Sri Lanka 08 – Adams Peak a Hatton

Ráno jsme hodili rychlou sprchu a vyrazili jsme na nádraží na naši cestu do města Hatto k horě Adams Peak. Jak se ukázalo, tak jsme tam byli bohužel moc brzo a tak jsme čekali na vlak skoro hodinu. (tvrdili nám totiž, že tam máme být min. o půl hodiny dřív a my to stihli ještě dřív a vlak nakonec jel na čas) Taky to asi nebude tak horké s tím kupováním lístků do předu takhle mimo sezonu, jelikož si tam spousta lidí dokupovalo lístky ještě pět minut před odjezdem.

Cesta k Adams Peaku do Hattonu

Nakonec přijel normální vlak, který se téměř ničím neliší od vlaku v CR, pokud pomineme větráky na stropě (a taky to, že přijel včas). My jsme měli lístky do té nejnižší třídy, a tak jsme čekali, že pojedeme s místňákama, ale opak byl pravdou. Paradoxně třetí třída se dělí na tu s rezervací a bez rezervace míst, takže místňáci asi za laciněji jezdí bez rezervace a my se tak ocitli v prázdném vagónu s rezervací pro 3. třídu, jelikož všichni ostatní turisti nad třetí asi ohrnuli nos a raději si připlatili za 2. či 1. třídu. Takže jsme se váleli v prázdném vlaku a cestou hráli karty a četli si roztažení každý přes jednu celou sedačku.

Cesta samotná byla úžasná a všem musím doporučit, aby zkusili na své cestě aspoň kus úseku mezi Kandy a Badullou ujet vlakem, jelikož se jede přes tu nejhezčí krajinu, co jsme na Sri Lance zatím viděli. Cesta vede mezi kopci a čajovými plantážemi, mezi kterými se tu a tam objeví například vodopád, či divoká řeka. Je jedno, na kterou stranu si sednete, jelikož pohledy do údolí se střídají z obou stran. Takže jsem se pokoušel na mobil vyfotit a natočit, co se dalo a jen jsem se modlil, aby mi ještě ten telefon nevyklouzl z ruky 🙂

Cesta trvala asi 4 hodiny, takže jsme byli rádi, že do našeho vagonu pak také přistoupil prodavač čaje a dali jsme si jeden nefalšovanej přeslazenej čaj s mlékem 🙂 Za tu dobu jsme viděli hodně plantáží a sběraček čaje, takže jsme se ve vlaku rozhodli, že do Nuwera Elya už nepojedem a po Adam’s peak to stočíme už na jih.

Město Hatton

Po výstupu v Hattonu nás trochu překvapilo, že než vystoupíte, tak musíte odevzdat lístek, takže doporučuji případně nevyhazovat. Trochu jsem se taky zapotil, než jsem ho našel na dně v batohu.

Pak už nás přivítalo pár tuk tuku, se kterejma jsme se dohodli na 100 LKR, za to že nás povozej po místních homestayich a hostelech, což jak se ukázalo je přemrštěná cena, pač víc jak kilometr to městečko stejnak nemá 🙂 Našli jsme však ubytování na první pokus. Sice bydlíme v růžovém pokoji s povlečením s medvíkama, ale teplá voda tu teče a Wi-Fi tu taky je, teda když uprosíte majitele, aby jí zapnul (dneska již po třetí). Nějak nechápu, proč ji po každé pulhodině-hodině vypíná. Ale jinak je rychlá takže ok. Pán chtěl teda nejdříve za ubytování 2500LKR, ale nakonec slevil na 1500LKR.

Po ubytování jsme si objednali čaj a kafe a vydali jsme se do města s tím, že nám paní domácí připraví naši obvyklou obědo-večeři, až se vrátíme. Zašli jsme na autobusák a zjistili jsme si, kdy že nám to ráno pojede k Adams Peaku. Bohužel budeme muset přestupovat a těch necelejch 36 kilometrů nám bude trvat dvě hodiny, takže musíme být minimálně v 6:30 u autobusu, abychom se nějak rozume na tu horu vyškrábali. Sice se na vrchol chodí normálně přes noc, ale dnes tu leje jako z konve, plus jsme mimo sezónu, takže stezka v noci není osvětlená, a proto půjdem přes den, i když nahoře bude asi mlha. No u autobusáku jsme pokoupili nějaké drobnosti a šli jsme zpátky.

