Pixa
Po příletu na Bali jsme si vzali Grab a jeli jsme do města Ubud (Což by mělo být město, kde se lidé věnují umění, meditacím a józe). Taxikář si řekl o 200 000 rupií, což jsem se někde dočetl, že je normální taxa i bez Grabu, ale aspoň jsme taxikáře nemuseli hledat a smlouvat s nimi.
Ubud a okolí
Do Ubudu se jede asi dvě hodiny a dorazili jsme tam asi v dopravní špičce, jelikož přes město byly strašné zácpy, a tak jsme posledních pár stovek metrů radši ušli pěšky. Přes internet jsme zarezervovali pěkně a celkem laciné ubytování Sila Urip Guest House. Jednalo se o tradiční bydlení balijcu. Přes bránu se vstoupilo do kolonie menších domečků, které mají společný dvorek, povětšinou tak bydlí celé generace jedné rodiny dohromady. Tato rodina měla i pár pokojů pro hosty, kde jsme se ubytovali my. Dostali jsme pěkný čistý pokoj s verandou, která měla výhled do přilehlého lesíka, kam ženy z této rodiny (povětšinou těhotné) chodily pokládat malé obětní mističky s jídlem a květy. V ubytování byla také možnost objednání jídla a tak jsme si dali Nasi Goreng a čaj, aby nám šlo vybalování lépe.
Po jídle jsme se vydali do města. Pěšky to byla půlhodinová procházka do centra, což byla asi jediná nevýhoda našeho ubytování. V centru jsme našli místní pouliční market, kde jsme chtěli udělat příští dny nějakej ten shoping dárků, ale i přes to, že jsme nechtěli nic nakupovat, tak nám prohlídka trhu zabrala dost času (prostě ženský a trhy 🙂 ). Po shoppingu jsme se vrátili na hlavní ulici přesně ve chvíli, kdy začal strašnej slejvák a tak jsme si sedli na pivo v The Legend café a doufali, že přestane pršet. To se ale nestalo s tak jsme si dali ještě předraženou večeři. Jídlo v centru moc nedoporučuji lepší a levnější jsou restaurace v zapadlých uličkách. Po večeři se počasí trochu uklidnilo a tak jsme vyrazili domů a spát.
Ubud – Druhý den
Druhý den jsme si chtěli půjčit motorku v našem ubytování a vyrazit za památkami za město, ale hned po půjčení motorky se rozpršelo natolik, že jsme motorku zase vrátili a vydali jsme se do města do Opičího lesa. Cestou jsme dali oběd v jednom příjemném warungu jménem Hongalia, kde dělali super drinky jako avokádový fresh se šálkem a čokoládovým topingem.
Až na neutuchající déšť a spoustu turistů to byla vtipná akce plná komických, ale zlodějských opic. Opice tu jsou bohužel zvyklé na lidi a ještě víc se jim líbí krást vám věci a skákat na vás a to se nakonec stalo i nám. Jedna opička mi vylezla po pláštěnce až na foťák a tvrdošíjně se ho nechtěla pustit, když jsem si sundal pláštěnku, tak mi další z nich skočila na bágl a ukradla repelent (tak snad tam pak nenašli otrávenou opičku). Věrce dokonce jedna skočila na hlavu a držela se jí za vlasy až musel přijít jeden z hlídačů a opičku odehnal. Obecně vypadalo, že se opice opravdu bojí jen hlídačů, kteří měli v ruce proutky. (Podle mě je tím mlátěj, když už hodně kradou a tak). V parku se nachází spousta krásných míst se starými sochami a modlitebními místy, parkem taky zde proteká potok protknutý zajímavými mosty a starobylými stromy.
Po opičím lese jsme dali svačinu v Coco Martu (supermarket) a jelikož zrovna přestalo pršet, tak jsme se vydali znovu do centra podívat se na hlavní ulici, kde je chrám Pura Desa a Ubudcký palác. Památky jsme si znaveně prošli, v pálací není moc co k vidění, ale občas tam probíhají hudební představení, nebo spíše modlitby v Pura Desa jsou zase krásné vodní příkopy pokryté lekníny a tak jsme si tam chvíli odpočali, pak už nás hlad zvedl a zašli jsme zase na večeři do warungu Hongalia a poté domů a spát.
Bali – Okolí Ubudu
Další den jsme si ráno půjčili motorky a vydali jsme se na okružní jízdu po okolí Ubudu. (Více na sever Báli jsme nemohli kvůli aktivní sopce) Jako první jsme navštívili chrám Pura Gunung Kawi. Tento komplex byl vytesán v údolí do skal, do kterého musíte sestoupit. V okolí jsou celkem pěkná rýžová políčka a v údolí také protéká říčka, dají se zde také nalézt menší vodopády vyvěrající ze skal. Před samotným vstupem je bohužel velké tržiště, kde vám rádi prodají jakýkoliv sarong, či jiný výrobek. Chrámový komplex jsme si naštěstí mohli projít bez návalu turistů, které jsme potkali až cestou zpátky ke skútru.
Druhým bodem naší cesty bylo komplex Pura Tirta Empul. Je evidentně nábožensky významnější, jelikož zde protéká svatý pramen, který štěká pomocí amfor do takových bazénku. Do těchto bazénku lidé postupně vstupují a očišťují se pod každou amforou zvlášť. Zřejmě je to nějaký rituál očištění. Nad těmito běžený je velikánský plac, kde se schází místní věřící, muži hráli modlitební písně na různé nástroje, uprostřed u stolů s obětinami seděli na zemi hlavně ženy a děti. Všechny na něco čekali, nejspíše na nějaký obřad související s onou očistou, tolik času jsme ale neměli a tak jsme vyrazili nazpět přes jezírko plné zlatých ryb.
