Menu Zavřeno

Kuba 04 – Cienfuegos

Cienfuegos

Na ráno jsme měli opět objednanou snídani a jelikož jsme věděli, že bude veliká, tak jsme si jí půlku schovali k obědu a vyrazilo jsme celých 200 metrů k zastávce autobusu :D, kde už se sešlo pár turistů a mezi nimi pobíhali snaživí naháněči, kteří se snažili uhnat kunčafty dřív, než přijede autobus do Cienfuegos (Cienfuegos se dá do češtiny přeložit jako Sto ohňů).

Zkusili to i na nás, ale jelikož jsme věděli kolik stojí lístek, tak naše vyjednávání bylo neoblomné a chtěli jsme stejnou, nebo nižší cenu jako autobus. Nakonec jsme se s nima dohodli a nastoupili do auta. Cesta se vlekla, vzhledem k tomu, že to bylo asi 70 km, ale ujeli jsme to asi za hodinu a v Cienfuegos jsme byli o hodin dřív, než autobus.

První den v Cienfuegos

V Cienfuegos jsme vystupovali jen my. Taxikář i přes plné auto lidí, které vezl dál začal větřit kde budeme bydlet a hned po příjezdu nás předal svému kámošovi. Ten nás zavedl do Casy za 25 cuc, což jsme odmítli a vydali jsme se sami hledat ubytování. Uspěli jsme hned za rohem, kde jsme usmlouvali cenu na 15 CUC za noc.
Hodili jsme si do pokoje bágly a vyrazili jsme na náměstí José Martího, které mělo být kousek od nás. Byla tam jako vždy socha Joseho Martiho. Náměstí je jinak celkem pěkně, jelikož je kolem dokola obehnáno viktoriánskými budovami.
Na druhém konci parku jsme pak zaslechly africké rytmy a koukli se vystoupení africké kapely, což jsme si nafotili a vyrazili na autobusák obhlédnout, zda a jak se dá dostat na plameňáky do Laguny Guanaroca a na pláž, což jsme nakonec moc nevykoumali a nechali jsme se odchytit taxikářem kterej nás hodí na obě místa a pak zpět. Cena byla 25 cuc asi jsme měli smlouvat víc, ale občas se prostě nezadaří a v tom vedru vám to najednou přijde ok.

Laguna Guanaroca

Taxikář splnil naši dohodu a odvezl nás na plameňáky, kde byla procházka s půvabnou Kubánkou a vyjížďka na loďce za plameňáka asi na hodinu. Plameňáky jsme opravdu také viděli a bylo to super.  Pak už jsme jeli na pláž.

Playa Rancho Luna

Cestou na pláž Rancho Luna nám v taxíku došlo, že jsme vlastně nezaplatili vstupné 10 CUC na osobu a tak nás vlastně celodenní taxi vyšlo na 5 CUC 🙂 což už se dalo snést lépe 😀 Pláž byla zdarma a je nic moc. Je opět mělká a ve vodě takřka ihned začínají kameny. Nakonec jsme si dali pivko pod slunečníkem, snědli housku od snídaně a prokeceli čas do doby, kdy nás měl taxikář zase vyzvednout. Dojeli jsme s ním zpět do města a zaplatili jsme mu. Cestou do Casy jsme nakoupili vody, dvě piva a místní chipsy na ochutnání
Po sprše jsme dali pivo a chipsy, které chutnali jako takové ty chemické „Bersi“. Po zdravě svačině jsme vyrazili na noční procházku s tím, že pak dostaneme snad po svače hlad a někde si sedneme k večeři.
Prošli jsme celou ulici 37 (Což je několika kilometrová ulice s promenádou, španělsky asi malecom) až dolů k moři přes promenádu a čtvrť pro bohatší a okoukli jsme pár míst kam by se dalo jít přes den nakupovat a při cestě zpět jsme zapadli do restaurace, kde to vypadalo, že jsou lidi a to i místní a tak jsme si objednali. Já si dal špagety a vláda paellu a obojí bylo dobře. Až poté jsme si všimli, že restaurace se pyšní nálepkou od tripadvisora. S plnými břichy jsme se pak jen odkutáleli do postele a šli téměř okamžitě spát.

Druhý den v Cienfuegos

Druhý den ráno jsme se v Cienfuegos probudili v naší kobce bez oken, hodili jsme sprchu a snědli sušenky, které jsme ukořistili minulej den v krámě. Hlavním chodem pak byla několik dní stará houska, kterou jsme už chvíli vozili v krosně společně s marmeladičkama ukořistěnejma z minulé Casy particular. Po snídani jsme se vydali na kafe a začali jsme poptávat náš výlet na vodopády El Nicho.

Cesta k vodopádům

Cestou na kafe jsme narazili na místního kšeftaře, kterej měl přej bráchu v ČR a přes něj jsme dohodli nakonec náš výlet k vodopádům za 15 CUC na osobu. Taxikářovi se moc nechtělo, ale protože všichni drželi cenu 35CUC, ale díky našemu kšeftaři nakonec na 15 CUC kejvnul. Po plácnutí si rukou jsme nakoupili jen vody na cestu, dali jsme si kafe a vyrazili jsme k vodopádům.

