Sri Lanka 11 – Matara

Ráno jsme dlouze diskutovali, zda zůstat v Mirisse, nebo zda přejet do Matary, kde bychom měli potencionálně lepší spoj na letiště. Nakonec jsme se těsně před 12 rozhodli, že zkusíme Mataru, a tak jsme se narychlo zabalili a zabookovali hotel s klimatizací a bazénem s tím, že poslední noc bude bez dusná a bez komárů, a vyrazili jsme na autobus do Matary.

Cesta do Matary

Autobus jel hned a za chvíli jsme již vystupovali ve městě Matara. Naše zarezervované ubytování jsme našli rychle, ale po prohlídce jsme se rozhodli rezervaci zrušit, jelikož bazén byl vypuštěn a hotel se nacházel v pevnosti, kde nebyl totálně zadnej život, a tak jsme se vrátili na autobusák, kde jsem chvíli postávali a řešili, zda se vrátit zpátky do Mirissy a nebo zkusit nějaké jiné ubytování v Matare.

Naštěstí se nás chopil nějaký muž, který aspoň obstojně mluvil anglicky. Poradil nám, že lepší ubytování se nachází až kousek za městem (po pobřeží na východ), a tak jsme nasedli do předraženého tuk-tuka, který nás dovezl za 200 LKR jen 2 km za město. Moc jsme od toho nečekali, jelikož podle cesty a odboček to vypadalo totálně z ruky a na místě po nás pan za ubytování chtěl 2800 LKR za noc, což se nám nezdálo, a tak jsme se chtěli podívat po okolí, jelikož zde bylo aspoň více homestayu. Po chvíli pátrání jsme zjistili, že se nacházíme v zátoce Meddawatta, která je baštou celkem velké komunity Cechu organizovaných přes www.surf-trip.cz Lidí nám zde nakonec přišli super a s vidinou, že si s někým po delší době zase popovídáme u piva, jsme nakonec vzali ubytování za oněch 2800 LKR, jelikož všechny levnější byly stejnak více méně obsazený.

Surf house

S Lenkou, zakladatelkou místního českého surfhousu, jsme si ještě domluvili, že bychom zkusili zítra surfovat. Pak už jsme si dali sprchu a vyrazili na pláž, byli jsme asi jediní, kteří se pohupovali na vlnách bez prkna, ale i tak nás to bavilo. Voda tu sice není tak čistá, jako v Mirisse, ale zase se tu vlny nelámaly tak u břehu. (To nám nakonec bylo vysvětleno jako, že je to lepší pro surfování) Po koupání jsme se vydali na oběd a při jeho hledání jsme našli další homestay plný Cechů, kde jsme se nakonec i naobědvali. Tady jsme si pokecali s jedním extrovertním týpkem, který nám začal vykládat, jak mu vykradli motorku a sebrali mu peníze a pasy, díky čemuž si musel na českém konzulátu sehnat náhradní doklady, a proto se moc nehejbe z kempu a chodí surfovat. Postupně tam přišli další lidé, se kterými jsme se seznámili. Přišel tam i jeden straší pár, od kterého jsem se dozvěděli, že letí ve stejný čas jako my, a tak se k nim můžeme přidat, pokud budem chtít a podělit se tak o cenu za auto. Což nám zaselo trochu brouka do hlavy, jelikož jsme se chtěli na letiště lopotit autobusama jako vždy.

Nákupy v Matara

Po obědě od paní domácí, který byl nejvíce podobný rice and curry, jsme se vydali znovu do moře a koupali jsme se až do soumraku. Poté jsme si hodili sprchu a vydali jsme se zpět do města  Matara hledat nějaké ty suvenýry a čistá trička na cestu zpět. Bohužel dnes byl opět nějaký ten náboženský svátek, a tak bylo zase skoro vše zavřeno, takže městem jsme se procházeli spíš jen tak a k večeři jsme si dali hoppery s vajíčkem a nanuka 🙂 Cestou zpět jsme trochu znervózněli, jelikož to nevypadalo, že jedeme tím samým směrem jako při cestě tam, a tak jsme do určení našeho směru a přesného místa výstupu z autobusu zapojili celý autobus, což bylo vtipné, jelikož to vypadlo, že se nedokážou shodnout sami mezi sebou, kdy že bychom to měli vlastně vystoupit a zda jedeme správným směrem. Nakonec jsme vystoupili, až když se jich aspoň pár shodlo, a naštěstí jsme se opravdu objevili na hlavní silnici před odbočkou k našemu bydlení.

