po cestě do Las Vegas jsme přemýšleli, zda již dnes zajet na Hoover Dam a nakonec to za nás rozhodl pohled na registraci v hotelu, která měla proběhnout až ve 4 hodiny odpoledne a jelikož bylo sotva 9 ráno, rozhodli jsme se, že Hoover Dam dáme už dneska (postupem času jsme na našem route tripu ale zjistili, že je skoro jedno, kdy přijedete na check-in). Cesta uběhla celkem rychle, jelikož jsem dopisoval předešlí den na blog a Muff to celé odřídil. Jako první jsme viděli Las Vegas z dálky, které nevypadalo na první pohled ve dne tak honosné jako později večer.

Nicméně Las Vegas jsme objeli po dálnici a dostali se k jezeru Mead, na kterém je vodní elektrárna Hoover Dam. Je to celkem dobře značené, takže od malého městečka Boulder jsme jeli bez navigace podle cedulí. Před příjezdem se musí projít kontrolou na to, zda člověk neveze něco nebezpečného, co by mohlo na přehradě vybouchnout, ale asi to kontrolují jen podle obličeje, jelikož na nás mávli ať jedem dál.

Kupodivu Hoover Dam je turistická atrakce a tak to taky podle toho vypadá, je zde mnoho parkovišť a hodně turistů. Přehrada sama o sobě je hezká, ale asi jsem ji čekal větší do šířky. Nejdříve jsme se po ní prošli a pak cestou na zpátek, jsme se prošli po novém mostě Mike O’Callaghan-Pat Tillman Memoriál Bridge (delší název asi nikdo opravdu vymyslet nemohl) odkud vidíte na celou přehradu.

Po prohlídce přehrady nám zbejvalo ještě celkem dost času do check-inu v hotelu a tak jsme ve městečku Boulder zašili do Burger Kinga na oběd, páč měli free wi-fi. Po obědě jsme se zašli podívat do protilehlého obchodu, kde jsem se chtěl podívat po nějakých pantoflích, za rozpadlé sandále, jelikož jsem zjistil. že v žabkách není dobrej nápad někam chodit, nebo aspoň ne v těch co mám já 🙂 Po neúspěšné nákupu jsme se loudali na parkoviště, kde nás pobavilo, že na parkovišti bylo Jamesonovo auto (kanaďan z Death Valey), ale nikde jsme ho neviděli, tak jsme nasedli do auta a vyrazili o něco dřív se ubytovat.

Las Vegas

Příjezd do Las Vegas přes den je taky zážitek, většina budov se ve slunci leskne jako by byly ze zlata a člověka zaujmou různé abstraktní tvary budov. Všechno se odehrává na jedné ulici, která se jmenuje Las Vegas Bld. A říkají jí tu The Strip. My měli hotel na jižním konci Stripu. Podařilo se nám přes internet zařídit ubytování v Riviere Hotel and Casino za 35$ i se všema poplatkama. Což nás překvapilo, jelikož to bylo doposud nejlevnější ubytování, co jsme sehnali. Jinak Las Vegas je opravdu laciné, dá se zde sehnat pivo už za 1,5$, když se trochu koukáte po okolí.

Po check-inu (automaticky přes počítač ani nezkoušejte – zase je jen pro Američany) jsme se přemístli na pokoj. Pokoj byl super, jen wifi tu blba 🙁 Jinak samotný hotel byl celkem fajn, i když byl na konci Stripu, ale alespoň jsme pak výlet po městě měli jako okruh po obou stranách bulváru a dostali jsme se zase zpět. Moc dlouho jsme nečekali, dali jsme si sprchu abychom ze sebe umyli Death Valey a vyrazili jsme do města.

Jako první jsme prošli naše kasino, a kupodivu jsou všude samé automaty, rulety, kostky a karty. Tohle je asi v každém hotelu-kasinu co tu je a nemá asi smysl to moc popisovat, jen asi na konci stripu jsou mírnější limity.

Město po setmění je divoké, všude hraje hudba, všude jsou opilí lidé, všude vám nabízejí lístečky s prostitutkama, všude jsou lidé v maskách, kteří chtějí peníze za fotku, je zde i hodně bezdomovců, kteří chtějí peníze na jídlo atd.

