Pixa
Příjezd do Zátoky sviní
Ráno jsme vstávali brzo, protože pro nás mělo přijet taxi colectivo v 8:30 a měli jsme vyrazit do Zátoka sviní. Rychle jsme se zabalili a posnídali sušenky a narychlo jsem umluvil paní domácí, aby nám udělala kafe a čekali jsme na odvoz. Ten se klasicky zpozdil asi o 15 minut. Trochu jsem doufal, že to nebude hodinové objíždění města a že jsme snad poslední koho neberou. Bohužel jsme byli jako druzí a tak jsme pojížděli po městě ještě hodinu a půl, než jsme nabrali všechny spolucestující.
Jelo nás asi 12 turistů. Auto bylo staré farmářské auto s korbou na kterou někdo namontoval a přivařil stříšku a dál dovnitř sedačky a tak vytvořil skvělej dobytčák pro turisty. Musím ale uznat, že místní jezdí daleko hůř, ti mají vlastně dodávku a buď tam všichni stojí, či v lepším případě tam mají židle.
Asi po hodině jízdy a po padesátém narovnání batožiny za mnou, která mi stále padala na hlavu a dovírání zadních dveří, aby batožina nevypadla ven, když už mi zrovna nepadala na hlavu, jsme se dostali na překladové parkoviště před Havanou, kde nás náš soudruh za volantem vyhodil z auta. Samozřejmě nastal zmatek a přesedávání do starých americký aut, ty se lišili od našeho prvního auta zejména tím, že uvezou jen 8 lidí a řidiče. Takže situace probíhala tak, že turisti z mnoha míst přesedala do jiných aut, a mlsní taxikáři šidili své kolegy a dorovnávali si CUCy, o které nás obrali. Náš nový troškař se bohužel nějak flákal a tak jsme tam trčeli ještě pár minut po tom, co všichni odjeli.
Auto bylo již v dezolátním stavu, což krásně podtrhávala nálepka na autě, která naznačovala, klimatizaci, dvd, pohodlné sedačky atd… To všechno tam sice bylo, ale v poněkud komické formě. Například klimatizace byl malý nefunkční větrák připevněný na trámku od dveří. DVD přehrává byl na palubní desce, ale taky plnil spíše funkci dekorace (což bylo asi dobré protože několik hodin se španělskejma telenovelama, bych asi nedal 😀 No a sedačky byly pohodlné, ale asi tak před 50 lety, teď toto označení spíš znamenalo, že máme být rádi, že ze sedačky nečouhají pera.
Zátoka
No s tímto autem jsme se dostal asi 150 km za Havanu těsně nad Zátokou sviní, kde nás vykopli opět na dalším překladišti do auta, které mělo jet naším směrem. U našeho nového auta nikdo nebyl, ale za chvíli se objevil další medvědář (taxikář) a říkal, že ví jen o jednom z nás. Chvíli jsem myslel, že to bude problém, ale zjevil se tam i náš minulý medvědář a vše urovnal.
Počkali jsme až se všichni medvědi (turisti) občerství a pak jsme se vydali snad již finálním směrem k našemu cíli Playa Larga – Zátoka sviní. Což je jedna z pláží, kde se vylodili kontrarevolucionáři. Sice to bylo jen 20 km ale trvalo to zase půl hodiny než nás medvědář vykopnul na „náměstí“ u sochy velikánského kraba. Byla to opravdu malá vesnice a tak trochu jsme měli obavy kolik je tu možnosti ubytování. Nakonec jsme našli času za 20 cuc na den. Což jsme nakonec vzali bez většího smlouvání, páč jsme mysleli, že těch pěti casách v okolí, budou ceny tak trochu domluvné a stejně.
Hodili jsme si věci do pokoje, které bylo opravdu pěkné a vydali jsme se něco nakoupit. K našemu překvapení nebylo vlastně co nakoupit, páč tu skoro nic nebylo a místní stánek prodával vodu, pivo a Havanu. Radši jsme nakoupili aspoň vody a šli jsme se podívat k naší první plazi tady na Kubě.
Playa Larga
Voda byla průzračně modrá, ale pláž spíš připomínala Itálii a bordel, než bílý čistý písek a tropické palmy. Místo palem tu byli aspoň mangrovníky. Plus more je tu dost mělké, takže vlastně jdete asi 100 m než začne hloubka vhodná na plavání. No náladu mi vylepšila Havana s kolou kterou jsem.na pláži začal popíjet.
