Pixa
V Bakersfieldu jsme se celkem dobře vyspali a vydali jsme se na snídani, která byla v ceně pokoje. Kupodivu snídaně snad kromě mléka obsahovala samé sladké věci. Po snídani už jsme nemeškali a vydali jsme se přes hory k Isabella Lake a do Death Valley.
Isabella Lake
Po opuštění Bakersfieldu jsme takřka ihned vjeli do hor a dále pokračovali cestou v údolím Kern, kterým protékala řeka téhož jména. Řeka protékala hned vedle silnice a tak jsme zastavili na pár fotek. Před Isabella Lake, což je mimochodem i město, jsme viděli spálené kopce, takže v Kalifornii hoří asi na více místech, ale jen Yosemitte se dostali do TV.
Isabella Lake je jinak díra po granátu, takže tu není nic moc k vidění. Dominantou města je starý tank z druhé světové války, který je u vjezdu do města. Potřebovali jsme koupit nějaký chleba, tak jsme se stavili v prvním marketu, který jsme viděli, což asi nebyl dobrej nápad, páč tam měli míň věcí než někde u nás na vesnici za komančů. Chleba tu byl evidentně nedostatkové zboží a holkokluk, který tam prodával, měl jen nějaké sladkosti, chipsy a cosi, co vypadalo jako utopenci. Naštěstí byl celkem komunikativní a poradil nám, že na druhé straně města je velkej obchoďák, kde jsme nakonec doplnili zásoby a vyrazili na oběd k jezeru.
Jezero rozhodně nebylo dechberoucí, ale jako atrakce k obědu zcela postačující. Po „O“ jsme vyrazili na cestu do Death Valley.
Cesta do Death Valley
Po několika kilometrech hory začaly být okupovány úžasnými kaktuso-palmami, které jsme si neváhali vyfotit (Ke konci našeho route tripu jsme zjistili, že to jsou Joshuas trees). Obecně od toho bodu začala být krajina celkem zajímavá a často jsme stavěli na různé fotky krajinek a to do doby, než jsme se dostali z hor na cestu do Death Valley, kde příroda zase trochu ustoupila místní dálnici, po které jsme měli jet asi 3 hodiny.
Cestu nám však oživily dvě holky v dodávce, které jsme předjeli a holky se z nudy chytly a začaly nás znovu předjíždět. Samozřejmě jsme si to nenechali líbit a předjeli jsme je také. Dospělo to do fáze, kdy jsme si vyměnili za jízdy pár vět z okna a navzájem se fotili, jak se předjíždíme. Tahle zábava nám vystačila až do Death Valley, kde se nakonec holky na prvním vista pointu (vyhlídce) otočily a jely někam jinam. Asi jsme se jim nelibili, kdyź nás viděly v celé kráse :D. Na oné vyhlídce jsme zastavili a udělali první fotky Death Valley.
Death Valley
První co poznáte v Death Valley je vedro. Kdo byl v Karnaku v Egyptě, tak si asi takové vedro dokáže představit. Bylo tu minimálně 40 stupňů a foukal teplý vítr, který byl jako fén. U místního rangera jsme konečně koupili anual pass (permanentku na státní parky) a optali jsme se, co nám doporučuje navštívit. Původně jsme chtěli zakempovat a projet Death Valley až ráno, ale byly teprve 4 hodiny a představa, že v tom vedru budem stavět stan, nebo v něm dokonce ležet byla nemyslitelná a tak jsme se po parku rozjeli rovnou.
Mesquite Flat Sand Dunes
Jako první jsme zastavili u Mesquite Flat Sand Dunes, což jsou celkem velké duny, do kterých není omezený vstup. Celkem mě lákalo se v nich projít, ale Muffa bych na to asi neukecal, plus nám nezbejvalo do setmění moc času a tak jsme se vydali dál po údolí,. U těhlech dun jsem zase zalitoval, že nemám telezoom, ale pár fotek se mi snad povedlo.
Golden Canyon
Další zastávkou v údolí Smrti byl Golden Canyon, kde se dalo projít malým údolím k červeným varhanovytým skalám. Škoda jen, ze bylo zataženo a na skály nedopadalo slunce, což se bohužel nezměnilo ani do druhého dne, kdy tyto řádky píšu.
Solné jezero Bad Water and Devil Golf Course
Po ne moc zlatém kaňonu, jsme se vydali do vyschlého solného jezera Badwater, kde se dalo projít po udusané soli kam až oko dohlédlo. Odtud jsme se ještě jeli podívat na místo Devil Golf Course, což byl vlastně počátek solného jezera, kde to nebylo tak udusané od lidí a všude okolo byly vidět kusy vyvrácené zeminy se solí. Pak už se konečně začalo smrákat a my jsme se jeli ubytovat do kampu.
Noc v kampu
Po příjezdu do kampu jsme si postavili stan a chtěli zaplatit v automatu za pobyt, nicméně ta mašina akceptovala zase jen americké karty. Moc jsme nevěděli co s tím a po chvíli váhání jsem se vydal za jedním fousatým týpkem, kterej měl evidentně zaplaceno (účtenka se totiž připevňuje na sloupek před každý, parkovacím místem) a poprosil jsem ho, zda by to za nás nezaplatil, že mu to dáme hotové. Týpek byl z Kanady a byl svolnej k našemu plánu, tak jsem s ním vyrazil k platební mašině a trochu jsem si konečně kostrbaté „pospíkoval“. Týpek se jmenoval James a byl na cestě už 6 tejdnu a znal i ČR. Taky měl podobnou cestu jako my a na druhej den taky mířil do Vegas. Po příchodu k platební mašině tam však už byla fronta lidí a zjitili jsme, že mašina se za tu chvíli rozbila už definitivně a nebyla funkční už ani pro američany a kanaďany a tak jsme se vydali zpět.
Večer jsme chvíli poseděli a chtěli jít spát jenže ouha, ve stanu bylo jak v sauně, nedalo se tam vydržet ani minutu, pokoušeli jsme se to nějak vytunit, aby stan profukoval, ale vůbec se to nezměnilo. Od země sálalo naprosté vedro. Nakonec jsme si lehli do auta, otevřeli jsme všechna okna a snažili jsme se počkat, až se ochladí. Myslel jsem, že zde udělám nějakou pěknou fotku se stanem a hvězdami, ale bylo tak zamračeno, ze ani to nešlo. Nakonec se vůbec neochladilo a tak se nedalo dělat nic jiného než se bez trika pokusit usnout v autě.
Celkový rozpočet a plán cesty
Rozpočet z naší cesty naleznete zde a náš plán cesty zase zde.