Každé kasino má vchod ze stripu přímo k hracím stolům a příjezdovou cestu z postraních uliček. Nejhezčí je asi fontána před hotelem Belagio, pěkný jsou gondoly v bazénu před hotelem Venetian, kde by měla bejt i namalovaná obloha na stropech, ale to jsme nějak nenašli, super kasino z venku je ale New York, kterej jakoby reprezentuje toto město.

Asi každé kasino se snaží nějak zaujmout a natáhnout lidi. Je to prostě takovej velkej Disneyland pro dospělé, který spojuje hazard, sex a alkohol.

Po cestě jsme si dali pár piv a prohlíželi jednotlivé kasina, ale v půlce zpáteční cesty nás nevyspalost z předchozího dne dostala na kolena a zamířili jsme zpátky do hotelu, kde jsme si před spaní dali úplně zničeni poslední pivo a šli jsme spát.

Cesta z Las Vegas

Asi to bylo totální únavou a nevyspalostí z Death Valey, ale check-outovali jsme se z pokoje asi až v 11. Kvůli tomu, že jsme již včera navštívili Hoover Dam, tak nám dnes zbylo jen dostat se do Zionu a tak jsme se rozhodli, že se podíváme po suvenýrech a ostáních nákupech. Já kupříkladu potřeboval brýle, jelikož mé stávající se odebraly do křemíkového nebe za sandálema 🙂 Plus jsem kupodivu potřeboval i nějaké ty sandále a tak jsme vyrazli do Vegas na nákupy.

S Muffem jsme předešlý den objevili pobočku firmy Rosse, což je neuvěřitelně lacině značkové oblečení, teda alespoň na poměry v CR (ceny cca o 50% nižší, než u nás) a tak jsme se tam vydali. Po obchoďáku, jsme zaútočili ještě na suvenýry dali si rychlej oběd a vyrazili jsme směr Zion Park. Co jsme koupili nepovím, to budou různé dárky pro vás a taky pro nás.

Cestou jsme ještě nabrali benzín a zastavili jsme se ve městě, kde se všechno jmenovalo Dixie. Zašli jsme tam do jednoho krámu, páč jsem stále neměl sandále, ale nakonec jsme zjitili, že to není krám, ale nějaké divné tržiště, kde lidi prodávali jen samé blbosti jako masáže, pilulky na hubnutí atd… No upřímně můžu říct, že jsme tam moc dlouho nepobyli a vydali jsme se znovu na cestu.

Tentokrát jsme se stavili ve městě Huricaine, které je hned u Zionu a rozhodli jsme se, že zkusíme naše první grilování, tak jsme nakoupili maso, uhlí a podpalovač, abychom to zvládli vůbec udělat (pro vysvětlení: dřevo moc okolo kempu není, nebo je zakázáno ho brát, plus někde je strašné sucho a je zákaz rozdělávání ohňů).

Po dalším nákupu nezbývalo než se vydat na cestu zakempovat do Zionu. Od lidí ve městě jsme dozvěděli o tom, že se sem žene bouřka, ale moc jsme tomu nevěnovali pozornost. Do Zionun jsme kvůli posunu času o hodinu dopředu dorazili až po 8 večer, abychom v zápětí zjistili, že je kemp plný a že musíme spát jinde. Na radu rengera jsme se vydali zpět po cestě s tím, že budeme spát na některém odpočívadle po cestě do parku. Byli jsme z toho trochu zaskočení protože jsme nakoupili ty věci na grill a taky to vypadalo, že bude strašně moc pršet.

Nicméně nakonec vše dopadlo dobře, jelikož jsme zkusili štěstí v jiném tábořišti o kousek níž, které hlásalo, že je plné, ale čirou náhodou se jim uvolnilo jedno místo a tak jsme to vzali a teď s plným břichem z grilování jdeme spát a nakonec sprchlo jen pár kapek. Zítra nás čeká Zion park a dle okolních panoramat to vypadá velmi slibně na pěkné fotky.