Sri Lanka 10 – Mirissa

Noc byla dle očekávání děsná. Plus když člověku přijde, že je to tam celé špinavé, tak si vsugerujete pocit, že po vás celou noc něco leze. Takže v půl sedmé jsme byli již vzhůru s tím, že si zabalíme a pojedeme rovno do města Mirissa, kde jsme se rozhodli strávit zbytek času do odjezdu s tím, že si dáme beaching a lokální výlety plus ze najdem nějaké dobré ubytování.

Tak jsme si dali na pokoji ještě naši nakoupenou snídani skládající se z banánu, jablka a dvou krajíců chleba s marmeládou a vydali jsme se na cestu na autobusák. Chůze byla nepříjemná, jelikož jak jsme vylezli na Adams peak, tak máme ztuhlé nohy až běda. Po cestě jsem chtěl ještě vybrat peníze, ale byl to nakonec větší problém, než jsem si myslel, jelikož tu je více bankomatů na karty typu Visa, než na MasterCard. Takže se mi zadařilo vybrat asi až z pátého bankomatů. (Pokud najdete přímo na té mašině nápis MasterCard, tak máte vyhráno, pokud tam nic není, nebo je to napsáno jen na dveřích, tak s větší pravděpodobností vám to kartu odmítne) Každopádně, jak už to v Asii chodí, tak málo kterej bankomat je pro nás zadarmo a výběr byl zpoplatněn 200 LKR (plus samozřejmě poplatky od vaší banky pokud je máte).

Cesta do Mirissy

Pak už jsme nasedli na autobus do Mirissy a za půl hodiny jsme vystoupili v proslulém surfařském ráji. Stavili jsme se u zastávky v kavárně na kafe a s majitelem jsme se domluvili, že si u něj necháme batohy, dokud nenajdeme ubytování. Tím pádem jsme se zbavili tuk-tukářů, jelikož nás již nedokázali rozeznat od lidí jdoucích na pláž. Proběhli jsme několik ubytování, ale čím více jsme chodili, tím to bylo dražší či ošklivější, a tak jsme se vrátili na začátek našeho ubytování, kde jsem zkusili světlý guesthouse, který vypadal rozumně a byl také nakonec po smlouvání v našem limitu 1500 LKR. Vzali jsme ho, i když ještě nebyl uklizený, a šli jsme čekat na pláž.

Co k pláži dodat, všude tu jsou palmy a velké vlny, takže plavání je celkem problém, ale za to se dá blblnout ve vlnách. Moře je modré a čisté, ale je tu jen písek, takže v něm nic neuvidíte (prý se ale dají zařídit potápěčské kurzy, či šnorchlování u ostrůvku, kde může být větší podmořský život)

Pláž je jinak plná restaurací, které samozřejmě reflektuji to, že jsou pro turisty a podle toho vypadají i ceny. Chvíli jsme se koupali, a pak jsme skákli na oběd do jedné z restaurací na menší oběd. Po obědě jsme se vydali prozkoumat celou pláž a na jednom z konců pláže jsme vylezli na maličký ostrov, který je blízko pobřeží, kde jsme udělali pár fotek, pak už jsme dali jen malou koupačku a vydali jsme se ubytovat.

Pokoj byl už připraven a tak jsme se vrhli do nastěhování krosen. Po otevření dveří nám však vlepilo facku totální dusno, které jsme se snažili vyvětrat, ale do večera se nám to nepovedlo, a tudíž v noci zase chcípnem vedrem, jelikož větrák je alespoň pro mě úplně k ničemu a moskitiéra tomu rozhodně nepomáhá.

No dali jsme si sprchu a pustili se do praní našeho zatuchlého oblečení, jelikož už nám došli čisté kusy. Po praní nás oslovil syn majitele, zda nechceme jet na velryby, a tak jsme to začali zvažovat. (jinak na výlety se jezdí z tohoto přistavu) Pak už jsme se vydali na večeři. Rozhodli jsme se poprvé rozšoupnout s tím že si dáme konečně rybu. Na doporučení majitele jsme zašli do jednoho podniku na pláži. Ve městě Mirissa je to ale asi jedno, do které restaurace půjdete, jelikož po setmění stačí jít na pláž a vybrat si hned z několika variant, jelikož pláž se za soumraku mění v jednu velikou jídelnu, kde každá restaurace má na pláži vyndané stoly a pult s čerstvými rybami a vám prostě stačí ukázat, kterou rybu chcete. My jsme si nechali doporučit jednu z ryb a usadili jsme se ke stolu na pláži. Ryba byla vynikající, o to víc pro nás, protože to bylo naše první jídlo, kde nebyly ani nudle, ani rýže a dokonce to nepálilo 🙂