Na pláži jsme se prostudovali, co je tady možné vidět a rozhodli jsme se, že chcem vidět krokodýlí farmu, ale že dnes už to nestihnem a tak jsme začali řešit jak to uděláme, jelikož nás původni plán byl, že tu zůstaneme jen jednu noc. Bohužel moc dobrejch možností nebylo. Na krokodýlí by nás medvědáři sice hodili za pár šupů, ale pak už by jsme nestihli ranní bus do Cienfuegos a tak by jsme museli platit medvědářům za cestu do Cienfuegos za 25 cuc na osobu. Což když vemem v úvahu že je to pod 100 km a za cestu do z Vinales jsme dali 30 cuc a bylo to 300 km, tak to byl strašnej rip-off.
No nakonec nám nezbylo nic jiného, než si s panem domácím dohodnout další noc a zůstat tu o den déle. Objednali jsme si u něj i naši první snídani a kola na zítra a vydali jsme se do města hledat večeři.
Cestou na večeři, jsme zjistili, že za naší vesnicí je ještě jedna vesnice plná casas particular a že jsme tu cenu měli srazit daleko víc. No vypil jsem půl flašky Havany a byl jsem tak na kaši, že jsem sotva snědl večeři, kterou jsme si nakonec dali v kulečníkové herně kousek od nás a šli jsme radši spát, páč mi začínalo bejt dost blbě, což se nakonec v noci potvrdilo a prožil jsem si střevní potíže pro změnu já 🙁 A neb, žije Zátoka sviní 🙂
Zátoka sviní – druhý den
Ráno jsme měli domluvenou snídani a tak jsme se z ní královsky najedli, jelikož byla složena z kávy, čaje, džusu, housek, másla, sýra a šunky (takovej lepší salám junior), různého ovoce, a smažených sladkosti. Snažil jsem se krotit kvůli tomu jak mi bylo v noci zle, ale měl jsem strašnej hlad a tak nebyl problém většinu sníst 😀
Vláda se šel po snídani podívat na hlavní silnici, zda opravdu a za kolik jezdí autobusy do Cienfuegos. A já mezi tím zjišťoval, zda mi snídaně neuškodila a budu moci jet také na krokodýlí farmu na kolech. 🙂 Vláda se po pul hoďce vrátil s tím, že je to v pohodě a že jezdí pravidelně autobusy a jsou poloprázdné.
Dobalili jsme věci na výlet a nasedli na naše „super“ bajky. Já měl klasické kolo „ala paní radová“ a Vláďa měl celopéro. Nakonec se moje kolo ukázalo jako lepší volba, páč vláďovo dětské celopéro bylo spíš zlej sen. U obou se ale nedalo vytáhnout sedadlo, takže se šlapalo „skvěle“ :D.
Krokodýlí farma
Cestou ke krokodýlům, což je zpět k hlavní silnici se projíždí skrze močálovité planiny plné stromů, kde si dokážete živě představit, že zde žije nějaký krokodýl a nemuseli by jste se kvůli nim obtěžovat a jezdit do chovné stanice, stačí se jen nechat sežrat broděním tomhle porostu. 😀 Naštěstí jsme žádné volně žijícího hladového krkodýla neviděli. Po cestě zahlédnete ještě takové prapodivné betonové pomníky, což má být památka na padlé vojáky (9 padlých vojáků), jež odráželi kontrarevolucionáre z USA.
Za peso jsme si uschovali kola na parkovišti a každý za 5 peso jsme zaplatili vstup a prohlédli jsme si park. Park nejdříve dost netematický začíná u výběhu želv a kapibar, asi taková malá aspirace na zoo :). A pak teprve začnou krokodýli. Nejdříve pár malejch krokodýlků, pak o pár měsíců větší krokodýli a pak dospělí. Ti už stáli za to. Byli nalezli u můstku na krmení, kde si rusové objednávali ryby na laně a házeli to krokodýlům, kteří kvůli rybám skákali do vejský jeden přes druhého.
Závěrem vám pak v místní restauraci nabídnou krokodýlí maso, jelikož chov je prý mimořádně úspěšný. To jsme odmítli a sedli jsme si na chvíli na drink, který je součástí vstupného. Slyšeli jsme, že je zde ještě možnost vypravit se někam na lodích, ale nakonec jsme zjistili, že se jedná jen o výlet do nějaké pseudo indiánské vesnice (prostě uměle postavená), která slouží asi i jako hotel a to jsme teda neměli za potřebí a tak jsme se vydali na cestu zpět do Zátoky sviní.
Zpátky v Zátoce sviní
| Náklad den 1: | Kolik v CUC: |
| Pivo | 4,5 |
| Cesta do Zátoka sviní | 60 |
| oběd | 8 |
| voda a cola | 3,5 |
| Náklad den 2: | Kolik v CUC: |
| vecere | 12 |
| vstup krokodylove | 11 |
| obed | 7 |
| vecere | 14 |
| cigarety | 3 |
