USA 01 – San Francisco

San Francisco – Přílet

Náš trip do USA začal v 6:30 v Praze, proběhla rychlá snídaně a vyrazili jsme na letiště, první let proběhl celkem v pohodě, ale už jen těch 45 minut do Mnichova byl celkem vopich. Pak jsme čekali několik hodin na letišti na mega spoj přímo do města San Francisco. Výhoda Lufthansy je v tom, že na terminálu 2 v Mnichově, čeká na člověka spoustu vymožeností, jedna z nich je i free wifi a teplé nápoje zdarma a pro kuřáky tu jsou smoke areas. Ceny sou jinak katastrofické, „Schnitzl mít pomes“ za 11€ a normální voda v krámě za 2.9 € 🙁 Taky tu jsou kabinky s postelí, kde si člověk může lehnout a spát, bohužel to je na kreditní kartu a stojí to 15€ na hodinu spánku. No ale asi jsme toho měli využít, jelikož jsme nakonec na cestě strávili 27 hodin.

Let do USA trval 12 a nechyběl klasický evergreen jako malé děti na sedačce za námi, opilí Indové sedící vedle nás a slavící práci v Googlu, hlučné španělky přes uličku a nafouklé břicho z tlaku v letadle. To vše proměnilo jinak celkem snesitelné dvanáctihodinové koukání na filmy v osobní torturu.

Po po přistání San Franciscu jsem se po řádově několika desítek minut dostali přes pasovou kontrolu a dále pak přes spojovací vlakovou linku „blue“ (ve 4 patře příletové haly) do autopůjčovny. Kde jsme se opět po čekání v nekonečné frontě dozvěděli, že auto není pojištěno a je nutné ho pojistit celé cca za 5 dolarů na den. Benefitem byl naopak druhý řidič zdarma, odevzdání s prázdnou nádrží zdarma a v neposlední řadě jsme místo 3x dveřového Chevroleta dostali nadupaného 4x dveřového Nisana. Z kreditky, okolo které bylo celkem běhání, neztrhli nakonec nic (asi kvůli pojištění), takže máme aspoň další rezervu na cesty.

 

Po naházení věcí do našeho nového auta se Muff naštěstí hrdině ujal řízení, za což jsem vlastně i rád, páč nevím, jak dlouho bych si s tou automatickou převodovkou hrál. Po pár minutách jízdy po dálnici jsme se dostali do kolony, což mi přišlo v sobotu v 9 večer neuvěřitelné. Později mi bylo sděleno, že za to může nějaké místní sportovní mistrovství.

Nakonec jsme se ze zácpy vymotali, ale přesně v ten okamžik přestala fungovat free navigace na tabletu a motali jsme se po San Fraciscu další půl hodinu navíc. Po ukončení našeho bloudění nás Aleš ubytoval (za což děkujem, mají to tu kluci pěkně) a šli jsme na náš první USA hamburger. Teď ležím píšu tohle a doufám, že to zítra bude daleko víc super než dnes.

San Francisco – Druhý den

Přes únavu z cesty se nám podařilo díky časovému posunu několikrát za noc probudit a to samé se stalo i dneska – vstát ve 3 hodiny není pro nás žádný problém :). Třeba teď je šest ráno a píšu tenhle příspěvek 🙂 ale zvládnout se to celkem dá, jen okolo 11 večer je člověk trochu víc unavenej. Takže noční San Francisco už bohužel nevyfotím.

No ale začneme od začátku. Po 8 ráno jsme již byli dávno na nohou a vyrazili jsme na snídani, po chvilkovém hledání snídaně, která by nás nepřišla víc jak na 10$ jsme to vzdali a vrátili jsme se do příjemné kavárny na rohu, před Alešovým apartmánem a koupili jsme si něco jako italský chleba.

V USA je to s cenama poněkud tajemně a nikdy moc nevíte kolik zaplatíte. Pokud je cena předem uvedena, tak v ní nejsou započítané daně a v případě stravování ani dýško, přičemž zvyklostí je přej dát dýško 20% z celkové částky. Ale k tomu se ještě určitě mnohokrát vrátím.

