Kambodža 09 – Siem Reap a Angkor Wat

Teď jsem tak trochu nestíhal psát, pač si teď užíváme ve městě Siem Reap v Kambodže. Tenhle den vezmu jen ve zkratce, protože se nic závažného nestalo, jen jsme prostě přeletěli do jiné země 🙂

Ráno jsme vstali brzo a s Míšou jsme se nasnídali gyrosu co jsme si koupili večer, bohužel ráno už nebyly tak lákavé jako večer a spíš to plavalo na oleji, ale nějak jsme to zvládli. Pak už jsme šli dolů do hotelu na check-out. Měli jsme mít zabookovane auto na letiště, které nás odveze v 8:15 za 250 Kč za všechny. Nakonec pan taxikář přijel až v 8:30, takže jsme se trochu báli, že nestihnem naše letadlo. Cesta byla sice dlouhá, ale stihli jsme to v čas a stejně jsme na letišti čekali.

Náš první spoj byl do Dá Nanghu, ze kterého jsme měli letět dál do Siem Reap do Kambodže. První let byl celkem rychlej. Jen před Dá Nanghem byla mračka a tak byly mírné turbulence. Bohužel nám neodbavili zavazadla až do Siem Reap a tak jsme si museli vyzvednout bagáž po přistání. Jelikož check-in do Kambodže ještě nebyl zahájen po vyzvednutí bagáže, tak jsme s báglama prošli letiště a nakonec jsme si sedli na jídlo do letištní restaurace a dali si oběd. Pak jsme zašli ještě na kafe a už byl check-in. Cca 4 hodiny na letišti jsme čekali.

Letadlo bylo jen malé vrtulové a tak jsme se strašili, že určitě spádném, kórt přes tu velkou oblačnost. Naštěstí jsme kupodivu nespadli a let byl celkem svižnej.:) Dokonce nám dali sandwiche s ovocem a vodou, takže jsme se i trochu dojedli z oběda.

Přílet do Siem Reap

V Kambodže v Siem Reap jsme přistáli už za tmy. Ale i přes tmu bylo vidět, že Siem Reap leží uprostřed oblasti, kde jsou samé zavodněné pole, později jsme se dozvěděli, že je to jedno obrovské jezero. Už v letadle jsme dostali asi tři papíry na vyplnění. Papíry byly od celníků po prohlášení o infekčním onemocnění. Pak už jsme na letišti ještě vyplnili formulář kvůli visu a dali jsme každý 30$ za vstup. Pak už vše bylo rychlé svižné. Dostali jsme vízum do pasu a postupně odevzdali všechny papíry z letadla.

Na letišti jsme si vzali taxi za 7 $ za všechny do oblasti kousek od centra, kde jsou hotely a gesthausy. Do této čtvrti jsme jeli úplně po setmělé silnici, tak jsme se trochu báli, zda vůbec jedem do města, ale nakonec jsme dojeli k jednomu guesthausu, který byl, ale plný. Plus nesplňoval náš předpoklad do 10$ a tak jsme šli dál. Nakonec jsme zjistili, že v Kambodže asi jen tak něco pod 10$ neseženem a nakonec jsme vzali guesthause za 16$ na pokoj. V hotelu jsme si ještě dohodli Tuk Tuk (motorka s vozíčkem) na zejtra do Angkor Watu za 20$ na den, což jsme teda nakonec zjistili, že je asi drahé, ale to jsme nevěděli.

Pak už jsme zašli na večeři a pár piv do restaurace, která byla kousek od nás ale do které jsme pak chodili docela často. Jmenuje se „Khmer Taste“ a určitě ji zkuste jestli někdy budete v Siem Reap.

Co jsme zatím mohl soudit, tak mi přijde, že tu jsou lidi příjemnější a milejší než ve Vietnamu, ale asi je to tím, že tu všichni umí anglicky a jsme v místě, kam jezdí stovku turistů právě kvůli Angkor Watu.

Po pivkách jsme si šli už lehnout a připravit se na ráno, jelikož v 8 vyrážíme na celodenní túru na chrámy. V hotelu jsem nanesl z blogů slibovaný text, že sex s dětmi je nepřípustný a že takovéto chování máme hlásit úřadům.

