Indonesie 05 – Komodské ostrovy

Ráno v Labujanbajo na Floresu jsme vstávali v 4:30 jelikož v 5:20 nás odváželi motorky do přístavu na náš výlet na Komodské ostrovy. V přístavu jsme si od motorkářů dostali ploutvičky a pak nás zavedli přes nakládací prostory k jedné typické indonéské lodi, které zde můžete všude vidět. Asi jsme vyfasovali tu nejpomaleší loď, protože za celej den jsem neviděl, že by jsme předjeli nějakou jinou loď, spíš každá předjížděla nás :D. Což byla škoda, protože cesta na Komodo trvala asi tři hodiny touhle rychlostí.

V lodi jsme se seznámili se španělsko-litevským párem, který tam stmelil lidi dohromady, jelikož španělská krev se v tom klukovi nazaprela a se všema se hned začali kamarádit a vstřícné vtipkovat. Nejvíc vtipné bylo to, že se báli komárů a tak v té 30 stupňové výhni měli dlouhé kalhoty a mikiny.

Co se týče oněch komárů a malárie a horečky Dengue, tak minimálně v tomto období, což pro nás bylo končící období sucha (listopad), to vypadalo, že komáři na ostrovu Flores moc nejsou. Větší problémem můžou být asi spíše v období dešťů.

Komodské ostrovy – Ostrov Padar

Asi po dvou hodinách jsme dopluli první z Komodských ostrovů a to ostrov Padar. Kde je překrásný výhled na celý úzký klikatý ostrov s rozvětvenými rameny. A opravdu stojí za to se zpotit až na kost a vyšlapat v tom úmorném vedru na vrchol. Škoda jen toho množství turistů. Jinak doporučuji 🙂

Komodské ostrovy – Ostrov Komodo

Pak jsme dorazili na hlavní ostrov z Komodských ostrovů a to ostrov Komodo, kde jsme zaplatili za 250 000 rupií na osobu za vstupní poplatky a průvodce a vydali jsme se ve skupince za komodskými draky tedy varany. Bylo horko a tak odpočívali ve stínech. Všeho všudy jsme jich viděli asi pět a všichni vypadali, že se ani nehnou, ale když maj hlad, tak prý dokážou vyvinout rychlost až 80km v hodině a zabít i jelena, kterých na tomto ostrově je opravdu hodně. Prostě na jednom místě sedí varan a ani se nehne a deset metrů od něj leží jelen. Takže lovení je tu pro ně asi jednoduché.

Pak už jsme jeli na Pink beach, kde bylo první šnorchlování. Za mě nic moc, ale Věrce se to líbilo. A ač je to zátěž, tak doporučuji si do Indonésie vzít vlastní masku a šnorchl, jelikož ty zapůjčené bývají v dost špatném stavu. Po 40 minutách jsme se vydali na „Manta point“ což je oblast, kde se občas vyskytují Manty, měli jsme štěstí a opravdu jsme je našli. 😀 Byla to taková bláznivá akce, kdy jsem někam zapluli někdo zařval manta a všichni naskákali do vody, ale jen první měli možnost manty zahlédnout. Takle jsme to udělali asi třikrát a oba jsme s Verčou měli štěstí a mantu jsme viděli. 🙂 Bohužel Verču to stálo masku a šnorchl, protože jí je skopnul jeden cápek z hlavy. Jinak manty jsou pěkně obrovský tvorové a jde z nich respekt když si uvědomíte, že jste v tmavěmodré hluboké vodě, kde se pohybujou takhle velcí tvorové. Naštěstí jsou manty býložravé :D.

Flying manta from Tomáš Pixa Peroutka on Vimeo.

Po mantách jsme se vydali na zdlouhavou plavbu zpět. Po připlutí jsme si udělali díky španělovi společnou fotku na molu. Nás pak odchytli naši naháněči a šli jsme řešit ztracenou masku. Kluci ji měli půjčenou a pokuta byla 550 000 rupií, což jsme nakonec „usmlouvali“ na 250 000 rupií, ale stejně to bylo moc na to jak maska a šnorchl vypadali a na to, že to nebyla naše vina a na tyhle pokuty jsme nebyli vůbec upozorněni. Kromě tohoto zážitku si myslím že Komodské ostrovy stojí za návštěvu a všem je doporučuji

Ještě večer jsme si půjčili motorku na 24 hodiny za 75 000 rupií na výlet na druhý den a pak jsme zašli opět do texmex retaurace Bajo Taco. Po návratu na pokoj jsme zjistili, že se nám personál hrabal v krosnách. Ale naštěstí nám nic nevzali, protože všechno cenné jsme měli sebou. Ale celkem to naštve když víte, že vám někdo prohrábnul věci.

Prozkumávání okoli Labujanbajo

Další den po snídani jsme vyrazili na místní pláž a jeskyni. Začli jsme tou jeskyní, ale tu jsme bohužel nenašli a tak jsme jeli na pláž, ale to teda nebyla taky žádná hitparáda, všude plavaly hromady odpadků a tak jsme chtěli zkusit zajet hlouběji na sever na poloostorov za město a tam najit nějakou prázdnou pláž, ale cesty byly v tak špatném stavu, že jsme to radši vzdali a otočili jsme to do města na oběd.

Našli jsme pobočku Kopí Mano z Rutengu a zase si pochutnali na jídle. Vyzevlili jsme tam přes poledne a pak jsme zkusili štěstí s další pláži, kterou jsme vygooglovali při obědě, ale ta byla ještě špinavější než ta první a tak jsme to zabalili vydali jsme se do města vyměnit peníze pak na ubytko a zpátky do města vrátit motorku a na večeři na opravdu dobrou pizzu do Mediterraneo, ale bylo to za klasické evropské ceny zas.

Bemem jsme po večeři jeli zpátky, což bylo zase jednou vtipně, protože taxikářovi došel benzin a nepomohlo ani rychlé doplnění benzinu z pětky, protože mu to chcíplo v prudkém kopci a dost dlouho mu trvalo než mu došlo, že musí odcouvat na rovinu. Na závěr nás chtěl okrást, protože chtěl za tu cestu 100 000 rupií, my počítali s 10 000 rupiemi, po delší diskusi jsme mu dali do ruky 20 000 rupií s tím, že jsme si mysleli, že nám 10 000 rupií vrátí, ale místo toho odjel.

Druhej den jsme si dali pochod na letiště, což bylo deset minut chůze. Na letišti jsme udělali ještě nějake nákupy dali jsme si kafe a odletěli jsme z ostrova Flores zpátky na Bali.

Rozpočet a plán cesty

Celkový rozpočet na tři týdny v Indonésii najdete zde.  Můžete se také podívat na kompletní plán cesty zde