Po snídani jsme vyrazili ke známé klikaté cestě Lombard Street, která vede prudkým kopcem nahoru. Jezdej po ní zřejmě jen turisté, jelikož sjet ji (je to jen jednosměrka) trvá celkem dlouho na to, že má cca 200m.

San Francisco je jinak vlastně postavené celé na jednom velkém kopci a rozkládá se na jednom poloostrově (zástavby v okolí jsou vlastně již jiná města), takže vybíhání kopců je tu běžnou záležitostí , jelikož lidé zde opravdu žijou hodně zdravě a furt vidíte někoho, jak běhá, nebo šlape na kole do šíleného kopce.

Po prohlídce místních šikmých ulic jsme se vydali na prohlídku turistické promenády, která se táhne okolo pobřeží, je zde spousta restaurací a předražených krámků se suvenýry. U pobřeží je o něco větší zima, jelikož dost fouká od moře. Přes promenádu se dá dostat až k přístavním molům, kde se u přístaviště 39 drží místní lachtani a je zde také výhled na Alkatraz. Nicméně dnes se celý den držel v mírném oparu a na jeho návštěvu se čekají pořadníky, takže nám nezbejvalo, než se na něj chvíli podívat z dálky na molu. Z mola a promenády jsme se nakonec dostali do downtownu a prohlídli jsme si mrakodrapy pěkně ze spoda (už si asi dokážu představit, jak to vypadá v New Yorku)

Po projití na hlavní ulici Market ave. Jsme to stočili zpět přes Union sq. do Chine Townu, kde jsme konečně udělali s Muffem „kšeft“ a nakoupili pár lacinejch triček a nakonec jsme se zde i najedli. Můj průvodce po místních toaletách je však poněkud alarmující a už asi chápu proč jsou v USA šváby a štěnice a bůh ví co ještě.:) Nicméně po obědě jsme vyrazili zpět do apartmánu, jelikož jsme měli sraz s Muffovou kamarádkou Janou, která zde také nějaký čas pracuje.

Když jsem se všichni sešli na místě srazu, tak jsme vyrazili autem směrem ke Golden Gate, ale jak už jsme smutně tušili, tak Golden Gate byl celý v mlze. Proto jsme alespoň vyjeli na vyhlídku za město a tam jsme se pokusili vyfotit vyčnívající části mostu, což bylo celkem fajn, jen teda pro Janu tam musela být celkem zima vzhledem k jejímu oblečení a stále sílícímu studenému vetru.:)

Pokusili jsme se sejít k pobřeží, ale místo toho jsme narazili jen na starou vojenskou základnu a tak jsme na radu Jany vyrazili nejdříve do malého městečka u moře jménem Sausalito, kde však nebylo nic moc k vidění a tak jsme po chvilkové poradě nabrali směr na vyhlídku nad celým městem, která se jmenuje Twin Peaks. Jelo se tam sice celkem dlouho, ale výhled na město byl opravdu super a jsem rád, že nám to Jana ukázala.

Po prohlídce se začalo pomalu smrákat a tak jsme vyrazili k domovu, ještě jsme projeli ulici High street, což je místo, kde prej vznikalo hippies. Určitě by tahle ulice stála za prohlídku, kdyby nás čas, únava a hlad nehnali zpět do apartmánu.

Po příjezdu jsme se šli najíst, což nám chvíli zabralo než jsme zase našli místo, kde by za kus žvance nechtěli víc jak oněch zmíněných 10 dolarů, což se nám nakonec povedlo v restauraci King of Thai. Jidlo bylo dobré, horší to bylo u placení, kde do ceny automaticky započítali 11 dolarů dýško a 7 dolarů daně, takže jsme vlastně na poplatcích a dýšku v 5 lidech zaplatil 400 Kč :(. Nicméně tak to tu normálně asi chodí…

Po jídle jsme chtěli jít ještě na pivo, ale byli jsme tak unavení (Jet lag), že jsme šli spát. Ještě jsem se před spánkovým kómatem zmohl nainstalovat novou TomTom navigaci a pak už si nic nepamatuju. Teď je 7 a začíná novej třetí den a odjezd z San Francisco na pobřeží.

Celkový rozpočet a plán cesty

Rozpočet z naší cesty naleznete zde a náš plán cesty zase zde.