Siem Reap – Druhý den

V noci jsem klasicky reguloval klimatizací, jelikož to vždycky člověk přepálí a za pár hodin je zima. Vstávali jsme na 7 hodinu jelikož v 8 nás měl vyzvednout náš domluvený Tuk Tuk. Tuk Tuk je opravdu využívány pojem a v Asii a hlavně v Kambodže znamená motorku, která za sebou táhne „trakař“ na dvou kolech, který má dvě sedačky, na které se naštěstí vejdou 4 Evropani.

Na snidadni jsme skončili ve zmiňované kmérské restauraci „Khmer taste“. Snídaně byla super, tedy aspoň z našeho pohledu, jelikož ve Vietnamu si dáte bagetu (díky bohu za Francouze) například se sýrem, ale za máslo, nebo marmeládu musíte zaplatit další peníze. Tady jsme ale za 2$ dostali všechno – omeletu, šunku, máslo a marmeládu s bagetou, takže jsme se cítili jako králové. Po snídani jsme skákli zpět na hotel, kde na nás čekal náš řidič s Tuk Tukem. Byl to bratr toho cápka, se kterým jsme to dohadovali včera v noci, což nás nejdřív mrzelo, páč ten se kterým jsme to dohadovali uměl dobře anglicky, nakonec se však ukázalo, že i jeho brácha umí taky celkem obstojně žblebtnout anglicky.

Pak už jsme jen nasedli do našeho „Tuk-Tukáře“ a jeli si nejdříve vybrat dolary, jelikož je zde akceptují a platí s nimi stejně jako se svojí měnou, což například ve Vietnamu (alespoň mi to tak přišlo) jsme spíš platili dongama než dolarama. Bohužel pro mě překvapení jsem zjistil, že Equa Bank asi nemá smlouvu s Canadian Bank, která jediná poskytuje dollary bez zvláštního 4$ poplatku za výběr, a tak jsem si nemohl vybrat a půjčili jsme si na lístky do Angkoru od Kristýny s tím, že to vyřešíme večer, až bude čas na poletování ve městě.

Angkor Wat a další chrámy

Po krátké projíždce městem, jsme zabočili k chrámovému komplexu. Naše první zastávka byla na kase, kde jsme si koupili lístky. Lístek stojí 20$ na jeden den pro jednu osobu a je nepřenositelný, jelikož si vás vyfotěj a fotky vám vytisknou na lístek. Lístky kontrolujou u každého chrámu zvlášť, takže je nutné je mít vždy při sobě. Chtěli jsme si koupit dvoudenní, ale cena byla stejná jako dvakrát jednodenní, a tak jsme si řekli, že zejtra si je koupíme znovu, aspoň to bude bezpečnější, kdyby jsme je ztratili.

Angkor je vlastně komplex chrámů, které tam postavil asi cca ve 12 století rod zvaný Angkorové, pokud jsem poslouchal správně Muffa při večerním čtení historie o Kambodže (ta je mimochodem dosti pošramocená a stojí za přečtení). Angkor každopádně není komplex, kde by člověk viděl, z jednoho chrámu na druhý, nýbrž je to obrovský komplex, kde mezi jednotlivými chrámy vedou lesy a silnice plné TukTuku, autobusů, motorek a kol s turistama. Mimochodem kolo bych nedoporučoval, vedro je tu obrovské, ikdyž se to z rána nezdá.

Tím chci vysvětlit, že Angkor je chrámový komplex a Angork Wat je jeden z chrámu, do kterého se dá zajít a který je největší z místních chrámů. U Angkor Watu jsme zastavili jako první. Náš řidič nás vysadil u zadní brány, a tak jsme nejdříve mysleli, že jsme u jiného chrámu, ale nakonec jsme přišli na to, že se k tomu slavnému místu blížíme zezadu. Chrám je opravdu velký a má spoustu nádvoří a hradeb, pokud to lze v této architektuře takto nazvat. Bohužel je tam taky asi největší nával turistů, takže udělat si tam fotku bez lidí chce asi nutnou dávku trpělivosti. Každopádně chrám jsme prolezli od brány k bráně a zabralo nám to asi 2h, i s holčičím shopovaním teda 🙂 V chrámu jsme taky prvně v této oblasti viděli opice, které jsme si neváhali vyfotit. Místní děti se nám pošklebovali, páč byli zklamané, že raději fotíme opici, než abychom od nich kupovali pohledy. Muff dokonce přišel o vodu, jelikož mu ji jedna opička zabavila. 🙂