Paní domácí nám mezitím uvařila domácí curry s kuřetem, což opravdu bylo moc dobře a je vidět, že domácí kuchyně je ještě o stupeň lepší, než co dostanete na ulici. Na závěr Míša poprosila o sladkou tečku v podobě hopperu s medem, což jsme sice dostali, ale nevypadalo to jako hopper a ani to tak nechutnalo a onen med měl s medem společnou jen barvu. Jednoduše to nebylo dobře, tak jsme to trochu podloubali a zbytek nechali. Každopádně paní domácí, až na tu sladkou tečku, umí vařit moc dobře.

Pak už jsme si dali sprchu, pustili jeden z posledních filmů na tabletu a šli spát

Den 02 – Výlet na Adams Peak

Ráno jsme stávali v 6, jelikož jsme museli vyrazit brzo, abychom se dostali na Adams peak před polednem a byla alespoň nějaká šance, že vrchol zastihneme bez mlhy. Cestou na autobus jsme chtěli koupit nějaké jídlo, ale vypadalo to, že je všude zavřeno. Naštěstí u autobusáků bylo pár krámků otevřených, a tak jsme nakoupili banány, jablka a nějaké to sladké pečivo a dvě velkém vody.

Autobus v 6:30 jsme však nestihli a museli jsme čekat na ten v 7. Překvapením bylo, že onen autobus jel přímo do Delhouse a nemuseli jsme přesedat v Maskeliyi, protože nám všichni tvrdili, že přesedat určitě budeme muset. Takže jsme tam byli už za hodinu a půl, což byl stejnej čas jako odhadovaná cesta tuk tukem za 1500 LKR. My tak zaplatili jen 140LKR za oba.

Výšlap na Adams Peak

V Delhouse jsme se vydali ihned na cestu. Do půlky cesty jsme byli zahanbeni turisty, kteří se vraceli již z cesty z vrcholu z noční výpravy (o to víc, že asi v 11h večer přestalo pršet, takže jsme to v noci taky mohli zkusit). Tak jsme si to alespoň ospravedlňovali tím, že to máme ve větším vedru a tudíž to bude větší výkon, a to taky celkem byl. Po první půlhodině jsem si musel sundat triko, jelikož jsem ho měl totálně propocené, a tak jsem si aspoň opálil beerceps 🙂

Do první poloviny výšlap celkem jde a schody nejsou tak příkré, od druhé poloviny se to začíná zhoršovat a schody jsou opravdu strmé, takže jste rádi za to, že tam začíná také zábradlí. Cestou jsme potkali jednu mladou Francouzku, která měla taky stejný nápad a šla na Adams Peak ve dne. Navzájem jsme se pak předháněli na různých odpočívadlech atd. Z jejího vyprávění jsme se dozvěděli, že zde byla pár měsíců jako dobrovolník a teď si Sri Lanku na dva týdny projíždí a užívá si volna a památek.

Každopádně na vrchol to sice bylo namáhavé, ale vyšplhat se to dalo a trvalo nám to asi jen 2 hodiny a 15 minut. Nechápu však (a zároveň obdivuju), jak se tam vyšplhaj všichni ti Sri Lánští staříci, co tam lezou téměř každý rok, a o to víc seniorští turisti (min. ve takhle ve dne mi přišlo, že je to o infarkt).

Vrchol Adams Peak

Na vrcholku Adams Peak to bylo trochu zklamání, jelikož, tam není žádný rozlehlý prostor, ale jen pár betonových staveb (zřejmě strohé ubytování pro mnichy), úzké schodiště, kam si můžete sednout a budhistický chrám, který byl zavřený, což nás teda moc nepotěšilo, protože jediný výhled byl z terasy oněch ubikací pro mnichi, kam se vešel sotva jeden člověk. Opravdu netuším, jak to tady ty davy lidí (turistů i budhistů) v sezoně dělaj, když jich sem jde v noci tolik a čekaj tu na východ slunce. Byli jsme rádi, že není sezona a že jsme se tím úchvatným výhledem mohli kochat pouze ve třech.

