Pixa
Ráno jsme vstali sice na čas, ale zase úplně zničeni. Míša má ucpanej celej nos a bolí ji z toho hlava a uši, já jsem na tom sice lépe, ale celej den smrkám. Asi je to opravdu kombinace větráku, vědra, dusna a pocení, které vám v noci zapříčiní, že se v jeden okamžik potíte vedrem a v druhém mrznete.
Snídaně
Celí rozlámaní jsme si ráno řekli, že potřebuje pořádnou snídani s teplým čajem, a tak jsme se rozhodli plácnout se přes kapsu a zašli jsme ve stejné ulici do luxusního hotelu a dali si kontinentální snídani za 500 LKR každý. Po snídani jsme zaťukali na Francouzku Mary a přes všudy přítomného vlezlého majitele jsme si objednali tuk tuk. Majitel nám již předchozí den mimoděk nezapoměl nabídnout výlet na safari, což jsme odmítli, protože už jsme měli výšeuvedený plán. Pán domácí však nelenil a ještě před snídaní dokázal uhnat dva další nocležníky, toužící vydat se do džungle a přišel se opět zeptat, jestli nepojedem s nima. Když jsme odmítli, tak je za náma poslal napřímo. Slušně jsme je odmítli a drželi se plánu se Sigiriy a Mary.
Tuk tukem jsme se dostali na autobusové nádraží a vydali se na cestu. Cesta byla krátká a tak rychle utekla, zjistili jsme něco o Mary, jako co dělá, odkud je atd. – že prý cestuje už od února po Asii, chvílemi sama, chvílemi s kamarády a teď si dala ještě nakonec na 9 dní Sri Lanku než odletí domů (Jo to se někdo má odjet na rok cestovat).
Sigiriya přijezd
Vystoupili jsme tam, kde nám průvodce z autobusu řekl, což naštěstí bylo hned u vedlejšího vchodu komplexu, a tak jsme se prošli okolo vodních příkopů k hlavnímu vchodu. Už jen z této krátké procházky nám bylo jasné, že se dnes hodně zapotíme a taky spálíme, jelikož bylo již k poledni a slunce hodně pražilo.
U hlavního vchodu je nutné dát se doleva a asi po 200 metrech tam jsou kasy, cena je nemilá a to 4200 LKR na hlavu. No co se dalo dělat, prostě jsme to koupili a šli. Aspoň člověk dostal zadarmo mapku :). Pak už jsme přešli jen vodní kanál a mohli jsme se pomalu drápat nahoru. Ještě před výstupem bylo po každé straně pár starověkých bazénu a zbytků z obvodových zdí několika budov, což vlastně to samé je i nahoře. Jinak holky při cestě mezi ruinami našly dva hady.
Cesta na vrchol
Cesta nohuru byla zajímavá, nejdříve to byly malé nepohodlné kamene schody, které člověka zavedly až ke skále, a pak už se šplhalo po železných schodech přivrtaných do skály. Holky se celkem bály, ale myslím, že to nebylo tak zlé, jelikož když to srovná s angels landing v USA, tak tohle bylo ultra bezpečně :).
Uprostřed výšlapu na skálu je malinká odbočka pomocí dvojích točitých shodu, které vedou k malbám na skále, tyto malby jsou zajímavé tím, že zobrazují, ženy nahoře bez, a tak se prý spekuluje k čemu celej tenhle komplex sloužil a zda to vlastně nebyl jeden velkej bordel 🙂
Po těchto malůvkách se člověk dostane k „Mirror wall„, kde z jedné strany je skala a měly by na ní být starověké nápisy (to ale nemůžu potvrdit, jelikož jsme je neviděli) a na druhé straně je uměle vytvořená zeď z nedávné minulosti, která by prý měla sloužit na vzkazy od turistů, nicméně k ní byl přístup zakázán, tak fakt nevím, proč to tam vlastně maj 🙂
Po Mirror wall se dostanete na vyvýšené prostranství, kde jsou do skály vytesané prvotní schody hlavního výstupu po obou stranách lemovány třemi tygřími nebo lvími drápy. Zde si můžete odpočinout a pro slabší jedinec je tu dokonce přichystaný stan první pomoci, kde vás asi při infarktu zkusí oživit :). Každopádně po malé pauze nás už čekal jen finální výstup takřka kolmo nahoru po železných schodech. Naštěstí měli stavitelé těchto schodů dostatek fantazie a shody udělali rovnou dvoje, takže se nemusíte prodírat mezi lidmi, co jdou na druhou stranu. Schody sice vypadají vratce, ale označil bych je za bezpečné.