Dali jsme si sprchu a vyrazili na pivo. Nejdříve jsme zašli za Lenkou do kempu, kde jsme si s ní domluvili, že na ten jeden den, co nám zbývá si nebudeme rezervovat instruktora, ale že si prostě vezmeme prkno a zkusíme si to sami. Dala nám také ochutnat ovoce s názvem graciola, které prý má mít protirakovinné účinky a slouží také jako „energy drink“ (toť teda aspoň dle lidové slovesnosti), každopádně při jeho konzumaci si musíte dát pozor na jeho pecky, jelikož ty jsou prý jedovaté 🙂 Ovoce jako takové nebylo špatné, ale raději jsem další nabídku na druhou porci ochutnávky odmítl. Sedli jsme si na chvíli na terasu stěžejního surfhousu, ale lidi zde ještě večeřeli, a tak jsme se vydali do onoho druhého homestaye, kde jsme obědvali s tím, že se později vrátíme zpět, ale nakonec jsme se rozkecali natolik, že jsme šli pak raději rovnou spát.

Poznali jsme zde další nové lidi a poslechli si jejich zážitky ze Sri Lanky, obecně mi z diskuse vyplynulo, že všichni vlastně přijeli surfovat, a pak si pronajímají místního majitele jako taxikáře, který jim asi za celkem rozumný peníz zajistí například týdenní výlet po zajímavostech na ostrově. Což nemusí být zase až tak špatný nápad, když víte, že se chcete vracet zpět na jedno místo a mít jakousi základnu s českou komunitou lidí. Domluvili jsme si na zítra odjezd s oním párem a vymámili jsme z nich několik rad, jak začít se surfem. Zjistili jsme také, že se většina holek bojí jedovatých hadům, štírů a pavouků a každé ráno a večer si kontroluji boty a co se nachází v okolí postele. Cestou domů jsme si o tom povídali, jak je to zbytečné, ale to bylo asi jen do doby, než jsme došli domů a otevřeli jsme dveře do koupelny, kde jsme našli na podlaze pavouka velkého jako lidská ruka. A tak jsem musel zasáhnout a svést boj s pavoukem o tom, zde se nastěhuje pod kyblík nebo ne.

Když jsem rovnocenného soupeře konečně pokořil, tak jsme si konečně vyčistili zuby a šli spát, jelikož další den je již náš poslední den na Sri Lance.

Poslední den v Mataře a odlet

Pokoušeli jsem se spát co nejdýl, jelikož dnes už se do postele nedostaneme. Pokoj máme zabookovaný jen do půl desáté a odlétáme po 1h ranní. Po vstávačce jsme si pobalili věci a vyrazili jsme na rychlou snídani k jednomu místnímu rastovi, který měl svoji restauračku hned o barákvedleamělpříznivéceny.Posnídanijsmeještědobalili,převléklijsmesedoplavek,vystěhovalijsmeseapředalijsmeklíčemajitelovi.

Tomu jsme také oznámili, že tam má v koupelně pod kbelíkem velkého pavouka, načež se ho pan majitel jal likvidovat. Tak jsem šel s ním, abych tu brutální vraždu viděl. Pan nadzvedl kbelík a pavouk se dal do úprku, a tak na něj znovu kyblík hodil, ale pavouk byl rychlejší a podařilo se mu uniknout, bohužel ho to stálo dvě nožičky, než se stačil ukrýt zase za umyvadlem. Pán to nakonec vzdal s tím, že ho zneškodní později, takže si myslím, že další nájemníky čeká večerní nemilé překvapení v podobě pavouka invalidy. U pana majitele jsme si ještě objednali nějakou velkou rybu k večeři.

První surfování

Pak už jsme na nic nečekali a vydali jsme se vyzkoušet surfování. Surf jsme měli již připravenej u Lenky v kempu, a tak jsme vyrazili na pláž. Sel jsem jako první, a tak jsem si nejistě přivázal surf k noze a vyrazil jsem do vln 🙂 Ze začátku jsem měl problém se na tom vůbec udržet v leže, ale po chvíli si na to člověk trochu zvykne a získá stabilitu. Velkou výhodou například od snowboardu, nebo skatu je to, že pokud spadnete, tak spadnete do vody a ne na tvrdou zem. Nevýhodou jsou pak lehké odřeniny a modřiny, ale ty nás tolik po jednom dnu netrápily. Prvním úspěchem nás obou bylo to, že jsme dokázali sjet menší vlny v leže a můžu říct, že je to dobrej pocit, když chytnete vlnu správně a ta vás popoveze několik metrů dál a pod sebou cítíte sílu vody.

Na surfu jsme se střídali dokud jsme měli síly a pokoušeli jsme se na tom i stoupnout, ale moc nám to nešlo, a tak jsme jezdili v podřepu. Když jsme prkno vraceli, tak se nás Lenka ptala jak nám to šlo, a tak jsme ji vyprávěli, co jsme zaznamenali za úspěchy a ona nám dle našeho popisu poradila co děláme špatně. Což mě vede k myšlence, že asi hlavně ze začátku se nevyplatí si to půjčovat na jeden den, ale vyšetřit si na to delší čas a v něm si zaplatit instruktora a naučit se základy dobré, bez špatných návyků.

