Kuba 02 – Vinales

Malůvky

Ony malůvky jsou ale totálně o ničem, jsou vidět i z dálky, takže nedoporučuju platit za vstup.:) Je to opravdu ošklivé a je to prostě pomalovaná skála barvama. Kdyby to nebyl dobrý orientační bod, jak se dostat do údolí, tak bych to nedoporučoval ani hledat. Stojí za to ale to údolí. Cesta hloubš do údolí je od malůvek taková nenápadná a jedná se o prašnou cestu mezi kempem a cesty k malůvkám.

Když se touto cestou vydáte, tak se před vámi otevře rozlehlé údolí s farmami a polemi. Chvíli jsem jen tak chodil, jelikož průvodce moc nepopisuje, co by se tu dalo dělat. Nakonec jsem našel na jednom kopečku občerstvení, kde jsem si dal kafe a přemýšlel co dál. Místní farmář si naštěstí začal povídat s německejma turistama, jenž seděli vedle, a z jejich rozhovoru vyplynulo, že kdesi u skal na sever by měla být jeskyně a přírodní koupáním. To mě oslovilo a začal jsem cestu hledat sám, jelikož to mělo být jen 15 minut pěšky.

Vydal jsem se daným směrem, ale skončil jsem po kilometru někde v houští a tak jsem se kus vrátil a doptal jsem se španělsky kudy se jde k jeskyni. Farmář mi bohužel ukázal tím samým směrem odkud jsem zrovna vylezl a tak jsem se vydal zpět a našel jednu odbočku, která byla vyšlapaná o něco víc než ta minulá a vypadala tak o něco slibněji.

Tahle cestička mě zavedla mnohem dál až k řece do džungloidního porostu, kde jsem si uvědomil, že jsem uprostřed džungle a uprostřed země odkud si sotva zavoláte pomoc a že nikdo neví kde jsem. Nicméně objevení řeky mě motivovalo jít dál. A tak jsem ještě chvíli odhodlaně šel, ale cesta skončila u skal v hustém porostu, kterým už se nedalo ani projít. Asi to tam ale opravdu někde bylo, jelikož jsem slyšel místní děti, jak od někud nadšeně jásaj, ale porostem se opravdu nedalo projít a tak mi nezbylo než se vrátit a uznat porážku. Za odměnu jsem na sobě při zpáteční cestě, když jsem seděl na pivu a odpočíval našel přisáté kubánské klíště. :/

Zkoušel jsem ho odstranit alkoholem, kterej sem vysomroval od barmana, ale moc to nešlo. Nakonec mi poradila Američanka sedící na baru, že tenhle typ klíšťat je i v Americe a že se dá vytrhnout.(jsou o dost větší než ty naše a maj trochu jinou barvu). Kontroval jsem jí nemocema z klíšťat , špatným vytržením atd, ale říkala ať se nebojím a tak jsem to udělal a fakt to šlo a klíštěti zůstali všechna jeho kusadla po zbytek jeho krátkého nuzného zivota, což bylo asi ještě tak pět sekund než se seznámilo důkladně s nohou od židle 😀

Pak už jsme nasadil sluchátka a pustil jsem si hudbu a ve vedru jsem vyrazil zpět do Vinales. Cestou jsem potkal zase ty dva Němce s tím, ze žádnej obchod neměl otevřeno (což nechápu jelikož jsme se potkali asi po 5 hodinách), ale asi kluci chytli nějakou polední pauzu, páč všichni otevřeno měli když jsem dorazil do města.

Ve městě jsem nakoupil rychle pár blbosti jako zmrzlinu, sýr, banány a vody a šel jsem se podívat za Vládou, kterej vypadal, že už mu je lépe. Počkali jsme asi do pěti hodin do večera (hráli jsme karty) a pak jsem vyrazil na vyhlídku nad Vinales do hotelu Jazmine, kde se točil i jeden díl Majora Zemana. Vláda se nakonec odhodlal a šel taky. Vyhlídka byla super, ale pokud chcete lepší, tak cestou tam, když půjdete pěšky je daleko lepší vyhlídka v jedné prudké zatáčce. U hotelu je ovšem lepší posezení, kde si můžete dát pivo a koukat do údolí od stolu a vychutnat si západ slunce.

Na západ jsme si počkali a pod rouškou tmy jsme šli zpátky do města. Ve městě jsme si dali večeři, já nějaké vepřové, které bylo sice dobře ochucené ale maso bylo totálně tuhé. Vláda si dal špagety, které byly dost dobré, což můžu potvrdit, protože jsem je po něm dojídal 😀 Bohužel to dnes s Vládou na Havana Club party nevypadalo tak jsme šli radši spát.

Druhý den 

Ráno jsem byl vzhůru zase brzo a plnej odhodlání jsem dopsal blog a vyrazil jsem do pekárny, kde jsem předchozí den koupil bagetu pro Vládu. Tentokrát byl ale scénář jiný a pekař mi nic nechtěl prodat, což byla čára přes rozpočet jelikož jsme měli nakoupený sýr. Takhle jsem musel skáknout do stánků na ulici, kde pan smažil vajíčka a dával je do bagety a sýr jsme si tam dali až s Vládou na pokoji.Druhy den ve Vinales

Nicméně když jsem přišel s bagetama do naší casy, tak mi Vláďa řekl, že paní domácí chce abychom odešli do půl hodiny a tak jsem se šel rychle vysprchovat a zabalit. Snídani jsme si museli sníst v parku, páč babka nám nic nezarezervovala dál jak nám slibovala včera večer a tak jsme po snídani začali hledat nové ubytování sami.

V našich předem vytipovaných ulicích nebyly ale ochotni za noc jít pod 20 cuc, na což se nám nechtělo přistoupit. A tak jsme se nakonec vrátili na místo, kam jsme přijeli první den a tam nás odchytl naháněč a nabídl nám ubytování za 15. Postupně jsme to snížili na 10 Cuc a vyrazili jsme v doprovodu jeho otce k naší nové case. Byla to sice celkem dálka od centra ve srovnání s naším minulým ubytováním, které v centrum všeho dění, ale nakonec to bylo daleko luxusnější než to, co jsme měli doposavad.

Po vybalení jsme zoufale potřebovali kafe, které jsme nakonec našli v restauraci hned vedle zatuchlého potoka (večer jsme se dozvěděli, že je to jedna z nejlepších restauracích ve městě)

Po kafi jsme se vydali na pěší pochod na jeskyně, které měly být cca 6 km od Vinales. Cesta byla sice po slunci, ale foukal vítr a tak jsme ani tolik netrpěli. Po nějaké době jsme našli první jeskyní, což byla vlastně restaurace a tak se nám tam vůbec nechtělo chodit a šli jsme rovnou dál do druhé jeskyně s názvem Indio, kde se mělo jezdit i na lodičkách po řece protékající jeskyní.