Další zastávkou byl Ta Prohm, což je chrám, který je umístěn v džungli a stromy doslova rostou na stěnách. Dokonce se tu prý točil Tomb Rider, takže se tu všichni fotili u jednoho stromu, který byl ve filmu 🙂 Myslím si, že tenhle chrám je daleko hezčí, než Angkor Wat, který byl doslova na pláni . Možná zde také nebylo tolik turistu, ikdyz jich tu rozhodně nebylo málo.

Poté jsme dali asi ještě dva chrámy, u kterých si bohužel nepamatuju název, ale byly uprostřed planiny a měly pyramidový tvar, takže se muselo po úzkých schodech šplhat nahoru, a tak ze mě každou chvíli lilo, jako bych zrovna skočil do vody.Po těhlech chrámech jsme byli tak vyřízení, že jsme se nechali odvézt na oběd. Na to, že to byly klasické místní stánky s plastovýma židličkama, tak měli monopolní ceny okolo 6$ za jídlo, ale jiná možnost tu stejnak nebyla a tak jsme se naobědvali a koupili jídlo i našemu řidiči. Řidič nám během oběda vysvětlil, že ceny jsou napálené kuli vysokému nájmu, který musí místní stánkaři platit.

Po obědě nás čekal Bayon, což je chrám pyramidového typu, který má na sobě x malých věžiček s hlavami z kamene, které se usmívají. Sochy jsou fakt pěkné, ale opětovně tu bylo hodně turistů. (Mysleli jsme, že se jedná o Japonce, ale prý to jsou hlavně Korejci). V Bayonu jsem se trochu ztratil ostatním a celkem dlouho jsem pak v nejnižších patrech hledal východ, kam jsem se zatoulal, ale nakonec jsme ho našel.

Po Bayon jsme se vydali na protilehlý chrám Terace Elephant, kde bývalo spoustu soch slonů. Sochy slonů byly postaveny na dlouhé lávce, která vedla k chrámu. Bohužel už moc soch slonů nezůstalo, takže to byla normální vyvýšená cesta vedoucí k chrámu. Vyšplhali jsme až na vrchol onoho chrámu a zase jsme znovu byli zplavění jak koně a tak jsme si na vrcholu dali pauzu.

Na vrcholu jsme se shodli, že by to pro dnešek mohlo stačit a tak jsme sešli dolů a oklikou se dostali na parkoviště, kde na nás čekal náš řidič. S ním jsme se dohodli, že nás vémě na slony, jelikož Míša a Muff po nich toužili, a pak na západ slunce. Po pár minutách jízdy nám zastavil u jednoho z mnoha „trhu“ a opravdu tam byli sloni. Byli ale drezúrování a ne volně žijící, takže měli sedla a za svezení vybírali peníze. Cca 20$. Udělali jsme pár fotek, trošku slony osahali (jako správní turisti) a poté slony opustili.

Západ slunce a večerní město

Mysleli jsme, že pojedeme někam na západ slunce, kde si vyfotíme nějaký chrám při západu, ale řidič nás vyvedl z omylu a ukázal na cestu do kopce, a tak jsme se tam vydali, nevědíc, co tam je. Kupodivu to byl další chrám, který stál na místním nejvyšším kopci a byl z něj vidět západ slunce. Bohužel tento nápad měl asi každej druhej, takže tam bylo nechutné narváno. Plus tam kde slunce zapadalo stejnak nebylo kvůli oblačnosti nic vidět ;). Na druhé straně však vykukoval Ankorg Wat a tak jsem si ho vyfotil a spokojeně, ikdyž unavené, jsem se batolil dolů k TukTuku společně s ostatními.

