Sri Lanka 07 – Ella

Dneska budeme přejíždět z Arugam Bay do městačka Ella. Naše cesta začala ranním probuzením a můžu říct, že už druhej den jsem se konečně pořádně vyspal, takže mi to snad začne zase trochu myslet a nebudu už dělat takové ty blbosti, jako třeba fotit v dešti atd. Opět jsme ráno zariskovali a nechali jsme si připravit snídani od majitele našeho hotelu Fly Moon (tímto také tento hotel všem čtenářům doporučuji, jelikož byl poměrně cistej a za slušné peníze – 1500 LKR bez snídaně a 2000 LKR se snídaní. Jen ta Wi-Fi mimo sezónu nefungovala). Vsak abych se vrátil ke snídani, tak risk se vyplatil. Míša dostala konečně palačinku dle evropských norem plněnou banánem a opraženým čerstvým kokosem, já dostal míchaná vajíčka a k tomu opražené toasty z domácího chleba a spoustu másla. Kdyby takhle vypadaly všechny snídaně, tak by se za ty peníze i vyplatily 🙂

Každopádně po snídani jsme už moc nemeškali, zabalili jsme si věci zpátky do krosen, zaplatili jsme za hotel a mávli jsme na tuk ťuká, který rychle pochopil, že známe kilometráž a dostali jsme se tak na lepší cenu než cestou sem.

Cesta do městečka Ella

Na autobusáku jsme zjistili, že bohužel nejede nic moc přímo do Elly a že budeme muset přestupovat. Nasedli jsme nejdřív do autobusu do Moneragale, kde jsme se divili, proč od nás průvodčí nechce pořád peníze, nakonec těsně před koncem si řek od každé 200 LKR, čímž se stal nejdražším autobusem, kterým jsme prozatím jeli. Když jsme o tom poté mluvili, tak jsme se shodli na tom, že asi do poslední chvíle přemýšlel, o kolik nás natáhne :).

V Moneragal jsme přestoupili na autobus do města Wellawaya a z něj pak na autobus již do Ella. V průběhu cesty jsme zase nic moc nejedli, takže jsme se cpali zase kokosovejma sušenkama. Taky jsme se trochu otrkali a začali jsme si krosny dávat do takové ohrádky k řidiči, takže se s nima již nemačkáme při jízdě na těch malých sedačkách. Dokonce při poslední jízdě nám průvodčí, kterému nebylo vůbec rozumět, jelikož měl asi přeraženou čelist, dovolil dát batohy do zavazadlového prostoru autobusu. Poslední cesta do Elly byla zajímavá, jelikož Ella je přej nejvýše postavenou vesnici, a tak se autobus šplhal na jedničku do neuvěřitelných kopců.

Ella příjezd

Po příjezdu do městečka Ella začala sháňka po ubytování, nejdříve nás odchyt jeden naháněč a ten nás začal hnát přes potůček kamsi do kopce, což jsme nakonec odmítli s tím, že chceme být někde v centru. V centru jsme pak přímo v jedné restauraci narazili na pěkné ubytování za 2000. Uvažovali jsme že se ještě mrkneme někam dál, ale pak začalo pršet, a tak jsme zůstali. Zprvu to vypadalo hodně dobře, ale večer jsme zjistili, že internet zrovna nefrčí rychlostí blesku a moskytiéra je celkem děravá, ale nakonec se spalo suprově.

Po ubytování jsme nechali krosny krosnami a šli jsme se najíst. Bohužel na jídlo je Ella opět předražená a prozatím jsme nenašli jídlo pod 300 LKR. Na naší klasickou obědo-večeři jsme se posadili v našem hotelu a Míša objevila k jídlu něco, co vypadalo jako velikánskej hopper (na talíř se vešla pouze polovina, zbytek přečuhoval na stůl) se zeleninou a přílohou k tomu bylo curry a chilli s kokosem. No vypadalo to grandiózně a s stejně tak to i chutnalo.

Výlet k Little Adam’s Peak

Pak jsme si šli projít samotné městečko Ella, což nakonec skončilo výletem na Little Adam’s peak, na který je opravdu úžasná procházka přes čajové plantáže, ze kterých můžete pozorovat překrásné hory okolo, no hořce jsem zaplakal, že místo foťáku mám teď jen zavazí v krosně :(… Na vrcholu byl opět překrásný výhled na okolní hory a byl vidět i kus vodopádu, na který se zítra chystáme. Jediné, co mi to kazilo, bylo to, že ze mě opět lilo a začínalo být chladno a lítali tam komáři, takže jsme to seběhli celkem rychle dolů do městečka, dali si sprchu a šli jsme ještě do města koupit pohledy. Večer jsme tak zakončili drinkem v restauraci a psaním pohledů 🙂

