Pixa
První den surfování v Maroku jsme zahájili až v 10 hodin velkou snídani. Trochu jsme pokecali s itaslkým párem a pak Italové naskákali s naším hostitelem Ismaelem do auta a odjeli někam surfovat. My jsme ještě chvilku lelkovali v surfhausu a pak jsme šli prozkoumat místní pláže.
Procházka nám nakonec s obědem a koukání z pláže na vlny zabralo čas až do večera. Nejdříve jsme byli na pláži u Banana village, která je dost kamenitá a surfaři se jí vyhýbají, pak jsme si to namířili na oběd do městečka, Verča chtěla ještě do obchodu s bylinkama, ale ten měl přes poledne ještě stále zavřeno. Oběd jsme vyřešili na hlavní ulici. Pak jsme zašli ještě na pláž Tamraght, která byla pro ne-surfare o dost lepší, na pláži jsme ještě vylezli na místní skálu Devils rocks a pak už jsme si to namířili zpátky do surfhausu.
Večer se Verča domluvila na lekci surfování na druhý den a do surfhausu přijeli další skupinky lidí. Směska evropanů, kteří přijeli z výletu z největší hory Maroka Džabal Tubkal.
Surfování v Maroku
Druhý den, jsme měli ráno opět velkou snídani a pak jsme se vydali s italalama a s Ismaelem na pláž surfovat. Já teda bohužel jen fotit. Foukal silný vítr a i přes sluníčko byla dost zima. Verča a ostatní měli neopren a užívali si vlny. Já si užíval po kolena studené vody a chladného větru, jelikož jsem si myslel, že když včera bylo na tričko, tak bude i dnes a tak jsme si nevzal žádnou mikinu a ani bundu. Postupně odpadli Italové a nejdýl vydržela Verča. Bavilo jí to tak, že jsem na ni musel mávat od auta, kde už jsme byli všichni zbalení a Verca lítala s prknem na vlnách.
Zahřál jsem se konečně až sprchou v surfhausu. Pak následovavala opět skvělá večeře a Ismael nám s dalšíma hostama skočil koupit pivo do místního „luiqer shopu“. A tak jsme po večeři trochu zapařili a hráli s Ismaelem a dalšíma evropanama prapodivnou karetní hru „Cards against Humanity„. Docela dobrá hra, jen mé otázky, na které se při hře ptáte napadali až když jsem byl trochu opilej 😈 .
Další den ráno, jsme se zase vynikajícně nasnídali, pobalili jsme se a zaplatili jsme Ismaelovi. Pak už mě čekalo jen nabourat auto 🙂 Ano, podařilo se mi při couvání ze vrat surfhausu totálně odřít zrcátko na straně řidiče o bránu. Naštěstí máme ale full pojištění a tak doufejme toto nikdo nebude při odevzdání auta řešit. Ale bylo to trapné, kórt když jsme měli vézt další dva lidi ze surfhausu, ale tak snad se moc nebáli nakonec no 😳 .
Holku z Nového Zélandu jsme vezli jen do půlky cesty do dalšího surf města za jejíma kamaradama a němce Daniela jsme vezli až do naší destinace As-Sawira. Cestou nám vyprávěl jak v Maroku málem umřel, když obcházel onu největší horu Maroka Džabal Tubkal, jelikož uklouzl po ledě a klouzal asi 50 metrů do propasti, než se zastavil o nějakej náhodnej výběžek.
Rozpočet a plán cesty
Pokud vás zajímají výdaje, tak je náš rozpočet naleznete zde a pokud máte zájme o komplexní plán naší cesty, tak ten najdete zde.