Po večeři jsme si dali procházku po městě s tím, že zkusíme najít onen slavný surfhouse jakési Bary. O místních jsme nakonec dostali směr, a vyrazili jsme. Cestou k surfhousu jsme ale potkali nějaké Cechy, kterých jsme se ptali jestli neznají cestu k surfhousu, na což nám odpověděli, že jo, ale že jsou všichni na večeři a ať přijdem třeba zítra, ale tak po 9 večer, jelikož to se všichni vracej z večeři, a tak jsme to otočili a šli domů spát. Cestou domů jsme se rozhodli vzít na zítra výlet na moře na velryby, a tak jsme to šli rovnou dohodnout se synem majitele. Na pokoji bylo kupodivu furt vedro, tedy nevím jak dopadne noc…

Mirissa – Den druhý

Noc byla přesně tak příšerná, jak večerní dusno v pokoji naznačovalo, plus špatné smytá sůl z moře vám bohatě nahradí komáry. S vedrem je to vždycky tak, že se tak cca do 2 do rána smažíte ve vlastní šťávě a pak to přestane a začne být chladněji. Nejlíp se pak spí tak do 8, než začne znovu vedro zasahovat. Dneska jsme ale spát tak dlouho nemohli, jelikož jsme měli jet na velryby a delfíny, takže jsme celý natěšení na mořský zážitek nasedli na tuk-tuka, který nás odvezl na turistickou loď. Dostali jsme tam kafe a snídaňový balíček, takže jsme pěkně posnídali a vydali jsme se na moře. Byly celkem velké vlny a s lodí to házelo sem a tam, ale pak se to ustálilo na jakémsi standardu, u kterého člověk aspoň neměl pocit, že vypadne z lodi, když se nebude pořádně držet.

Jako první jsme našli hejno delfínů, které jako na našem safari za slony začali pronásledovat všechny lodě v okolí. Snažil jsem se z toho udělat pár fotek, ale nemělo to moc smysl, a tak jsem zkusil raději video. Po půl hodinovém prodnasledovani kapitán zavelel, že teď budeme hledat velryby a namířil si to na další cestu někam dál na moře, kde jsme cestou míjeli i několik trajektů.

Uprostřed téhle cesty jsem bohužel zjistil, co je můj Kryptonit. Z ničeho nic mi začalo být straně horko a z horka se mi udělalo na zvracení, a tak jsem nechal moře mořem a sešel na dolní palubu. Myslel jsem si, že se mi asi udělalo špatně od sluníčka, a tak jsem si chtěl dát chvíli voraz, bohužel se to nelepšilo, ale naopak se to horšilo, nevydržel jsem ani do prvního objevu velryby a musel jsem jít blejt na hajzlík (děkoval jsem bohu, že tam je a nemusím dělat ostudu s tím, jak bleju přes palubu). Pak už to byla spíš nezadržitelná spirála půlhodinové pauzy mezi blitím, kdy jsem se to snažil nějak vydržet. Přestalo to bohužel až v přístavu, kde moře bylo již klidně a nehybně, po vystoupení se mi pak udělalo dobře úplně, takže si myslím, že jsem asi zažil mořskou nemoc 🙁

Jinak z útržků vzpomínek, když jsem se vrátil například ze záchoda a pár sekund mi bylo dobře si pamatuji zběsilý hon několika lodí za jednou velrybou, která mi z dálky připadala spíš jako hooodně velkej delfín, takže to asi nebyla úplně největší velryba na světě, ale myslím, že se splnil Mise sen a viděla velryby a delfíny.

Po výstupu z lodi jsme se vrátili pomalou procházkou do města Mirissa na ubytování, což ve mě obnovilo síly, a tak jsme si u nás dali konvičku čaje, což můj žaludek rozhodně potěšilo. Po čaji jsme se vydali na pláž, skákli jsme do vody a já pak dopisoval blog.

Ve 12 jsme pak dostali hlad a tak jsme šli na oběd a pak jsme se šli projít na další okolní pláže, kde jsme zjistili, že se lámou vlny dřív a tedy se tam dá i plavat, a tak jsme dali znovu koupačku a já pod palmou znovu dopisoval blog. Poté jsme dali ještě jednu procházku do palmového lesíka, kde jsem udělal ještě pár fotek na mobil a vydali jsme se za soumraku pomalu na zpět do našeho již vyhřátého pokoje.