Na hotelu jsme si dali sprchu a vyrazili jsme do města na večeři. Skončili jsme v místním grilu, kde jsme zkusili nějaké grilované špízy, které byly docela malé, ale tak nějak jsme to čekali, a dali k tomu tedy porůznu lacinější asijská jídla. Na 5$ jsme však za jednoho určitě byli. Přičemž dá se tu najíst i za 3$ za hlavní jídlo. Pak jsme vyrazili na nákupy na místní market, kde většina z nás zase pokoupila „potřebné“ věci a šli jsme na pivo. Na pivu jsme skončili v Pub street, což je ulice s hospodama a diskotékama, vedle dvou nejhlasitějších z nich jsme si sedli a dali si točené pivo, které se tu dá sehnat za 50 centů. Ostatní po chvíli zvažovali, že by šli na jednu z oněch diskoték, ale to jsem důrazně odmít, páč se mi rozhodně nechtělo mezi 20 lete nalité cizince, kteří sem přijeli bůh ví proč. Plus je to pěknej paradox, tady si cizinci skotačej a o ulici dál žebrá holčička o jídlo. A samozřejmě taky, kdo mě zná, tak ví, jak mám rád diskotéky.

Pak už jsme zamířili domů, ale cestou jsme narazili na smažené cvrčky, hady a pavouky. Ochutnal jsem s Muffem jednoho cvrčka a uznali jsme, že je to dobré. Nakonec jsme si koupili jednoho pavouka a šli ho ochutnat na hotel. Na hotelu jsme ho pak vážně ochutnali, ale jen tak sporadicky jsme mu ukousli nožičky a pak ochutnali trochu těla. Dál už jsme nejedli, páč jsme na to byli málo opilí a holky se odmítly přidat, o to víc do nás však kérovali, že jsme srabi, že jsme ho nesnědli celého a jen ho tak oždoubali.

Nakonec jsem pavouka šel vyhodit na verandu, jelikož Míša ho nechtěla mít ani v koši v pokoji. Každopádně nevím, zda to byl dobrej nápad pač ráno mi přišlo, že jsem z podterasy slyšel pištění nějaké turistky 😀

Siem Reap – Třetí den

Dneka ráno jsme původně přemýšleli, že vstaneme ve 4:30 a pojedeme se podívat na Ankorg Wat při úsvitu, místo toho holky nakonec prosadily, že pojedeme později, a tak jsme se s řidičem domluvili na 9:30. Už u snídaně se však obejvily komenty, že jsme to měli nechat na 10 hodinu.

Po snídani (opět v „Khmer taste“) jsme se vydali opětovně na cestu ke kasám s lístkama, kde jsme zaplatili a vyfotili se na novou vstupenku. Pak jsme již nabrali směr na dva chrámy, které byly také zarostlé „džunglí“. A opět byly oba pěkně.

U druhého chrámu, který se jmenoval Preah Khan jsme se měli s řidičem sejít u jiného východu, než nás vyložil. Chrámy mají povětšinou od 2-4 východů, každý bývá uprostřed zdí na jinou světovou stranu. Muff s Kristýnou se nám v chrámu ztratili, a tak jsme se prošli až na konec, kde jsme se optali jaká brána před námi leží, a dotázaná paní prodavačka nás utvrdila, že je to námi hledaný severní vchod. Nicméně bylo to divné, že by ze západní brány, ze které jsme přišli vedla přímo rovně cesta k severní bráně a tak jsme se za bránou zeptali znovu další prodavačky. Prodavačka nám sdělila, že se jedná o východní bránu. A tak jsme se vrátili za bránu a dali se hned podél zdi na sever, kde tímto směrem vedla cestička. Míša po chvíli začla jančit, že jsme se ztratili a moc jí k náladě nepomohli ani velcí mravenci, kteří jí kousli do nohy. Vrátit se, ale nebylo už moc výhodné, a tak jsem ji nutil jít dál, což se jí nelíbilo ještě víc, a to až do chvíle, kdy jsme došli k severní bráně. Po zbytek dne to líčila jako hororovou story napříč džunglí a po zbytek dne jsme se na sebe mračili.

Další zastávka byla fakt super, jednalo se o malý chrám Neak Poun. Sám chrám asi není taková bomba, jak by se mohlo z první věty zdát. Daleko hezčí je to, kde chrám leží a cesta, která k němu vede. Chrám leží uprostřed jezera a vede k němu útlá lávka a po obou stranách se z jezera tyčí uschlé stromy, které se zrcadly do vody a vypadá to fakt úžasné. Zároveň je to podle mě dost fotogenické, což moje srdce zaplesalo radostí hned, jak to vidělo. Chrám samotný je na malém ostrůvku a jedná se spíše o monument uprostřed čtvercového bazénu, který je zatopen vodou.