Druhý den v Elle

Dneska to se spaním, bylo opět fajn, jelikož tady v horách v Elle není opravdu tolik vedro, takže tu nemají ani větráky v pokojích, jelikož jsou přebytečné. Moskitiéra, ač s dírama, taky sloužila dobře a žádnej komár mě v noci neotravoval, nebo alespoň ne natolik, aby mě vzbudil :). Ráno jsem vstal dřív a dopsal jsem alespoň blog, který se mi už večer fakt psát nechtělo, a když se Míša vzbudila, tak jsme vyrazili na snídani do města. U pekaře jsme si koupili nějaké to sladké pečivo, které připomínalo asi nejvíce něco mezi houskou a sladkou koblihou, na „Čecháčka“ jsme si pak se snídani sedli do restaurace a objednali jsme si dva čaje, Míša však dostala chuť na kafe, tak si zašle ještě do vedlejší restaurace pro kafe.

Po snídani jsme zašli přes tržiště ještě poslat pohledy a vyměnili jsme si zbylé dolary za rupie s konstatováním, že se do 22 tisíc za tři týdny nevejdeme a nový limit jsme si stanovili na 30 tisíc, tak uvidíme, snad se bez výběru z bankomatu dostaneme alespoň úplně na jih.

Výlet k vodopádům Ravana falls

Pak jsme zašli na pokoj se převléci na celodenní túru a vyrazili jsme na vodopády Ravana falls, což byla celkem příjemná 6 km cesta z kopce níže do údolí. Cestou jsme chtěli ještě zkusit navštívit jeskyni, kde měla být zase socha Budhy, ale když jsme odbočili a vydrápali jsme se do kopce, tak jsme zjistili, že se u vchodu platí vstup cca 400 rupií na osobu, což jsme nakonec vynechali, jelikož těch soch Budhů už je na nás poslední dobu až až, a rozhodně jsme za ně ještě nechtěli platit, a tak jsme se otočili na podpatku a mazali zpátky na hlavní silnici a štrádovali jsme si to dolů z kopce. Cestou jsme obdivovali místní panoramata, jelikož je to tu fakt úžasně, takže snad ani nebudu opakovat, jak jsem stále naštvanej na to, že foťák odešel do křemíkového nebe…

Po další hodině chůze z městečka Ella jsme došli konečně k vodopádu, což bylo opět úžasné, teda až na to, že se vodopád nachazel přímo u silnice, ale jinak bylo určitě na co koukat. Udělali jsme si pár fotek z mostu s opičkou, která se uvelebila na zábradlí, a pak jsme šli přímo k vodopádům. Převážně mladí turisti si máchaly nohy v malém jezírku u skal, které tam vzniklo, což nám přišlo o ničem, a tak jsme vylezli na šutry nad nimi, kde bylo lépe vidět na vodopád, a jak to tak bývá, než jsme se na balvanech usadili, tak se za námi strhla vlna a všichni turisti začali šplhat jako kamzíci za námi. Když k nám dolezli, tak jedna holčina povídala, že jim to přej někdo zakázal, ale že když jsem to hecli, tak se odvážili také. Chvíli jsme pobyli a udělali jsme pár fotek a pak jsme se vydali zpět na silnici.

Jeden Srílančan nám zde dokonce začal nabízet směnu peněz. Měl cca asi 1300 Kč, za které chtěl rupie, jelikož mu je tady v bance nikde za rupie nesmění. To jsme teda odmítly ze dvou důvodů. Zaprvé České kačky tu fakt nepotřebujeme a za druhé si neumíme představit, kdo by mu dal tolik peněz jen tak, takže jsme dospěli k názoru, že někde našel peněženku nějakého českého turisty, nebo bankovky byly falešné.

Pak už jsme si dali vařenou kukuřici, když jsme čekali na autobus zpět do městčka Ella (Míša nejdřív prudila, že si to vyběhneme zase pěkně zpátky nahoru, ale když jen dolu jsme to šli hodinu a půl, tak pochopila, že pokud chceme stihnout oběd a kouknout se do továrny na čaj, tak že opravdu nemáme přebytečné dvě až tři hodiny na to, abychom se vyškrábali zase nahoru).

Po příjezdu zpět do Elly jsme si skákli na pokoj a vyrazili jsme na oběd, já si dal nudle se zeleninou a masem, což je jedno z mála jídel, které chutnají všude dost podobně a Míša zkusila jen Rotti, což se od Kottů rotti liší tím, že Rotti je vlastně plněná palačinková tortila v celku, kdežto Kottů rotti je rosekana tortila na malé kousky. (Mimochodem Kottů rotti se z nějakého důvodu nedělá přes oběd ale až na večeři)

Prohlídka továrny na čaj Newburgh Green teas

Po „O“ jsme vyrazili konečně k továrně na čaj Newburgh Green teas. Uprostřed cesty jsme uviděli odbočku na místní věhlasný most Nine Arch Birdge, který je všude na fotkách a vypadá skoro jako z Harryho Pottera. Nicméně za zacházku to nestalo, jelikož na most přes palmy není moc vidět, asi existuje i jiná cesta z jiné strany, kde je most více vidět. No nedalo se nic dělat, a tak jsme vyrazili k oné továrně na čaj. Když nebudu počítat odbočku, tak jsme tam došli fakt rychle, asi za půl hodiny. Místňáci nám tvrdili, že je to zadarmo, ale tomu jsme moc nevěřili a dobře jsme udělali. Vstup byl nakonec 500 LKR pro jednoho, což nás neodradilo, jelikož jsme to fakt chtěli vidět.

