Kuba 07 – Santiago de Cuba

Přejezd do Santiago de Cuba

Poslední noc v Camayque jsem nomohl vůbec spát a tak jsem vstal už před 4 hodinu ranní, před odjezdem jsme stihli ještě dát u pana domácího kafe zdarma, což je tady asi příjemným zvykem, oproti zbytku Kuby, kde si za ní nechají zaplatit. Po kafi jsme se rozloučilo s panem domácím a nasedli zase do našeho již připraveného bicitaxi z prvního dne a vydali jsme se na nádraží za 4cuc. Na nádraží nám upocenej řidič podal ruku na rozloučenou a vydali jsme se do nitra nádraží. Provedli jsme check-in a čekali jsme než autobus přijede. V překlimatizovaném autobusu jsme okamžitě ulehli znovu ke spánku, abychom si 7 hodinovou cestu zkrátili co to půjde…

Cesta do Santiago de Cuba byla dlouhá a chvílema dost nudná, nebyly skoro žádné zastávky na záchod a na oběd si řidiči nezastavili a tak jsme poslední dvě hodiny kroutili nohama a kručelo nám v břiše. Po vyzvednutí batohů jsme šli znovu udělat rezervaci na druhý den do Santa Clary, která je odsud „jen“ 12 hodin autobusem. Měli jsme ale aspoň trochu štěstí, jelikož byl volnej i noční autobus, který jede od 8 od večera do 8 do rána, což jsme doufali, že celé prospíme 😎 .

Jelikož jsme měli před-domluvenou casu za 15cuc, tak jsme se nechali odchytnout taxikářem, který nám tvrdil, že nás k ní za 4cuc odveze. Byli jsme připraveni odjet, ale najednou se tam objevil majitel z nějaké casy a nabídl nám ubytko za 10 cuc a tak jsme si plácli a vydali jsme se taxíkem k němu. Casa byla v pohodě a blízko centra a tak jsme mu na to finálně kývli a ubytovali jsme se. Pan domácí byl hodně hovornej a přátelskej a tak nám ukázal, kde je krám a kde centrum atd. Pak jsme se na náměstí rozloučili a šli jsme si centrum projít.

Santiago de Cuba je trochu kopcovité, ale jinak podle mě jedno z nejzajímavějších měst na Kubě. Takže všema deseti doporučuju a věřte, že lidé tady vaše peníze potřebujou víc než v Havaně a Varaderu.

Po procházce centra, návštěvě mola a odmítnutí mnoha žebráků (některým jsme ale podlehli), jsme se dostali konečně na večeři a pivko. Večeře byla v pohodě a jelikož jsme se chtěli vyspat, tak jsme si nakoupili ještě něco na zub a vyrazili na pokoj, kde jsme zapařili karty a chtěli jsme jít spát. Přišel ale ještě pan domácí a tak jsme anglicky diskutovali o situaci na Kubě.
Problém je, že při průměrném platu 3,5 CUP na hodinu na 1 CUC (1 dolar) vyděláváte prostě celej den.

Pochopil jsem z toho, že jsou obchody dvojího druhu. První obchody, kde se prodává za CUC měnu přebírají kšefty a hlavně zásoby těm druhým – lokální obchodům, ve kterých se prodává za nižší cenu za CUP pro místní a tak lidé musí dělat psí kusy, aby videlali CUC a mohli koupit věci, které jsou v dostání už jen většinou v CUC obchodech. Problém je, že při průměrném platu 3,5 CUP na hodinu na 1 CUC (1 dolar) vyděláváte prostě celej den. Z toho vyplývá, že všichni co pracují v turismu ženou ceny zboží nahoru a tím vlastně dělají zboží pro ostatní Kubánce nedostupné a rychle vznikají rozdílí mezi chudými a bohatými, což bůh ví jak skončí. Pokud brzo padne režim, tak se to snad za pár let srovná, pokud ne, tak tu maj do pár let další revolucí. No držím jim palce…. 😥

Santiago de Cuba 2. den

Ráno v Santiago de Cuba bylo osvěžující, jelikož jsme  se tentokrát mohli vyspat a nejeli jsme autobusem ve 4 ráno někam dál. Ba naopak, měli jsme jet až v 8 večer a tak jsme si schválně v v nasi case dali snídani na 9:00, aby jsme mohli co nejdéle spát, než nás budou chtít vyhodit z pokoje.

V devět nás čekala snídaně v podobě opražené veky (které tu říkaj chleba) a máslo s vajíčkem a kafem a drink z tropického ovoce, u kterého vždycky zapomenu název dřív než si ho někam napíšu.
Po snídani jsme se pokusili ještě dostat do postele s tím, že nás snad jen tak nevykopnou. Což nebyla bohužel pravda, pač paní domácí během pár minut zaťukala s tím že se máme pakovat. A tak jsme si pobalili věci a přestěhovali jsme je dle včerejší domluvy k nim do pokoje s tím, že si je vyzvedneme později. Pak jsme se vydali do centra směnit další Eura. Po směně jsme nakoupili pár vod a sešli jsme dolů k přístavu.