Vrchol Sigiriye
Pak už jsme byli nahoře a jediné co jsme potřebovali bylo najít stín a odpočinout si. Což se nám sice povedlo, ale řekl bych, že v turistické sezoně, se tu o stín lidí musí řvát 🙂 Pak už jsme si jen vychutnávali rozhled do širého okolí a nakonec jsme si prošli pozůstatky chrámů. Na těhlech výstupech jsou vždycky nakonec dvě věci na prd a to, že vidíte jen obvodové zdi a zbytek je zbořen a to, že daleko lepší pohled na celé místo by byl z balónu, nebo vrtulníku nad vrcholem 🙂
Ale i tak to bylo zajímavé a minimálně za ten výhled ta námaha stála. Plus tam bylo několik bazénů s vodou a spousty schodišť. Strašně by mě zajímalo jak to vypadalo když to bylo postaveno a jak sem krucinál dotáhli všechnu tu vodu. Z nápisu jsem pochopil, že šlo o jednoduché prvky gravitace a tlaku, takže prostě nějak středověké stoupačky 🙂 Nakonec jsme si udělali dohromady fotky z vrcholu a mazali dolů, jelikož slunce hřálo až k neuvěření a my jsme se lehkovážně ani nanamazali.
Dole jsme byli cobydup a chtěli jsme najít nějakej stánek s vodou, ale na první pohled jsme žádnej neviděli, tak jsme se po opláchnutí obličeje vydali do muzea, které si člověk stejnak musí zaplatit ve vstupence, takže jsme se tam prostě šli podívat. Muzeum je asi třípatrová budova a vypadá jako strašná pračka na peníze, jelikož tam prostě nic není a to co tam je, by se vešlo do jedné místnosti, takže kdyby se někdy někomu stalo, že to vstupné oddělej, tak bych si ho asi nekoupil.
Po muzeu už nám nezbylo nic jiného než se vrátit na zastávku. Mohli jsme to vzít jinou, ale chtěli jsme telezoomem vyfotit černé opice, které jsou prý vzácností a které jsme viděli cestou sem, a tak jsme se vydali tou samou cestou. Bohužel opice už tam nebyly, zato jsme si u vodní nádrže všimli nápisu „pozor krokodýli“ 🙂
Zpátky do Dambully
Když jsme se dostali na hlavní cestu a vydali jsme se na autobusák, což je od vedlejšího vchodu doleva, pokud vycházíte z brány, tak jsme uviděli domeček a u něj slona na řetězu (asi hlídá dům a zahradu místo psa). Pak už jsme nasedli do autobusu a vydali jsme se zpět do Dambully. Ze začátku cesty jsme ještě viděli slony jak se koupou v řece, což asi kdybychom neměli sebou Mary, tak by Míša chtěla vystoupit a vykoupat se s nima 🙂 Takže nezbejva nic jiného, než tady na severu půjčit džíp a navštívit slony 🙂
V Dambulle jsme vystoupili o něco dříve, než bylo autobusové nádraží (prostě se nám to zdálo jako centrum) a dali jsme si oběd. Narazili jsme na místní jídelnu, která měla na sloupu dokonce nálepku trip advisor a fakt to bylo dobré. Jídlo bylo na čistých talířích, příbory před námi dali do vařící vody, jídla byl kopec a pálivé bylo přijatelné. Míša si dala zeleninová curry, já kuřecí rejzi a Mary nudle se zeleninou a přinesli ještě navíc nějakou pálivou zeleninu atd. Bylo to fajn jen holky pálivé moc nedávaly 🙂 ceny jinak prijatelné cca 200 LKR za jídlo.
Pak už jsme vzali tuk-tukáře, hodili jsme si sprchu, Míša ještě fotila z terasy opice, které nám tu velmi pravidelně litaj přes střechu (asi jim vede nad naším pokojem nějaká opičí stezka) a šli jsem s Mary na pivo. Všude bylo buď drahé, nebo nechtěli, abychom to pili, protože mají zase nějaký den, kdy nemůžou prodávat alkohol, ale nakonec jsme ukořistili nějaká piva a vypili je u nás v guest housu a zahráli si u toho karty. Zejtra nás čeká krátký přejezd a Polonnruwa.
