Kuba 05 – Trinidad

Příjezd do Trinidadu

Ráno jsme vstávali brzo, ikdyž pro mě je to dost jedno, já už jsem před sedmou vzhůru vlastně vždycky, takže to moc neřeším. Pobalili jsme se zaplatili za ubytování a šli jsme čekat ven před času na taxi colectivo do Trinidadu.

Kubánci za chvíli přijeli, jen na nás naléhali ať dalším spolucestujícím neříkáme za kolik tu cestu máme (7 CUC na osobu), na což jsme nezúčastněně kejvli, páč nás nenapadlo, že by si to případní spolucestující zjišťoval. Bohužel to byla první věc, kterou mladej Němec udělal, když nastoupil k nám do auta. Nejdřív nám prozradil svoji jízdu, která byla za 18 cuc načez jsme na něj začli prikivovat, že to máme taky za tu samou cenu, páč s takovým rozdílem by se tam s nima hádal asi až do teď a hlavně, pokud si dohodne takovou cenu a přijde mu to normální, tak mu to pro příště asi stejnak moc nepomůže.

Cesta utekla celkem rychle a asi za hodinu jsme byli na místě. Němec vystoupil u autobusáku a my se nechali zavést někam dál do centra. Po výstupu z taxíku opět nastalo dohadování z naháněči, že není možné v Trinidadu bydlet jen za 15 CUC a tak jsme místní oblbovače poslali k šípku a za minutu už u nás stala ženská s tím, že má casu za 15 CUC :). Plácli jsme si a paní nás zavlekla k sobě, kde se nám líbilo natolik, že jsme tam zůstali. Pokoj sice nebyl připraven, ale nám to nevadilo a tak jsme bágly nechali u paní v „přijímací hale“. Chtěli jsme vyrazit do města, jenže paní se neměla k vrácení pasu s tím, že si čísla opíše později, což jí Vláda na můj popud vysvětlil, že takhle ne a že bez pasu nikam nejdem. Paní to pochopila a z pasů si neochotně opsala informace a vrátila nám je.

Ubytování v Trinidadu

Vyrazili jsme předpokládaným směrem do centra města Trinidad, které jsme po chvíli bloudění opravdu našli. Centrum je vlastně náměstíčko Plaza Mayor složené z kostela a schodů okolo něj vedoucích a všeobjímajících. Od náměstí jsme pokračovali uličkama, které byly v průvodci označený jako nejfotogeničtější, což bych si dovolil teda rozporovat, zda to opravdu bylo to nejkrásnější, co šlo vidět, jelikož pak za celý den jsme našli hezčí místa :). Ale to jsme ještě nevěděli a potřebovali jsme stejnak zabít čas a tak jsme šli podle průvodce.

Po okružní prohlídce jsme ještě tak nějak náhodně procházeli město a našli jsme jednu historickou casu, která měla vyhlídkovou věž, což bylo fajn, jelikož bylo vidět na celé město. Což byl super zážitek, ikdyž placenej.

Další prohlídkou města jsme zjistili odkud jezdí autobus na pláž a pak jsme zjistili smutný fakt, že do hor se nepodíváme za 20 CUC a výše na osobu, což je teda hodně drahé na necelých 10km jízdy, ale turisti si to prostě ničej sami, když akceptujou jejich ceny.Pak už jsme se šli konečně ubytovat a zabalit si věci na výlet na vyhlídku El Mirador do údolí, která měla být za městem. Před odchodem nás napadlo si nechat vyprat a tak jsme to dohodli s paní domácí za 4 cuc na osobu (celkem drahé) a vyrazili jsme.

Cesta na vyhlídku El Mirador

Cesta byla zajímavá, jen v tom vedru jsme prostě umírali. Cestou jsme narazili na místní pumpy a obchody a nakoupili jsme věci za národní pesa a tak to bylo kupodivu strašně laciné. Když jsme vyšli z města, tak Vláda znejistěl, jelikož ho vedro asi dost dostalo, ale vše naznačovalo tomu, že je to opravdu jen 3 km chůze a tak jsme pokračovali. Sice totálně splavení, ale šťastní jsme do hodiny dorazili na vyhlídku a dali jsme si pár piv ve stínu, než jsme vychladli natolik abychom mohli zase začít fungovat na slunci.

Z vyhlídky bylo opravdu vidět široko daleko. Nafotili jsme co se dalo (včetně jedné divné svatby) a vydali jsme se zpátky. U jedné benzínky, kde jsme nakupovali cestou na vyhlídku jsme chtěli nakoupit znovu sušenky jelikož tam vycházely zatracené laciné, ale tentokrát po nás chtěli dvakrát tolik peněz, což jsme nakonec zjistili, že se asi minule museli okrást a některé věci nám nezapočítat, jelikož částky seděly.

Pak jsem prokličkovali městem, hodili jsme sprchu, trochu pozevlili a utíkali jsme na večeři do města. Vyhlédli jsme si jednu špageterii, ale to byla to chyba jelikož místní kuchař o vaření věděl asi to samé, co já o spravování motoru. A tak jsme špatnej kulinářsý zážitek šli rozdýchat na schody u kostela, kde jsme si dali pár piv a pozorovali „salsa ruch“ okolo nás. Když nás to přestalo bavit, tak jsme se sbalili a šli jsme do Casy hrát karty. Zítra přej přijedou oni Češi z Vinales tak jsem zvedávej na velkej mejdan 🙂

Trinidad – Den 2

Druhý den ve městě Trinidad jsme začali nevalnou snídaní za 3 CUC, dostali jsme vyprané prádlo (i já v ruce bych to vypral asi lépe) a paní domácí nás vyhodila z časy, jelikož měla problémy s odpadem. Což je logické, páč jen tak nepřesvědčí Evropany házet použité toaleťáky do koše 😀

Naštěstí nám ale našla ubytování u své známé a tak jsme se jen kousek prošli a znovu jsme zas bydleli. Pokoj byl v pohodě a tak jsme sbalili plavky a věci na výlet do přilehlého pohoří a šli jsme do města vyjednávat cenu taxíku a zarezervovat autobus na zítřejší cestu z města.