Po chrámu jsme se zastavili na oběd v restauraci Boni Bali Restaurant, tu bohužel, ale také doporučit nemohu, jelikož je to spíše turistická past, za to ale měli krásný výhled do údolí a bylo to tam hezké. Po obědě jsme se vydali na vyhlídku na rýžová pole. Pole byla ale spíš další zklamání, bylo zde mraky turistů a za každejch sto metrů cesty chtěli další peníze v podobě příspěvku. To mě teda znechutilo, jelikož všude v okolí je stovky takovejch políček a tak jsme se vrátili k motorce a jeli jsme dál. Na motorce jsme přejeli ze severu na jih přes Ubuď k chrámu Goa Gajah, kde byla další svatyně ve skále a u jezírka nám tam požehnala nějaká paní, která nám dala za ucho kvítí a na čelo nám přilepila rýži (což mi vydrželo asi tak pět minut, než to ze mě potem opadalo).
Ještě jsme chtěli na vodopády, ale já už byl unavenej a tak jsme se vrátili k nám na ubytování, dali jsme si chvíli pauzu a poté jsme vyrazili nakupovat. Shopingivali jsme dárky až do setmění a koupili spoustu blbůstek. Zase začalo pršet a tak jsme si sedli na kafe, déšť ale nepřestal. Cestou domů jsme ještě nakoupili něco k snídani (už jsme nechtěli palačinky od domácích) a něco na večer na zub v Coco Martu..
Bali – Kuta
Další den ráno jsme si přispali, zabalili jsme se a vyrazili na hlavní ulici chytit Grab zpět do Kuty (hlavní město Bali). Aplikace sice ukazovala 156 tisíc rupií ale pán se s nama přes aplikci dohadoval a chtěl asi 300 tisíc rupií nakonec jsme se dohodli na 200 pak teprve přijel a jeli jsme. (snad takle nikdy nedopadne Uber)
Ubytko Podonk Mirah jsme už měli vybrané předem přes internet a tak nás pán zavezl skoro až k němu. Paradoxní bylo to, že to bylo ulici od našeho prvního ubytování se stenicema 🙂 Tohle bylo naštěstí bez štěnic a za dobrou cenu.
Hodili jsme věci na pokoj a zašli jsme si na oběd do warungu Dapur Indonesia, kde jsme jedli prvně. Přes google jsme až teď zjistili, že má dost vysoké hodnocení a tak jsme byli rádi, že jsme ho objevili před tím i bez internetu. No a pak jsme šli zase beachovat. Večer jsme si skákli do mexické restaurace TJ’s Mexičan Bar & restaurant, která byla dražší, ale dobrá. Já si pak konečně koupil něco pro sebe a to tričko, prošli jsme se ještě trochu po hlavní ulici Legian a šli jsme spát.
Okolí Kuty den druhý
Druhý den jsme si půjčili motorku, která byla spíš vrak (půlka elektroniky nefungovala a řídítka nebyla zrovna v rovině s předním kolem a nešla nastartovat přes otočení klíčem a tak jsme ji museli manuálně nakopávat) a vydali jsme se na Uluwatu Palace, což je rozsáhlej chrám na skále na pobřeží na jihu pod Kutou. Jsou zde pěkné výhledy na moře a pak také drzé opice, které se opět pokoušeli ukrást co mohli.
Po chrámu jsme jeli beachovat na pláž Balangan což je asi místní Meká surfařů, protože zde jsou obrovské vlny. Dali jsme si zde oběd, zaplatili za lehátka a vyzevlili jsme zde do večera. Pokud ale neserfujete, tak to nemá moc význam, moře je celkem špinavé a plné ostrých odumřelých korálů. Cesta zpět do Kuty byla celkem dost vtipná, popojížděli jsme velkými ucpanými ulicemi, plných motorek, které se společně s námi prodírali neorganizované dopravou a ve chvílích největších zácp dokonce i po chodnících, což jsme si nakonec vyzkoušeli také, jelikož nám došel benzín a tak jsme moped museli dotlačit ke stánku s pětkama s benzínem. Pak jsme se stavili v našem warungu a na úbytku jsme se ošplouchli od slané vody a tak nějak vyrelaxovali až do večera.
Další den byl náš poslední a tak jsme si skočili na snídani, paradoxně do restaurace The Pad Bar and Grill , kde jsme snídali první den, když jsme byli celý vyčerpaní z probdělé noci se štěnicemi . Na snídani můžu jen doporučit, ale počítejte s vyššíma cenama. Pak jsme se vrátili na pokoj a udělali jsme checkout a dohodli jsme se s recepční, že si tam necháme krosny do odletu a pak jsme se šli projít do města, což dopadlo dalšíma nákupama. Vrátili jsme se na ubytko, chvíli pozevlili ve stínu a vydali jsme se na letiště. Na letišti jsme měli ještě hodně času a tak jsme si tam dávali ještě oběd, řešili jsme, kde se to vyplatí víc a zjistili jsme (bohužel už pozdě), že se vyplatí jíst před checkinem, protože pak je to o dost dražší a ne zrovna dobře. Prvním letem jsme doletěli do Kualalumpuru, kde jsme si odbyli deset hodit na lavičkách v polospánku a ráno jsme dali již evropštější snídani v podobě dost dobrejch sendwichu v místním letištním baru a pak už nás čekal let do Amstru a do Prahy.
Rozpočet a plán celé cesty
Rozpočet za celou Indonesii je zde a celkový plán cesty zase zde