Výlet do města Matara a znovu surfování

Pak už nás hlad vyhnal na jídlo do města Matara, kde jsme se po „O“ snažili najít nějaké suvenýry a znovu nějaké to tričko na cestu. Já s tričkem nakonec uspěl a jedno ulovil. Míša však už takové štěstí neměla, jelikož se jí místní móda moc nazamlouvá a shopy pro touristy tu zrovna nekvetou. A tak jsme se v úmorném vedru vydali na zpět k autobusáku a pak zpět do Meddawattu.

Tam jsme chvíli vyrelaxovali z vedra a vydali jsme se znovu surfovat. Tentokrát asi už jen na dvě hodiny, ale za to jsem se na surfu aspoň poprvé postavil a ujel dva metry, takže super. Z většiny případů to však dopadlo tak, že jsem se postavil na surf v jednom bodě a tím jsem ho přetížil, a tudíž jsem šel ke dnu, a pak vystřelil nahoru, když jsem z něj spadnul, tzn. špatně jsem rozpostřel váhu na prknu, na což by se mohl hodit právě ten instruktor.

S Míšou jsme se pak shodli, že když budem ještě někdy někde, kde se bude dát surfovat, tak si na to vážně nacháme více času a vezmem toho instruktora. No skončilo to rychleji než jsme doufali a už byl čas vrátit prkna. Cestou do sprchy jsem pak uklouzl na schodech a narazil si ruku, takže jsme se cejtil jak blbeček, kterej přežil surfování bez újmy, a pak se vymázne na schodech.

Poslední večer a odjezd

Po sprše jsme již měli připravenou véču s úžasnou a hlavně ohromnou grilovanou rybou se salátem a hranolkama, a tak jsme se naposledy opravdu rozšoupli a dali jsme si do nosu. Přejedení jsme se pak šli rozloučit s Lenkou, a pak jsme se přesunuli do horního guesthousu, kde už byl připraven onen postarší pár, se kterým jsme měli jet autem na letiště.

Auto tu však ještě nebylo a tak jsme ještě trochu pokecali a dali si soft drink, než auto přijelo. Pak jsme ztrávili 2,5 hodiny v autě cestou na letiště, Dálnice byla úplně prázdná, protože po ní moc mistňáci nejezdí, jelikož je placená. Cesta by mohla být ještě asi o hodinu kratší, kdyby dálnice nekončila před Colombem a nezačínala zase až za ním.

Na letišti jsme se rozloučili s našimi spolucestujícími, jelikož měli letět až půl hodiny po nás a šli jsme na check-in. Na letišti jsme nestihli ani nic koupit, jelikož již byla otevřena brána. Nakonec však mělo letadlo zpoždění, takže jsme tam ještě čekali. V letadle se nám naštěstí podařilo usnout a probudili jsme se až v Dubaji. V Dubaji jsme si dali snídani a utratili jsme nějaké ty dirhamy, které nám zbyly z cesty tam, za snídani a velké balení kešu ořechů.

Čtyři hodiny nám utekli jako voda a už jsme seděli v letadle do Prahy. Tenhle let byl bohužel dlouhej a nudnej, ale přežít jsme to museli. V Evropě nás uvítala oblačnost snad přes celé Maďarsko, Slovensko, Rakousko a Čechy. Jen U Ruzyně byla podezřelá díra do oblačnosti, která vypadala jako kráter, těžko říct, jak se tento úkaz v meterologii jmenuje, ale bylo to divné.

Pak už jsme šťastně přistáli a ze ukrutné zimy nás ovobodil táta, který pro nás přijel a hodil nás domů. Cestou jsme se stavili ještě v AWH (autorizovanej servis Canonu) a nechal jsem tam na opravu foťák, zatím to prej vypadá na závěrku za 5000,- tak snad to bude ono, protože, když tam prej bude silná oxidace, tak si můžu koupit rovnou novej. 🙁

Den 01 Ceny:

• Autobus do Matara – 80 LKR pro dva
• Tuk Tuk do Meddawatta 200 LKR
• Ubytování 2800 LKR
• Oběd 800 LKR
• Cesta do Matary a zpět pro dva 70 LKR
• 3x pivo 1050 LKR
• 2x Cola 240

Den 02 Ceny:

• Snídaně 750 KR
• Půjčení surfu na celý den 150 LKR
• Voda 4x 280LKR
• Oběd 300 LKR
• Tričko pro mě 550 LKR
• Cesta z a do Meddawatta 80 LKR
• Večeře 3500 LKR (velká večeře pro dva s rybou)
• Odvoz na letiště – 6000
• Fresh džus, zmrzlina 400

Celkový plán cesty a rozpočet

Celkový plán naší cesty naleznete zde a rozpočet naleznete zde.