Na autobusáku nás klasicky poslali do fronty na autobusy pro turisty a tak jsme byli zase vyčlenění z místní dopravy :(. Rezervaci jsme zvládli rychle, jelikož to znamenalo napsat na papír své jméno a odejít.

Pak už jsme se nechali nahánět taxikářema pro náš výlet do Tope de Collantes (což jsou vodopády v horách). Podařilo se nám z 40 pesos dostat na cenu 35 pesos. Ale myslím si, že by to možná šlo ještě o pět peso dolů. Každopádně jsme nasedli do starého obouchaného žigulu a vyrazili jsme do „hor“.

Výlet od hor k vodopádům

Asi po půl hoďce náš taxikář vyhodil u rozestavěného zchátralého činžáku s tím, že se tu sejdeme za 3 hodiny. Vydali jsme se dolů po silnici až jsme došli k malému baru, kde za cestu k vodopádům chtěli dalších 10 cuc a tak nezbylo než s povzdechem zaplatit a vydat se do místní džungle vyšlapanou cestičkou.

Cesta vedla stále strmě dolů, takže jsme se každým krokem těšili víc a víc až půjdeme nahoru 😀 V půlce cesty jsme narazili na skalnatý převis, u kterého jsme chvíli odpočívali (přestávka na čůrání).

U vodopádu je odbočka na vodopádové kaskády, které jsme vzali jako první, abychom se pak už jen koupali. U kaskád jsme vyšplhali kousek víš pro lepší fotku a pak už jsme seběhli ke koupačce pod vodopádem. Už tam bylo pár mladejch turistek a tak bylo aspoň na co koukat. Trochu jsme si poplavali, udělali pár fotek a pak jsme se vydali na cestu zpět, jelikož jsme čekali, že když nám to trvalo hodinu dolů, tak to bude delší nahoru. Ale nakonec to bylo pohodě a nahoře jsme byli za 40 minut. Za odměnu jsme si dali nahoře u baru pivo a čekali jsme až se nahoru vydrápou ostatní turisti, které jsme předběhli cestou.

Po pivku jsme se vydali na poslední stoupání k opuštěnému rozestavěnému domu, kde nás taxikář měl vyzvednout. Asi v půlce cesty jsme však potkali mladej českej pár a trochu jsme s nima pokecali a pozvali je večer na naše plánované setkání s čechama z Vinales, které jsme potkali už dříve. S tím jsme se rozešli a samozřejmě s konstatováním, že konečně bude na co koukat, jelikož holka vypadala fakt sexy 😉 (později večer jsme zjistili, že jí je teprve 19)

Pak nás ještě odchytnul stánkař s tím, že nám dával nějaké korále za to, že jdem do kopce a jediní jsme se nemračili, jelikož jsme živě diskutovali o té holce 😀 a tak jsme nemysleli na kopec. Nakonec nás stánkař ukecal a koupilo jsme krabičky s kubánskou vlajkou.

Cesta zpět a pláž

Pak už jsme se opravdu vydrápali nahoru a našli taxikáře. Ještě jsme ho cestou zpátky ukecali, aby zastavil na vyhlídce na Trinidad, kde jsme udělali pár fotek. Před městě jsme mu přidali pět peso a Kubánec nás odvezl rovnou na pláž Play Ancon, kde jsme zevlili asi tři hodiny. Pláž to zatím byla asi ta nejhezčí co jsme viděli, ale furt to není ten super hit, který jsem od Kuby čekal.

Po beachingu jsme společně s nějakejma Němcema museli dát zase vydělat místním „zas….“ taxikářům a každý po dvou pesech jsme se svezli s taxi colectivo zpátky do Trinidadu, kde jsme nakoupili rum a citrónovou limonádu na večer. Hodili jsme sprchu a vyrazili jsme na sraz.

Sraz Čechů v Trinidadu

Jelikož jsme přišli první a na všechny jsme tak museli čekat, tak jsem začal upíjet rum sám a když ostatní konečně dorazili, tak jsem byl už pěkně nalítej. Bohužel jsme pak dlouho hledali kam si sednem na jídlo, což trvalo asi tak další hodinu a než se každej vykecal, tak už jsem byl v půlce flašky a pak už to se mnou šlo z kopce a dle Vládi jsem byl za hvězdu večera 🙂

Po večeři jsme potkali ještě další dvě Češky a popíjeli jsme všichni na schodech u kostela, kde hrála taky salsa a tak jsem pár holek z naší mega české skupiny nakonec vyzval k tanci a vyzkoušel jsem si co si pamatuju ze salsy. Dokonce jsem dostal číslo na jednu z těch holek a Vláda do mě po zbytek výletu hučel, ať ji napíšu. Zbytek večera mám bohužel v mlze a jsem rád, že mám ještě peněženku, doklady a že jsem se probudil ve „své“posteli 😀