Po sprše jsme si zašli do města tentokrát na klasickou kuchyni v podobě kottu rotti a pak jsme se vydali na pláž na pivo. Potom jsme konstatovali, že dnes surfhouse hledat nebudeme a šli jsme spát, teď máme otevřené okna i dveře a jsme tu potmě (abychom nelákali komáry) a čekáme až se to aspoň trochu vyvětrá.

Mirissa – Den třetí

Noc tentokrát překvapivě šla, jelikož jsme do poslední chvíle větrali, a tak se vzduch aspoň trochu stačil vyměnit. Ráno jsme řešili klasiciky jeden z našich rozhodovacích problémů, kde ani jeden z nás nevěděl, zda si půjčit motorku nebo kola. Nakonec vyhrála kola, která jsme si chtěli půjčit u syna našeho domácího, ale nedalo se u nich zvednout sedlo, a tak jsme si je půjčili o dům dál, kde jsme si nechali poštelovat vše, co jsme chtěli.

Pak jsme si sjeli na kafe na hlavní ulici. Jelikož jsme však zapoměli ještě krém, tak jsme skočili zpět do našeho útulku a cestou zpět jsme narazili na pana majitele, který nám poradil, že prý želvy, které jsme chtěli vidět, mají být někde na jihozápadě, a tudíž snad bychom je mohli vidět, jelikož jsme si chtěli udělat výlet právě tímto směrem.

No nasedli jsme na kola s nadějí, že při troše štěstí újedem v tom vedru aspoň pár kilometrů. Ukázalo se však, že se jede fakt dobře, jelikož to byla převážná rovinka a vítr z jízdy nás krásně držel ovanuté a svěží, takže jsme oněch 23 kilometrů před Galle ujeli cobydup. Cestou jsme konečně našli, kde všichni surfaři surfují, jelikož nám fakt přišlo divné že v Mirissy, v ráji surfování, nikdo se surfem nebyl. Z důvodu lepších podmínek se surfaři přesunuli prostě o zátoku blíž ke Galle.

Cestou jsme našli pár opuštěných plážích, tedy pokud toto sousloví lze použít pro pláž 20 metrů od silnice. Dále jsme viděli taky něco jako kopii onoho Kofola letadla (v němž je restaurace), které můžete najít při dálnici z Prahy na Liberec s tím rozdílem, že tady na tom bylo napsáno Sri Lanka Airforce.

Nakonec jsme dojeli do místa, které nám popisoval majitel z našeho ubytování, načež jsme pochopili, že popisované želvy na pláži, na které jsme se těšili byla míněna asi jen želví farma, a tak jsme tam ani nešli a řekli jsme si že pojedem ještě kousek dál.

Po chvíli nás to přestalo bavi a jeli jsme zpět do Mirissy. Míša cestou viděla nějaký bazén a chtěla se vykoupat a já ještě zvažoval onu želví farmu a zároveň jsme se chtěli vykoupat v moři, a tak jsme se dohodli, že pojedem nejdřív na želví farmu, potom do moře a nakonec dáme koupání v bazénu.

U želví farmy jsme potkali nějaké turisty s tuk-tukářem, a tak jsme se zeptatli, na to jaké to bylo, bohužel mě zklamali s tím, že tam jsou asi jen tři betonová akvarka s malejma zelvickama, a tak jsme se na to vyprdli a jeli jsme na pláž. Já byl ve vodě hned, ale Míše se nak nechtělo, protože tam byly velké vlny, a tak se jen opláchla.

Pak už jsme nasedli znovu na kola a jeli jsme hledat onen bazén, ten jsme našli ale začalo být nějak zataženo, a tak jsme zašli na oběd s tím, že snad nějak sprchne a uvidíme zda to má cenu. Po obědě, kde jsme každý ochutnali jinou variatnu říze s kuřetem, naše dilema přetrvávalo, jelikož počasí furt vypadalo, že buď každou chvíli začne pršet a tak jsme se vydali na cetu zpet.

Cestou začalo pršet jako z konve, déšt jsme přečkali v provizorním přistřešku a dojeli do města. Nakonec jsme se šli projit do města, dali jsme si rotti a pak jsme si sednuli na pláž a dal jsem si pivo.

Ceny den 01

• Autobus z Galle do Mirissa 100 LKR
• Ubytování na dva dny 3000 LKR
• Oběd 750 LKR
• Cola 120 LKR
• Pivo 2x 500 LKR
• Večeře 1200 LKR
• Platba za vyjížďku pro dva 5000 LKR

Ceny den 02

• Oběd 800 LKR
• Večeře 750 LKR
• Pivo 275 LKR
• Sušenky 200 LKR

Celkový plán cesty a rozpočet

Celkový plán naší cesty naleznete zde a rozpočet naleznete zde.