Gruzie 04 – Odlet a Budapešť

Ráno na letišti v Gruzii

Naše cesta do města Budapešť začala ráno na letišti v Gruzii, kde jsem se vzbudili v půl páté ráno, dali jsme hygienu a mazali jsme do fronty, abychom prošli za pasovou kontrolu. Bohužel zde luxus letiště tak trochu končí a začíná neschopnost Gruzínců.

Místňáci to maj asi za velkou slávu, když někam létej a tak se i ti, co nikam nelétej pletou do fronty a fotěj se s odjíždějícíma členama rodiny. Bohužel první kontrolu dělal jen jeden neschopnej polda, kterej asi nedostal čtečku čarkovejch kódu, a tak ikdyž jsme měli online check-in, tak nás poslal pro normální letenku a nechtěl nás pustit dovnitř. Když jsme znovu vyčkali frontu, tak zrovna na chvíli zavřeli frontu, aby stihli nával turistů vůbec zkontrolovat. což byla další živoucí neschopnost v akci.

Když už jsme se probojovali na kontrolu s rengenama, tak jsem byl svědkem toho, jak celníci nechali v klidu projít ženskou, která zapípala na rámu a ani ji neprohledali. Další chlap přede mnou měl dvě flašky vody a prošel s nimi bez povšimnutí. Pak jsem šel přes kontrolu já a mě vzali prázdnou flašku od vody s tím, že je to zakázané a že ji tam musím nechat. Zaostalost nekterejch úředníků je děsivá, kórt když je to v dnešní době na letišti. člověka pak napadá jakej to má smysl, když nás v Evropě kontrolujou jak psi a pak tyhle paka to odfláknou jedna dvě.

Poté už jsme nastoupili do letadla, které naštěstí nevybouchlo a let probíhal celkem v poklidu a snažil jsem se jej prospat, ikdyž se zádama to moc nešlo.

Budapešť

V Budapešti jsme byli moc brzo na koupení lístku na bus, teda aspoň jsme si to mysleli, protože jsme předpokládali, že se dá lístek koupit jen na informacích a tak jsme si zašli do Intersparu pro snídani. Karel s Veronikou dostali super nápad, že by šli raději do lázní s bazénama, než na prohlídku města, což jsme s Radkem taky kvitovali a tak jsme změnili plány. Druhá Verča se Zuzkou však do bazénu nechtěly a tak jsme se dohodli, že se prostě sejdem za několik hodinu u lázní.

Poté jsme zjistili, že pas na MHD se dá koupit i v automatu a tak jsme si jej koupili a vyrazili jsme do města. Museli jsme se přiblížit autobusem na metro a pak projet přes celé město, ale aspoň jsem poznal místní metro. Žlutá linka je fakt super, jezdí tam malé vláčky přes zastávky, které jsou celé vykachličkované a dřevěné.

Lázně

U lázní jsme se s holkama rozloučili, vzali jsme jim do úschovi přebytečnou batožinu a šli se cachtat do teplé pramenité vody. Je to určitě zajímavé místo, jsou tam tři větší bazény (jeden na plavání) a dalších asi 10 malejch běženku s různě teplou vodou obohacenou o různé minerály atd. Na druhou stranu, jsme tam byli asi 8 hodin a bylo strašné vedro, takže minimálně já jsem se spálil jako prase, což mi klasicky došlo pozdě. Ale jinak doporučí jej navštívit. Možná někoho může odradit vyšší cena, která za celodenní vstup činí asi 470Kč.

Nějak jsme to ale přežili, dali jsme pár piv a když se nachýlil čas, tak jsme se šli převléknout a sešli jsme se s holkama před lazněma, Holky popisovaly, že prohlídka města byla super a to jsem jim věřil, páč z toho kousku, který nás ještě čekal, jsem pochopil, že Budapešť je asi velmi hezké město. Plus nevypadaly spálené od sluníčka, takže to jsem jim taky záviděl 😀

Hrad a falafel

Společně jsme pak jeli na hrad. Cestou jsem si chtěl koupit někde panthenol na moje červené tělo, ale omylem jsem koupil jen nějakej kondicionér na vlasy po opalování a tak si ze mě holky dělaly prdel 🙂 Njn stane se…

Hrad byl pěknej a stojí na kopci nad řekou a jako v Praze k němu patří i podhradí. Od hradu jsme pak sešli dolů k řece, kde bylo vidět na město a také na parlament, který je opravdu dominantou na řece. Přešli jsme řeku a zašli jsme do místní restaurace, ve kterých již mi kumpáni jednou byli, když se vraceli z Izraele a tam jsme si dali hummus a falafel. Bylo to opravdu dobré, ale bylo toho moc a tak jsme se po jídle museli jít někam projít.

Zrovna se hrálo mistrovství ve fotbale a Maďaři sledovali svůj zápas s Rakouskem, takže po výhře 2:0 se město proměnilo v jednu velkou slavičí party. Sedli jsme si do parku a pozorovali jsme cvrkot okolo. Místňáci poznali, že jsme cizinci a tak za námi občas chodili a ptali se odkud jsme a vyřvávali oslavná hesla na Maďarsko. Jeden čapek před náma bohužel i asi hajloval a tak se s ním šel Radek vyfotit 😀 Nakonec jsme skončili v hospodě, kde mi companeros popíjeli i minule a dali jsme si pár piv a jegry. Před dvanáctou jsme chtěli jet metrem domů, ale zjistili jsme, že to zatraceně metro už zavřelo a že na letiště budeme muset jet nočníma autobusama.

Pochod podél dálnice na letiště

Nakonec z toho bylo celkem větší dobrodružství než jsem čekal, jelikož s touto variantou jsme tak trochu nepočítali a tak jsme se doptávali místních na cestu a ty nám říkali porůznu, kde máme a nemáme vystoupit. Nakonec jsme stáli před rozhodnutím jestli dojít neurčitý počet Km pěšky na letiště, nebo čekat další hodinu na autobus. Rozhodli jsme se, že to ujdem a tak jsme vyrazili, brzi se ale cesta zkomplikovala tím, že jsme museli jít vlastně po dálnici. Jediné štěstí bylo, že takle pozdě nikdo moc nejezdil a cesta byla osvětlena lamapami. Naštěstí jsem měl čelovku, takže jsme byli alespoň trochu vidět. Asi tak v půlce cesty jsme zahlédli autobus, na který jsme nechtěli čekat a tak jsme ho doběhli a dojeli na letiště autobusem. No bylo to bláznovství, ale dobře to dopadlo.

Na letišiti jsme si našli kus volné podlahy a zazevlili jsme na dvě hodiny na zemi. Byla tam strašná kosa, ale nějak jsme to přežili. Po probuzení jsme dali rychlou hygienu a snídani a šli jsme ne check-in. Bohužel se tady moje cesta rozdělila s ostatníma, jelikož sme měli každý jiný terminál odletu a tak jsme se rozloučili a šli na své letadla. Nizkonákladovky tam maj také nízkonákladové terminály, což je vlastně plechová bouda přímo na letišti a k letadlu se dostanete v kleci. Takže je to tak jak popisoval Radek prostě „prasečák pro lidi“.
V Bruselu jsem pak nakoupil nějaké sýry a belgickou čokoládu, dal si kafe a vyzevlil jsem na lavičce a vyčkal jsem na můj let. Pak už jsem měl hodinovej let do Prahy a tam mi moje cesta skončila. Myslím, že to byl super zážitek a děkuju tím ostatním, že jsem mohl jet s nima 🙂