Pixa
Cesta do města Mtskheta
Ráno jsme díky taxikářovi mohli v klidu spát až do 8, ale stejnak všichni vstávali dřív jelikož nás čekala návštěva Mtskhety, Gori a Kutaisi a hlavně jsme se museli dobalit, umýt se posnídat. Je to sice škoda, ale dneska Gruzii opouštíme. Taxikář přijel o něco dříve, a tak jsme naházeli věci do mikrobusů a vydali jsme se na naši první zastávku Mtskheta, což bejvávalo prý hlavní město.
Zpátky z hor jsme se do Mtskhety dostávali asi dvě hodiny, jelikož řidič jel celkem rychle, až mu z toho z kopců začaly smrdět brzdové destičky 🙂 V Gruzii evidentně moc neřeší, zda si koupíte auto s volantem na levé, nebo pravé straně, ikdyž se jezdí napravo a tak jsem celou cestu měl pocit, že vlastně řídím já, jelikož naše „maršutka“ byla zrovna „pravo-volantová“ 🙂 Evidentně toto auto také bylo kupované někde v Asii a bylo vyrobeni pro malé asiaty a tak mě ploténky celou cestu celkem trpěly. Obecně, tady taky nikdo nepoužívá klimatizaci a vše řeší jen otevíráním okének. (možná už jim klimatizace totiž dávno nefunguje)
Uprostřed jízdy mi náš drožkař krkolomně vysvětloval (já neuměl rusky, on anglicky a tak jsme komunikovali rukama a trochu česky), že sice jsme se s ním domluvili na tom, že nás doveze až do Gori, ale že v Mtskhetě si nás prý přebere jeho kamarád. Cestou jsme dali zastávku na kafe a po cestě jsme znovu obdivovali monstróznost hor a horskou přehradu plnou křišťálově modré vody
Mtskheta
Mtskhete jsme se domluvili s novým řidičem, že si prohlédneme místní kostel (což potěšilo Karla) a koukneme se na soutok dvou místních řek a pojedeme do Gori. Tato zastávka byla nakonec opravdu krátká, jelikož jsme parkovali vlastně hned vedle místního kostela (stejnej jako ostatní, jen o něco větší :D), takže jsme si ho prohlídli, nakoupili Čurčchela a vyrazili jsme se podívat na soutok řek, který nás moc neuchvátil a tak jsme nasedli do našeho auta, opustisli město Mtskheta a vyrazili jsme do Gori.
Gori
Cestou do Gori všichni klasicky usnuli, teda kromě mě, páč ploténka nebyla kompatibilní ani s tímto typem vozu :D. Cesta trvala něco přes hodinu. Drožkař zase neváhal a začal nás ukecávat, že nás hodí až do Kutaisi a ne jen do Gori. No nakonec jsme se s ním domluvili na 110 lar, s tím že na nás prostě počká až si Gori prohlédneme. Gori je obecně známé tím, že se zde narodil Stalin jinak je to prostě průměrné město, kde asi není moc co popisovat. A tak jsme na autobusovém nádraží dali jídlo a vyrazili jsme se podívat do muzea Stalina, které bylo hned naproti.
Nakonec jsme se dohodli, že si půjdem nejdříve směnit Eura za Láry, jelikož jsme potřebovali další hotovost na drožkaře a na vstup do muzea. Zašli jsme pak ještě na místní pevnost, ze kterého byl výhled na město a hory. Mě teda přišel, že je celej nově postavenej a hrad jenom imituje, ale nakonec dle Googlu jsem se dozvěděl, že je to opravdu středověký hrad, ale asi ho prostě jen po nějakém zemětřesní, chtěli dát dohromady a tak mu pomohli trochou cementu. Pod hradem jsme cestou zpět navštívili ještě celem zajímavý pomník padlých hrdinů Gruzie.
Pak už jsme si to namířili přímo do muzea Stalina. No bylo to takové jak jsem čekal fotky, kufry, sochy a výklad jen v ruštině atd.. Takže nic moc ale za 10 láry na hlavu to je asi jedno… A jak by jsme se s Karlem asi shodli, tak nejhezčí stejnak byly záchody z mramoru 😀
Před muzeem jsme pak chvíli chilloutovali než za náma přišel rozladěnej drožkaě, a dle ukazováním na ruku tam kde bejvaj hodinky atd, jsme pochopili, že už chce jet a že nečekal, že ve městě asi budeme tak dlouho, což jsme teda trochu remcali, jelikož říkal, že počká až se vrátíme, ale asi se těšil domů na večeři a nechtěl ji promeškat. A tak jsme nasedli do našeho Opel combi a vyrazili jsme do Kutaisi. Veronika se ještě pokusila překecat drožkáře, aby nás vzal do skalního města, ale jak už jsem říkal, spěchal a tak dělal, že neví kde to je… Moc jsme Verču teda před taxikářem nepodpořili v tom tam jet a tak mu to prošlo a neodvezl nás tam, nicméně zpětně asi vůči Dredov bylo dobře, že jsme tam nejeli, jelikož byl asi nemocnější, víc než dával najevo.
Cesta byla velmi namáhavá pro všechny. Já vepředu jsem se pek a pouštěl okénkem vzduch do auta, řidič furt vyhuloval jednu za druhou a vzadu bylo prý tak málo místa, že vždycky jeden v radě seděl jen na jedné půlce zadku a vesele se všichni potili ze vzájemných doteků, což na nějakých 27 stupňů celsia byla určitě chuťovka. Pauzy žádné nebyly, a tak jsme si těsně před koncem cesty jednu museli vynutit, jelikož vzadu už lidí nemohli ani sedět.
Kutaisi
V Kutaisi nás drožkář vyhodil naštěstí na autobusáku vedle McDonďáka a tak jsme zapadli do klimatizovaného žlutého království hamburgerů na Coca Colu a internet. Po odpočinku jsme se vydali pěšky do centra, které mělo být vzdálené asi 4 km. Přidal se k nám zase pes somrák a ve vedru jsme si to šinuli k centru. Bohužel na Dreda a jeho nemoc to bylo asi už moc a tak jsme do centra nedošli a museli jsme to zakotvit na dětském hřišti, kde jsme dojedli poslední zásoby, nakrmili psa a Dred odpočíval. Přemýšleli jsme jak to uděláme, abychom se dostali co nejdříve na letiště a Dreda do nějaké improvizované postele. Naštěstí náš problém vyřešili lidi, kteří si sedli vedle nás v parku na lavičku, jelikož se s námi začali bavit odkud jsme atd. a tak jsme je poprosili o zavolání laciného taxi.
Nakonec přijeli dva taxíky a odvezly nás na letiště u Kutaisi, každý za 15 láry. Letiště ačkoliv bylo malé asi tak jako letiště v Brně, tak nabízelo nebejvalej luxus v tom, že v něm byly sedačky, na kterých se dalo ležet a spát jako v posteli. Jelikož bylo 8 večer a letělo nám to asi až v 6 ráno, tak jsme rychle zabrali poslední volnou sedačku, kam jsme se krásně v 7 lidech vešli a trochu si odpočinuli do odletu. Měli jsme to hned u kavárny, takže jsem si dali pár pivek před „spaním“. Jinak kdybychom přijeli později, tak bychom asi spali někde na zemi, nebo venku, jelikož se letiště rychle zaplnilo (ač z něj letí jen tři lety denně a to ještě v noci). Takže pro případné cestovatele doporučuju tam být brzo a užít si tohohle bonusů.
Rozpočet a plán cesty
Náš celkový rozpočet naleznete zde a plán cesty naleznete zde.