Pevnost San Pedro de la Roca Castle

V přístavu jsme se po útrpném vyjednávání nechali ukecat na 10 CUC za svezení do pevnosti San Pedro de la Roca Castle od bicitaxikáře, takže jsem myslel, že nás za ty prachy tam zaveze on a budeme to mít s vyjížďkou, ale pak jsem se od Vládi dozvěděl, že s ním jedem sehnat auto, které nás tam odveze a tak jsme se vydali na cestu s bicitaxi hledat auto. To se tomu pánovi nakonec povedlo asi po 15 minutách a vyrazili jsme na cestu. Ta byla ani ne desetiminutová, takže jsme podle mě trochu ty dva kuplíře přeplatili. Vůbec mě tu sere jak tady funguje tohle domlouvání o ceně, která vůbec nereflektuje vzdálenost ani čas v nějakých poměrech.

Pevnost byla pěkná, ale zase nás stáhli o prachy, takže nás to stálo jako jízda taxíkem. Po prohlídce a hlavně focení výhledu jsme zase nasedli do auta a dostali jsme se zpět k přístavu, kde jsme vypadli z auta a šli zpátky do centra. Narazili jsme na trh a pokoupili jedny z prvních prezentů a zašli jsme si na oběd do pizzerie kde jsme si dali celkem ucházející špagety bolones a pak jsme se vydali hledat další giftshopy do centra. Nakonec jsme koupili 15 leté rumy a ještě pár doutníků za nízkou cenu.

Pak jsem zahlédl ještě pro máti zajímavou misku a tím jsme dnešní shopping považovali za uzavřený a šli jsme zase zpět k přístavu, kde jsme si dali něco k pití a museli jsme zase odhánět prodrejce doutníků. Je jen komické jak se cena pohybuje. My kupovali doutníky za 1 dolar kus. Cesi co jsme potkali dříve kupovali dokonce za 4 dolar a tady jsme jen z nudy usmlouvali cenu za 25 doutníků na 12 dolarů 😀 ale stejnak jsme je nevzali, jelikož jsme si dali slib, že je koupíme jedině, když usmlouváme celou krabici za 10 dolarů 🙂

Pak už jsme jen zevlili koukali na moře, hráli karty a odpočívali před cestou. Asi hodinu před odjezdem jsme se zvedli a šli nakoupit něco k jídlu a k pití poté jsme vyrazili zpátky do Casy se převléknout. Pánovi jsme slíbili, že o něm dáme vědět na internetu a pak jsme se již vydali čekat ven před kasu na taxi, které jsme si domluvili. Mě se moc nelíbilo, že za 4 cuc páč jsem myslel, že u přístavu chytnem nějaké bicitaxi, ale Vláda to stihnul domluvit dřív než mi to došlo. škoda páč pak se ukázalo, že cesta k autobusu je asi tak necelej kilák takže jsme to mohli dojít i pěšky, což nám mohlo dojít jelikož jsme tuhle cestu abslovovali už včera, ale asi jak jsme byli včera mrtví, tak nám to nemyslelo a délku cesty jsme nějak vytěsnili z hlavy.

U nádraží jsem čekal, že budem zase čekat hoďku na autobus, ale nakonec jsme nedošli ani ke dveřím nádraží, jelikož nám podnikaví taxikáři začali nabízet svezení levněji než byla cena autobusu a tak jsme na to nakonec kejvli a dali jsme se na netušenou jízdu smrti.

Pán jezdil jak blázen, ze začátku jsme vezli ještě jednoho chlapa někam a pak ještě policajta, aby jsme nemuseli platit pokutu, jelikož to bylo neoficiálním taxi. Když všichni vystoupili, tak si taxikář posadil dopředu Vláďu, aby případně před dalšíma policajtama hrál přítele jeho sestry z Evropy a já zůstal v zadu a s tím, že mám držet hubu a krok… No tak jsem zvedávej jak to dopadne.

Kdybychom to ve stopadesátí nabourali do nějakého stromu tady na těch vesnickejch cestách, tak jsme vás měli rádi

Santiago de Cuba – Den 02:	Kolik v CUC:
ubytovani a snidane santiago	16
taxi hrad v santiagu	10
voda	2
cigarety	3
obed	8,5
obraz	12
darky vlada	5
flasky	16
doutniky	4
darky	5
limonady	2
chipsy a susenky	6,9
musly tycinky	1
taxi santiago de cube na autobus	4
auto do santa clary	60
taxi po santa clare	2
taxi po santa clare	1