Anglie 02 – Birmingham

Po návratu z Llandudna jsme už moc plánů  v Birminghamu neměli a tak nám čas utekl strašně rychle. Jeden den jsme si byli projít k místnímu jezeru, ze kterého se nakonec vyklubala vodní nádrž, kde se Birminghemaci věnují plachtění na malejch lodičkách, nicméně moc fotogenické to nebylo.

Druhý den jsme se vydali do centra. Birmingham je celý protkány umělými vodními kanály, které na první pohled nevypadají vůbec malebně, ale aspoň do centra můžete poměrně klidnou cestou okolo kanálů a nemusíte chodit přes zástavbu a silnice.

Voda v těchto kanálech je temná a připomíná spíš vyjety olej z auta, ale hodně Britů evidentně vlastní podlouhlé lodě ala takové hausbóty, ve kterých bydlí a tyto kanály v nich sjíždí. Někde jsem myslím četl, že těmito kanály je protkáno i několik měst dohromady a tak tito lidé tak mohou cestovat po Anglii.

V centrum je to asi zajímavější než například v Praze, přijde mi, že se naučili využívat pěších zón. Centrum je vlastně propojená síť pěších zón, která spojují jednotlivá náměstí. Jen málo kdy musíte dávat přednost autům na silnici. Dle Míši mají tu nejhezčí knihovnu, kterou kdy viděla, ačkoliv jsme se do ní nakonec nepodívali. Z venku je ale zajímava, je to moderní stavba, která v noci svítí. Mě osobně spíš zaujalo, že knihovna se rozkládá i pod zemí pod náměstí na kterém stojí, jelikož uprostřed náměstí je vyhloubený prostor, ze kterého vidíte do podzemních částí knihovny.

Birmingham je taky ukázkou toho, jak lze skloubit modernu a historické stavby. Například na jednom náměstí sedíte v moderně vytvarovaném a vyvýšeném prostoru ala amfiteatr a koukáte na starý kostel a po levé straně máte Selfridges, což je navhrnutý obchoďák od Jana Kaplického. Nicméně prý byl vyhodnocen jako nejošklivější stavba Velké Británie, tak je to asi na úhlu pohledu. Nicméně ač je ošklivá, tak se dostala dokonce do základní ploch v OS Windows 🙂

Po prohlídce centra už nám nezbylo moc času a šli jsme na sraz s Míšinou kamarádkou a na pivo. Potom už mě druhý den čekal jen odlet domů a smutné loučení. Nicméně máme domluvenou tenhle rok ještě cestu do Vietnamu a tak bude zase co psát 🙂 Cesta by probíhala asi v pořádku, kdyby mě nezačal strašně bolet žaludek a tak jsem si na letišti připadal jak feťák, když jsem se pokoušel zvracet na záchodech, ale snad to bude dobré..