Jeli jsme starým žigulem, takže se nám vrátily vzpomínky na dětství a auta našich dědů a octu. Cesta netrvala autem víc jak hodinu, ikdyž pro žigula bylo utrpení jet například do kopce, kdy motor totálně nezvládal, nebo naopak z kopce, kdy řidič motorem naopak brzdil. Takže jsem si říkal, kdy se mu z motoru začne kouřit. 🙂

Obecně jsem odpozoroval, že Kubánci neuměj moc řídit. Nedokážou nikoho předjet a když už se do toho pustí, tak jim to trvá věčnost jelikož nepodřadí a nepodřadí. Na křižovatkách zase nesmyslně zastavují, jako by nevěděli kdo má přednost.

Vodopády

Po všemožném stoupání a klesání jsme nakonec dorazili na parkoviště k vodopádům, kde jsme se domluvili s řidičem, že nás vyzvedne za dvě hodiny. Zaplatili jsme předraženej vstup 10 cuc a vydali jsme se na necelou dvoukilometrovou pouť pralesem. Po chvíli narazíte na jezírko s průzračnou vodou na koupání, další zastávkou je pak vodopád a následně vyhlídka na vodopád. Nad vodopádem je také velikánské jezírko, ve kterém se dá koupat a kde jsou menší vodopády. Nakonec se dostanete na vyhlídku, ze které je vidět do celého údolí.

Koupání je jinak celkem sranda, a vyplatí se pozorovat turisty, jak lezou do vody, jelikož všichni do jednoho zhejčkaný zteplalou vodou z karibského moře kvičeli chladem, když lezli do vody. Párkrát jsme skočili z útesu a zaplavali jsme si.Po koupání jsme vyrazili k parkovišti a v místní restauraci jsme skákli na jedno pivo než dorazil náš žigul.

Cesta zpět do Cienfuegos nebyla moc zajímavá, ale aspoň nás vysadil na autobusáku Omnibusu, kde jsme si chtěli udělat rezervaci na bus na další den na ráno do Trinidadu, ale bylo jako vždy zavřeno a tak jsme se domluvili s taxikářem že nás za 7 cuc na osobu zítra vémě on. Byla to teda větší částka než jsem chtěl, páč autobus stojí 6 CUC, ale dle všeho to vypadalo, že autobusy do Trinidadu jezdej až od 12 hodin a tak jsme to jedno peso přežili.

Po sjednání naší dopravy na zejtra jsem pádili do Casy se převléknout. Po cestě jsme potkali staříka, který prodával chleba a tak jsme si jeden velikánskej za půl pesa koupili. Po převlečení jsme vyrazili hledat další jídlo na další dny plus jsem si chtěli trochu projít centrum. Nakonec se nám to proměnilo v nakupování doutníků, jelikož nás odchyt onen kšeftař z rána co nám dohodil taxi s tím že má super doutníky za 1 dolar kus a tak Vláda domluvil koupi celé krabice s tím, že si ji v ČR rozdělíme.

Předávka ale nějak vázla (zboží bylo asi nedostatkové) a tak jsme vyrazili na jídlo a do krámu než nám obchody zavřou. V restauraci jsem zkusil dneska paellu já, ale nevím proč do toho dali kyselé zelí a tak to nebylo moc dobré. Po večeři jsme vyrazili do obchodů. V krámu neměli klasický takřka nic a tak jsem koupil předražené bylinkové máslo a kousek toho jejich ošklivého šunkosalámu a šli jsme zpět.

Cestou zpátky jsme čirou náhodou potkali kšeftaře, který nesl zrovna krabici plnou doutníků pro nás a tak si s námi sednul na kafe a povídal různé nesmysly jací jsme kamarádi a tak, pak nám ukázal „tajně“ obsah krabice a my jako „znalci“ čuchali k doutníkům a pokyvovali jsme halavama hlavo. Nakonec jsme mu dali prachy a on nám krabici. Kšeftař ale toho měl víc na srdci a požádal nás, zda nemáme nějaká trička co by jsme mohli postrádat. Já říkal že jich mám málo a že mu žádné nedám, ale Vláďa byl klasický měkota a slíbil mu, že mu nějaké přinese. Když jsme se s ním ale rozloučili, tak Vláda řek, že na něj sere a tak jsme se museli začít vyhýbat místům, kde se kšeftař pohyboval aby nechtěl po Vláďovi trička.

Uložili jsme cigára do našeho pokoje a vzali jsem si jeden doutník s tím, že si ho dáme v parku v centru Cienfuegos. Což byl pěknej nápad až na to, že doutníky jsou prostě doutníky a otravní Kubánci jsou otravní Kubánci, takže to dopadlo tak, že jsme kouřili něco co nám vlastně nechutnalo a jelikož se to kouří asi hodinu tak Kubánci furt chodili somrovat peníze a Vláďa měl co dělat aby jim nerozdal všechna pesa co měl 😀

Po doutníkové seanci jsme se ještě trochu prošli a nakonec jsme si sedli na pivo, zkusili jsme něco málo naplánovat na zítra podle průvodce a vydali jsme se zpět do kasy hrát karty, přičemž jsme se opět snažili vyhnout kšeftařovi, aby nesomroval trička.

Náklady na dva dny

Celkový rozpočet naleznete zde a celkový plán cesty zde.

Den 1 – Náklady: Kolik v CUC:
ubytován dvě noci v Zátoce sviní a půjčení kol 70
bus do Cienfuegos 16
taxi plameňáky a plaz 25
voda 2
Pivo a jídlo na pláži 10
večeře 14
Den 2 – Náklady: Kolik v CUC:
café 0,5
voda 1,5
pivo 3
vstup – vodopád el nicho 20
taxi / cesta do El Nicho a zpět 30
doutníky 35
večeře 9
voda 1,5
pivo 4

Podobné články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *