Kuba 08 – Santa Clara

Naštěstí jsme cestou ze Santiago de Cuba neumřeli a ve 2:30 ráno jsme byli již v Santa Clara. Cestou nás taxikář samozřejmě nabral další lidi, takže jsme tam seděli namačkaní jako sardinky. Vláďa byl od řidiče ještě instruován, že pokud nás budou stavět policajti, tak má Vláda tvrdit, že je evropský přítel jeho sestry a veze nás za sestrou a že se rozhodně nejedná o placenou taxi službu. Plus celou dobu hrála kubánsko/španělská hudba a klimatizace byla ohulená tak, že i přes mikinu, kalhoty a dva šátky jsem měl pocit, že umřu zimou :twisted:.

Santa Clara – nocování na ulici

Taxikář nás vysadil v parku Leoncio Vidala, kde jsme si sedli s tím, že počkáme až do rána. Ani ne za pět minut u nás byly místní holky, které nejdřív sondovaly, zda jsme měli Kubánku, pak jestli nechceme zavést do nějaké časy a nakonec somrovali aspoň peso. Vláda jim nakonec peso dál a aby nás dál neotravovali, tak jsem se radši zvedli a šli jsme hledat autobusák, kde jsem doufali bude větší klid a bezpečí. Plus abychom si udělali check-in na naší cestu pryč ze Santa Clary.

Nejdřív jsme došli na první autobusák, kde jsme asi po hodinovém zevlování ve 4 hodiny ráno pochopili, že v Santa Clara jsou asi dva autbusáky, protože tam, kde jsem stáli my jezdili jen náklaďáky (míst autobusy) pro místní a tak jsme se vydali hledat druhej autobusák pro turisty a meziměstské spoje, kde bývá Viazul. Autobusák jsme našli, ale Viazul měl otvírat až v sedm a tak jsme obsadili lavičky a po vzoru místních jsme si obmotali bágly okolo sebe a neklidným polospánkem jsme klimbali až do 7 do rána. Když jsme si všimli, že Viazul má už otevřeno, tak jsme si rezervovali lístky a před autobusákem jsme se nechali ulovit za 15 cuc na Casu a za 3 cuc za taxi ke case.

Takže jsme se taxíkem jsme se vydali konečně k posteli. Bohužel pokoj nebyl ještě připraven a tak jsme si dali kafe u majitele a vyrazili jsme opět do centra Santa Clary na něco rychlého k jídlu, což byl hot dog (ala Kuba – je vtipné, že to Kubánci překládaj doslova jako teplej pes: perro caliente). Po snídani jsme se vrátili do casy a šli se ubytovat. Byl ještě nějaký problém s vodou a že to instalatér přijde za chvíli popravit, to nám bylo ale jedno a zhroutili jsme se do postelí a čekali jsme až to opraví abychom mohli jít spát.

Nakonec se tak stalo a my jsme až do jedné odpoledne spali. Po probuzení a hygieně jsme si pořádně prohlédli Casu a zjistili jsme, že jsme asi u nějakého teplého páru chlapů s psíkem, jelikož tam byla všude plyšová zvířátka a strašně moc růžových věcí, no a v pokoji jsme měli disko kouli 🙂

Prohlídka města

Do města Santa Clara jsme se vydali nejdřív na oběd do restaurace, kterou nám doporučili a byla super Myslím, že to byla El Alba. Konečně jsme ochutnali nějaké místní jídlo a ještě bylo dobře ochucené. Jmenuje se to Ropa Vieja a je to takovej guláš:) Jako předkrm jsme měli nějaké masové jednohubky a to bylo taky super.

Pak jsme se vydali k pomníku Che před CPP budovou kde jsme cestou měli tu „čest“ vidět vlaky, které tu Che vykolejil za pomoci bagru. Socha samotná je celkem malá. A Che tam má malé dítě na ramenou.

 

Mauzoleum Che Guevary

Po prohlídce sochy jsme se vydali na druhý konec města, kde je Che Guevara mauzoleum a prý s větší socha… A tak to taky bylo. Nejvíc to připomíná Lenina v Praze, ale řekl bych že v daleko menším měřítku. Do mauzolea vás ale nepustí s foťákem a batohem a tak jsme se s Vláďou prostřídali v hlídání batohů venku.

V mauzoleu v Santa Clara není nic moc vidět jen kamenné desky, kde jsou uloženy ostatky Che a jeho kámošů z Chilské revoluce, která nedopadla pro Che moc dobře 😀 . Druhá místnost se věnuje už jen Che a jsou tam fotky a jeho osobní věci. Pak už jsme zašli koupit jen pivka a šli jsme hrát monopoly a spát, protože v Santa Claře vlastně není ani co vidět.

Náklady na dva dny

Celkový rozpočet naleznete zde a celkový plán cesty zde.