Po zaplacení jsme dostali návleky na hlavu a na boty a bylo nám řečeno, že bohužel v továrně nemůžeme fotit, což jsem nechápal, jelikož předpokládám, že výroba čaje je asi všude stejná. Pravidla jsou ale pravidla, a tak jsem se alespoň u každé zastávky zeptal, zda si to můžu vyfotit, což průvodce (a asi i manažer v jedné osobě) nejdřív furt odmítal, ale ke konci polevil a vyfotil jsem si pytle s čajem.

Jak se liší druhy čaje

Možná teď budu za blbce, kórt u milovníků čaju, ale opravdu jsem do této doby netušil, že černý, zelený a bílý čaj je vlastně jedna a ta samá rostlina a liší se to jen tím, jak jí zpracujete, nebo co z ní utrhnete. Například rozdíl mezi černým a zeleným čajem je v tom, že černý čaj projde procesem fermentace, kdežto zelený nikoliv. Bílý čaj se pak liší tím, že z každé větévky netrháte lístky, ale špičatý koneček, který se neproměnil ještě v list, což znamená, že bílý čaj se dá sesbírat jen v malém množství, a že je vlastně obsažen vždy v černém či zeleném čaji.

Výrobní proces aspoň u zeleného čaje je takový, že se nejdříve prožene něčím jako pecí, kde je 400 stupňů, lístky se pak pomocí mašin kroutí , aby byly srolované do šneků, pak se dosušují a následně se prosívají čtyřmi síty. Nejcennější jsou nejmenší kousky, které jsou z čaje nejsilnější a používají se například do kosmetiky, pak se velikost stupňuje společně s klesající cenou, největší kousky jsou pak považovány za odpad a využívají se k hnojení čajovníku.

Zajímavé je, že do sáčkových čajů se dává druhá nejvyšší jakost, takže vlastně z vyprávění průvodce vyplynulo, že sáčkové čaje jsou vlastně kvalitnější a silnější, než sypané. (Toto je asi diskutabilní, ale platí to asi minimálně pro produkty z této továrny)

Po prohlídce byla ještě ochutnávka čaje, kde jsme nakonec podlehli a koupili jsme si zelený čaj na doma. Pak už jsme vyrazili zpátky do Elly, kde jsme ještě nakoupili toastový chléb, tavený sýr a marmeládu s tím, že si z toho uděláme večeři a taky snídani na zítra do vlaku, jelikož pojedem zase přes 4 hodiny do Hattonu (město poblíž Adam’s peak). Doufáme hlavně, že tam nebude zima a hnusné počasí. Po naší domácí večeři jsme si pak zašli ještě na drink a internet, jelikož na pokoji moc nefunguje, a šli jsme spát.

Pokud bych měl něco doporučit, tak všechny místa v Elle se dle mého názoru dají stihnout za jeden den. Když by jste se ocitli v městečku hned z rána, tak se vyplatí trip na Little adams peak, což máte za hodinu hotové a pak se po stejné silnici vydejte dál do továrny na čaj (most vynechejte nestojí za to, alespoň ne z místa, které jsme navštívili my) a pak se vraťte zpět do Elly a buď autobusem nebo pěšky sjeďte dolů k vodopádům. Jinak oblast je to opravdu úžasná a strašně fotogenická, takže všem doporučujeme, jelikož se nám tu zatím líbilo nejvíce z toho co jsme zatím viděli. 🙂

Náklady den 1

• Ubytování za dva dny v Arugam bay s jednou večeří a snídaní pro dva za dva dny 4500 LKR
• Tuk tuk do Pottuvil 200 LKR
• Voda 70 LKR
• Cesta do Moneragala 400 LKR
• Cesta do Wellawaya 140 LKR
• Cesta do Ella 120 LKR
• Jídlo 400 LKR

Náklady den 2

• Snídaně sladké pečivo 60 LKR
• 2x šálek čaje 160 LKR
• Kafe 300 LKR
• Známky na pohledy 6x 160 LKR
• Lístky na vlak pro dva 800 LKR
• Autobus od vodopádu 40 LKR pro dva
• Oběd 800 LKR
• Prohlídka továrny na čaj 1000 LKR pro dva
• Zelený čaj 500 LKR
• Nákup 1000 LKR