Pixa
Ráno v Trinidadu bylo celkem vtipné, jelikož mě probudil Vláda někdy v 5, že za půl hodiny musíme bejt na autobusáku jelikož nám jede autobus do Camayque. Problém byl šle v tom, že jsem v tu chvíli byl ještě totálně opilej a neschopnej něco dělat a tak jsem se nějakým zázrakem osprchoval, zabalil (a ni jsem nic nezapoměl) a poslušně šlapal za Vládou na autobusák.
Cesta do Camayque
Jména na kusu papírku byl dostatečnej důkaz naší rezervace a tak jsme mohli poprvé jet Viazulem, což je nejdražší bus na Kubě a tedy jen pro turisty. Nicméně za trochu toho pohodlí bych v tu chvíli vraždil a tak mi to asi bylo dost jedno.
Všechno z rána mám v takové mlze, ale vím, že jsem se smál systému nakládání zavazadel, jelikož zavazadla jsme museli nejdřív odbavit stejně jako na letišti, dojdete do jedné místnosti, kde odevzdáte krosnu a dostanete lísteček, který pak uplatníte až budete vystupovat. Musíte jen věřit, že když se vám bágl ztratí, tak je lísteček dostatečnej důkaz na to, že jste nějaký bágl vůbec měli :D…
Nicméně po dalších cestách jsem pochopil, že je to celkem šikovné protože bágly vyndává řidič a ten vám bágl nedá dokud mu nedáte lístek, takže pokud věříte aspoň řidiči, tak vaše zavazadla jsou možná ve větším nebezpečí než u nás v CR. Otázkou zůstává, co se stane když ztratíte lísteček 🙂
Po odbavení kufru si vyberete volné sedadlo. Sedadla jdou sklopit pro Evropana jsou poměrně prostorná. Bohužel autobus moc nestaví a záchody povětšinou nefungujou, jediným vysvobozením jsou zastávky na výstup a přístup, kde stihnete cigáro, pak je občas pauza na oběd pro řidiče kdy se staví na delší pauzu. Počítat s ní se ale nevyplácí a asi bych si sebou vždy vzal hodně jídla.
Ze vám autobus ujede se bát nemusíte, jelikož pan řidič si vás vždy přepočítá než se znovu rozjede.
Viazul není laciný a bezpečný, bohužel je taky pomalej, ale málo kdo tu jezdí rychleji, takže pokud nechcete lítat, nebo jezdit taxíkem, kterej bejvá o trochu dražší, tak se rozhodně bus vyplatí. Možná by se dalo ušetřit a dostat se nějak do autobusu pro místní.
No zpět k cestě, jaká byla příroda po cestě Vám povídat nebudu, jelikož jsem z ní nic neviděl a potupně jsem vyspával kocovinu, tedy s občasnejma přestávkama na jídlo, vodu a záchod.
Camayque
Po pěti hodinách cesty a 175 km jízdy nás autobus vysadil v Camayque, kde jsme chtěli jen přespat a je druhý den do Santiago de Cuba. Po příjezdu jsme jako první věc chtěli rezervovat lístek na Viazul na druhý den. Bohužel, tady již nestačilo jméno na papíru, ale chtěli tvrdě zaplatit 18cuc za osobu pěkně na dřevo.
Pak jsme se vykutáleli před nádraží v Camayque a první bicitaxikar se o nás láskyplně za 4 cuc postaral a odvezl nás dle našich požadavků k levné kaše. (podle mě jsme ho přeplatili tak o 3 cuc, ale s mojí akutní potřebou navštívit záchod bych mu kejvnul asi na cokoliv) Ubytování bylo pěkné asi zatím nejlepší, které jsme měli a tak jsme na 15 CUC kejvli a šli jsme bydlet (někdo rovnou na záchod)
Po chvíli zevlování jsme vyrazil do města. Město je změť spletitých uliček a mimo třech náměstí, které jsou hned kousek od sebe zde nic není a tak jsme neměli za dvě hoďky ve městě co dělat a já si začal léčit kocovinu znovu pivem 😀
Sedli jsme si na pivko a hned se k nám připojil místní pablb a playboy v jedné osobě a tak jsme se dozvěděli co je tady cool (nic) a koho opíchal (všechny holky ve městě). Po důkladném brainwashingu jsme se přesunuli do krámu a nakoupili další pivo a sedli jsme si do dalšího parku. Kde nás pro změnu začal otravovat bezďák, kterej si chtěl povídat, somrovat prachy a sbírat prázdné plechovky od piva a hlavně furt si s náma podávat ruce. (na to bacha to tu dělají všichni strašně rádi takže doporučuju příruční dezinfekci)
Pak jsme se vrátili zpět do Casy a zahráli jsme si karty. Poté jsme šli znovu do centra Camayque na večeři. Po dlouhém hledání jsme našli restauraci, kde byli aspoň nějací lidé a dali jsme si hamburger. A nekecám na místní poměry byl dobrej. Nebo teda aspoň to bylo z mletého masa a ne z toho hnusného šunkoveho salámu, který tu všude servírujou místo masa 😀
Cestou do Casy jsme ještě nakoupill chipsy k filmu co jsme si chtěli pustit na tabletu. Zevlovali jsme pak ještě chvíli před taneční školou, kde to vypadalo, že brzo začnou tancovat a my natočíme tu pravou salsu, bohužel asi půl hodiny cvičili jen určité výpady a výsmeky a tak jsme to zatáhli a šli čumět na film s názvem Breakfast club a pak jsme šli brzo spát, páč jsme vstávali tentokrát už ve 4 ráno na autobus 🙂 Jo cestování je tu řehole 😀