Pak jsme pokračovali na další dva pyramidové chrámy, které nám už díky včerejšku přišly úplně stejně. Plus vedro a dusno už tomu taky moc nepřidaly, a tak jsme si sedli na oběd. Vtipné bylo to, že se nejdříve Míša šla zeptat na cenu jídla, která byla opětovně předražená (cca 6$ za jídlo) a tak se Míša měla k odchodu, paní restauratérka se ale nenechala odbít, a když ji Míša vysvětlila, že je to pro nás drahé, tak paní vyndala menu jiné barvy, kde byly ceny okolo 3 dolarů, což již byly konečně normální ceny. Řidce už jsme zvát nechtěli, kórt když za nás měl 20$ na den, což jak jsme zjistili, bylo asi trošku víc než normál, jelikož ve městě nám nabízeli Tuk Tuk na celej den do chrámů za 10 dolarů. Kristýně to ale asi už přišlo blbé, a tak mu s Muffem oběd nakonec zaplatili.

Pak nás řidič odvezl k poslední památce a to k Banteay Samre, kde bylo vidět na první pohled patrná rekonstrukce a to nebylo vůbec pěkné. Odmítli jsme další dětský prodavače pohledů a poručili si odvoz za opičkama, abychom si je ještě vyfotili nějaká zvířata, když se nám včera nelíbili turistama zmožení sloni.

Našli jsme je až u Ankorg Watů, kde jich byla celá tlupa a somrovali od turistů a místňáků banány a různé jiné věci. Toho jsme samozřejmě využili a fotili je, jak žerou.

Odjezd ze Siem Reap

Pak už jsme jeli do města a nechali se vysadit o pár bloků dál, jelikož jsme měli ještě 5 hodin do odjezdu spacího busu, a tak jsme se chtěli projít a ukrátit tak nějaký čas. Procházku jsme nakonec stočili do místního budhistického komplexu a na závěr ještě na pivo. Po pivu jsme se šli postupně sprchovat a pak jsme se rozdělili. Muff a Kristýna šli na masáž nohou a já s Míšou vyrazil na trh pro další „potřebné“ věci. Po nákupech a masážích jsme se sešli v naší oblíbené Kmerské restauraci a dali jsme si různé dobroty, já a Kristýna jsme zkusili lasagne, páč jsme je před tím viděli ve městě, když jsme byli na pivu, ale bohužel zde nebyly moc dobré, ale tak zase ta jejich kuchyně jim opravdu jde 🙂

Po jídle holky dopisovaly pohledy a já blog, a pak jsme šli na hotel čekat na slíbený bus. Ve čtvrti na chvíli vypadla elektrika, takže jsme zjistili jaké by to bylo žít bez větráku v tomhle dusnu, ale ani přes lokální zábavu s větrákem a elektřinou, která nám zabrala asi půl hodiny pro nás nikdo nepřijel, a tak se šla Kristýna zeptat vedle do prodejny lístků, kde se náš autobus zdrže. Z toho vyplynulo, že pro nás přijel Tuk Tuk a zadarmo nás hodil na autobusák.

Autobus byl opravdu děsívej a pro Krsitýnu to byl asi totální šok, když zjistila v čem to bude dneska spát. Podle mě ji v očích hodně stouply noční spací autobusy z Vietnamu, které proti tomuhle byly úplně Hiltony. No jak to popsat, představte si starej ošklivěj špinavěj autobus. Uvnitř si představte lůžkovou úpravu 2+1človek (dva lidi vedle sebe, pak ulička a jeden další člověk) ve dvou patrech nad sebou. Místa k lezení se skládala z koženkových, špinavých matraci, pod kterými byl bordel. Plus jako bonus jsme dostali postele u země, kde nebylo žádné okno a tak si člověk mohl jen představovat, co všechno kolem něj je, či není 🙂 Noc pak byla hooodně dlouhá a snad kromě Míši, která zase po chvilce usnula, jsme se moc nevyspali. Součástí každého lůžka pak byla ještě nevábně vypadající deka, kterou většina z nás použila na ucpání prapodivných černých mezer okolo sebe 😉