Kuba 01 – Havana

Ráno bylo krušné, jelikož kvůli jetlegu jsem naspal asi jen 3 hodiny. Neměli jsme nic k jídlu a potřebovali jsme vyměnit další peníze, jelikož jsme podlehli panice, že mimo Havanu nás budou škubat na kurzu, tak jsme vyrazili brzo ráno na snídani a vyhledat banku.

Jelikož jsme bydleli ve čtvrti Vedado a hned před okny jsme měli Malecon (promenáda u moře), tak jsme se rychle zorientovali a našli jsme ulici Calle 23, na které je mnoho bank a směnáren. Po naší šťasné směně jsme zjistili že nám přebejvá 50 euro, které jsem přisoudil Vláďovi. (Nicméně po návratu z vyrovnání tak nějak vyplynulo, že museli bejt moje). Nicméně nám už kručelo v břiše a tak jsme vysledovali z pochybných stánků u zastávky kam lidé nejčastěji chodí a u jednoho oblíbeného stánku jsme si koupili perro caliente (hot dog) a kafe. Po snídani šampionů jsme zamířili zpátky do naší casy rozdělit peníze a převléknout se na celodenní chození po městě, jelikož již bylo 9 hodin ráno z příjemného přímořského vánku se stala postupně výheň. Naši domácí Mercedes jsme ještě pomocí sms potvrdili, že zůstaneme ještě jednu noc a vydali jsme se do města. Bohužel bez opalovacího krému 🙁

Vydali jsme se přes Malecon, tentokrát na opačnou stranu do „historického“ centra. Malecon je vlastně taková betonová hráz o kterou se tříští vlny a hned za ní je chodník na kterém ráno a večer lidé běhají (nejspíš Evropani) a mladí Kubánci si zde dopřávají svá dostaveníčka a intimní oběti. Což byl asi tak první moment, kdy si člověk uvědomil, že na tropickej ostrov by bylo lepší vzít holku než kamaráda 😀 Hned vedle chodníku je ale čtyřproudá silnice.

Došli jsme po Maleconu až k monumentu Antonia Macea (betonovej park se sochou pána na koni) a vydali jsme se probíjet uličkama do města. V průvodci píšou, že od ulice Padre Varela dál do centra je nejautentičtější část Havany, kde zahlédnete děti hrát na ulici fotbal a pány umývat své staré bouráky. Což můžeme potvrdit, že tak nějak to tam opravdu vypadalo. Plus zde nalezenete i lokální krámky s ovocem a zeleninou a různé jiné tiendy (obchody).

Když se prokoušete uličkama až na ulici Simon Bolívar směrem do centra, tak dorazíte k parku Fraternidad, který je nejižnějším místem velké promenády, která vede až k moři (takovej kubánskej Václavák). Hned vedle parku je Capitol Nacionál, který je vidět, že všech vyvýšených míst v Havaně a je jednou z nejhezčích památek v tomhle městě. Bohužel za našeho času byl obehnán plotem a bylo na něm lešení, ale i tak vypadal, celkem dobře.

Promenáda je plná lidí sedících ve stínu a pozorujíc cvrkot okolo a dokonce je možné zahlédnout děti, jež pan profesor vyhnal na tělocvik ven. Pokud se tedy vydáte po promenádě k moři, projdete kolem nejzachovalejších budov s podloubími plných muzeí bůh ví čeho (pasti na turisty) až dojdete k soše Maxima Gomeze a budete u moře, kde hned na protějším břehu uvidíte Havanskou pevnost s bílým majákem. Odtud se dá znovu po Maleconu dojít k hradu Real Fuerza a od něj opět zaplout do Habána Vieja (něco jako stará Praha), kde je spousta kostelíků a umělců prodávajících svá veledíla, na kterých jsou staré Kubánky s doutníkem či stará americká auta s Capitolem za sebou. Přes uličky je určitě dobré se dostat na náměstí San Fancicso dě Asis, kde je stejnojmenný kostel, do kterého, když si zaplatíte vstup a vylezete na věž, tak spatříte jedinečný pohled na celou část staré Havany. Vstup stojí 2 CUC.

Po výletění jsme si šli odfrknout do muzea Havana clubu, kde nás provedli krátce po fingované likérce a předstali nám na malém modelu cukrové plantáže výrobu Havana Clubu a vysvětlili rozdíly mezi svými produkty. V podstatě se Havany dělá asi pět druhů, přičemž exportují se jen dvě základní šarže 2 a 3 leté Havany, ostatní se nevyváží a jsou mnohem lepší a také starší. Jinak u Havana Clubu je prý tradici, že léta uvedena na lahvi nenaznačují nejstarší rum v lahvi, ale naopak ten nejmladší 🙂 Součástí je také ochutnávka sedmileté Havany. Prohlídka je však klasický završena shoppingem, který jsme vynechali a štrádovali jsme si to uličkama k Plaza Vieja, ke je další z kostelů.

Pak už jsme toho měli plné brýle a tak jsme si chtěli dát nějaké jídlo. Odchytl nás ošklivěj kubánskej pár a chtěl nám ukázat tu nejlepší restauraci na světě a už už nás do ní skoro dostali, ale byli jsme si vědomi této lsti, která spočívá v tom, že si k vám přisednou a začnou si objednávat a pak vám číšník vystaví vysoký účet a pak když odejdete, tak se tihle podnikavci o zisk podělí. A proto jsme je nechali vstoupit do podniku, zamávali jsme jim a šli pryč. Nakonec jsme našli lokální žrádelnu, kde jsme se najedli z 5 CUC na osobu (kuře s rejží a se smaženým banánem). Pak už jsme se začli ubírat na cestu do naší Casy.

Cestou jsme pokoupili vodu,piva nějaké housky, banány a sýr, který nakonec byl však máslo také avokádo, které jsem si z úpalu splet s mangem 😀 Západ slunce jsme si už užili na našem balkoně pozorujíce ruch běžných kubánců na ulici pod námi. Děti hráli různé hry, dospělí procházeli s tačkama s nákupy, či tlačili různé vozíčky s haraburdím a náš den postupně skončil.Další den nás čekala cesta do Viňáles viz další příspěvek.