Naštěstí se tam po chvíli odněkud objevil jeden toulavej mnich a ten nám chrám otevřel, což teda zvýšilo potenciální kapacitu vrcholků asi tak na 100 lidí, ale to mi stejnak přijde málo. Chrám jako takový však byl stejnak zavřený, a tak jsme si obešli jen pozemek chrámu, udělali pár fotek, dali jsme si svačinu a pomalu mazali dolů, jelikož se z jedné strany začali na vrchol stahovat mraky. (obecně jsem četl hodně blogů o tomhle místě, ale zas taková bomba to není, a asi tomu moc nepomůže ani ten pocit příchodu v noci a čekání na úsvit. Jedinou výhodu co ten noční výšlap asi má, je to, že v noci může být pro výstup příjemný chládek a jste dole dřív, než slunce začne pořádně svítit)

Dolů, jsme po pár stovkách metrů, zjistili, že to bude asi větší problém než nahoru, jalikož je to celkem větší zátěž na kolena a lýtka. Asi v půlce už je ten sestup opravdu nezáživný a litujete každého dalšího kroků ze schodů, který musíte udělat. Ke konci nám došla ještě voda a začala nás postupně bolet hlava, jelikož sluníčko pražilo o sto šest (tj. 1x 1,5l lahev vody pro osobu nestačí).

Nakonec jsme to po 1,5 hodině slezli, našli jsme první přijatelnou jídelnu objednali si jídlo a colu a upíjeli jsme nově koupenou vodu. Nohy nás boleli celkem slušně a věděli jsme, že si to v budoucích dnech svoji daň ještě určitě vybere.

Cesta zpět do Hattonu

Po jídle jsme se chtěli vydat autobusem na zpět, což jsme zjistili, že už nebude tak jednoduché jako příjezd, jelikož jsme mimo sezonu a autobusy sem již odpoledne nezajíždí. Tak jsme se museli vydat o vesnici vedle, kde se o nás chtěli nejdříve postarat tuk-tukáři za 600 LKR do Maskeliye, ale to jsme na radu jednoho pana odmítli a šli jsme dál po cestě (našli jsme po cestě další krásny vodopád), až nás dojel menší autobus, který nás hodil za 40 LKR na hlavu do Maskeliye, kde jsme chytli přímy bus do Hattonu.

V centru jsme nakoupili zase nějaké ovoce na zítřejší brzkou cestu do Galle a vyrazili do homestaye. Pánovi jsme rovnou zaplatili a chtěli si jít rovnou lehnout, ale pan majitel, nám nabídl, jestli se s ním nechceme jít podívat na místní pouť, a tak jsem překacal Mísu a šli jsme s nima.

Matějská pouť

No byl to zajímavý zážitek. Pouť byla maličká a skládala se z několika málo dětských atrakcí. Majitel nás nakonec přesvědčil, že s nima máme jít do stanu na jakési motorky, a tak jsme šli. Vstupné bylo 100LKR a po vstupu jsme pochopili že jde vlastně o převrácený dřevěný kužel, ve kterém budou jezdit motorky, motokára a kolo po obvodu stěn a různě se budou sobě vyhýbat. Čekali jsme až se zaplní celá aréna a pak show začala, byla to směsice ohlušujícího řevu, pachu z motoru a neuvěřitelného zážitku z pohledu na sebevrahy, kteří se pohybují na pojízdných vehiklech bez držení či s tričkem přes hlavu. Sice toto existuje ve světě v různých podobách, jako kulová klec, ale v těchto podmínkách, kdy stojíte na lešení a cejtíte každý průjezd motorky, tak to je hned jinej adrenalin.

Po představení, nás zbystřil sebevrah na motokáře a ptal se nás, jak se nám to líbilo, což jsme mu pochválili jeho odvahu. Poté už jsme jen ze zdvořilosti počkali, až si dcera pana majitele zalítá na kolotoči v kójce v podobě létajícího dřevěného letadýlka. Poté jsme se rozloučili a šli jsme spát, jelikož musíme vstávat ve 3 hodiny, abychom stihli přímý spoj do Galle.

Rozpočet druhý den

• Autobus z Hatton do Delhouse 140
• Obed pro dva 1054
• Autobus z Delhouse do Makeliye 80
• Autobus z Maskeliye do Hatton 140
• Jidlo na rano 200
• Listky na motokary 200
• Ubytovani za dva dny 4000

Celkový plán cesty a rozpočet

Celkový plán naší cesty naleznete zde a rozpočet naleznete zde.