Pixa
Příjezd do Polonnaruwa
Ráno jsme si udělali snídani z nasyslenejch zásob a s Mary jsme se vydali tuk tukem na autobusák. Mary to už odjíždělo, a tak jsme se nestačili ani rozloučit natož vymámit z ní peníze za tuk tuk, a tak jsme to zatáhli celé. My jsme museli ještě chvíli čekat než nám to přijede, ale čekání nám zkrátil jeden tuk-tukář, kterej říkal, že si nás pamatuje ze včerejška ze Sigiriye, jelikož nás chtěl svézt. Optal se odkud jsme a na další zdvořilostní fráze a pak nás upozornil, že projíždějící autobus je do Pollonawery, a tak jsme na něj naskočili.
Byl to první autobus, s kterým jsme nejeli z depa, a tak už byl plný lidí. Výpravčí se nad náma slitoval a řekl nám, že si bágly můžeme nechat u řidiče, což se nám ulevilo, jelikož přes všechny ty lidi nevím nevím, jak bychom se autobusem prodírali. Nakonec jsme si i příjemně sedli a vydali se na cestu. V přestávce na jídlo, jak mají autobusáci zde ve zvyku, jsem ochutnal takový palačinkový trojhránek, který je ovšem plný zeleniny a chilli, bohužel je tam taky moc těsta, takže je to ve výsledku takové nemastné neslané (ale pálivé :)).
První den v Polonnaruwa
Po příjezdu se nás ujal hned první tuk-tukář a zeptal se první větou, jestli nejsme Cesi a dohodl si s náma, že nás za 1500 ubytuje. Byli jsme skeptičtí, ale slíbil, že nás kdyžtak zaveze zpět, pokud by se nám to nelíbilo (až později mi došlo – Jak mohl vedet, ze jsme Cesi? Zdá se, že mu onen tuk-tukář z Dambully musel dát echo, že se do jeho rajonu blízej autobusem dva hejlové na oškubání) 🙂 Cesta byla rychlá, ale zahnul někam do pralesa, což se nám teda moc nelíbilo, ale nakonec jsme se sami ujistili, že je z gesthousu vidět na hlavní ulici, a jelikož se nám to tam líbilo, tak jsme to vzali. Dokonce nás ukecal na objednání snídaně v podobě palačinek. Plus mu netrvalo dlouho a ukacal nás ještě na výlet na safari kam jsme stejnak chtěli, ale s tím, že musíme za hodinu odjet rovnou na safari. Jelikož jsme čekali, že zaplatíme minimálně 15000 LKR, jako lidé z minulého ubytování, tak jsme byli rádi za množstevní slevu a dohromady jsme zaplatili 9000, jelikož nás pojede dohromady pět.
Safari v parku Kaudulla
Jen jsme se ubytovali dali jsme si čaj a už pro nás přijel džíp a jeli jsme nabrat další. První nastoupila holka z Holandska, která si vzala 7 týdnů dovolené na Sri Lanku, což nám přišlo fakt hodně vzhledem k tomu, že i my se tu chceme poslední týden už jen tak poflakovat kolem pláží. Pak již nastoupil pár z Austrálie a vydali jsme se na hodinovou jízdu do parku Kaudulla. Bohužel přesně u vstupu se zatáhlo a začal pomalu nastupovat déšť, ale stáhli jsme optimisticky střechu a jako správní safari lidé, jsme si stoupli a koukali jak blbouni na cestu. Cestou jsme viděli jen nějaké ptáky a něco na stromě připomínající lemura. Nakonec jsme dorazili k rozlehlému jezeru, kde bylo velké stádo slonů. Bohužel v ten samý okamžik se totálně rozpršelo a jen tak tak jsme si nandali ponča. Byla to kouzelná podívaná, jak se sloni v dešti line poflakují na břehu jezera a cpou se trávou. Fotil jsem jako dívej, nicméně co čert nechtěl, i když jsem měl foťák pod pláštěnkou, tak asi na něj stekla voda a foťák vyhlásil chybu 30 a od té doby z něj nelze udělat jediná fotka… Ještě teď leží na stole a fouká do něj přes noc větrák, aby případně vyschnul, pokud ne, tak tohle budou asi poslední fotky, co za to budou stát a od zítra budu muset fotit na mobil :(… no každopádně to trochu předbíhám.
Sloni byli super, jen smutné bylo to, že na počet slonů tu byl tak stejný počet džípů a v nich ještě deštíky Japonců, či Korejců, kteří se tak trochu bavili víc než slony tím, že džípama projížděli zatopené rozbahněné cesty a fotili se u toho. Pak přestalo pršet a sloni postupně odcházeli a my začali prochládat, a tak se nad náma řidič smiloval a vydal se na cestu zpět, na které jsme potkali dva pávy. Musím říct, že jsme si to oba představovali trošku jinak – víc ježdění a pozorování zdejší přírody, míň stání na jednom místě a ještě míň turistů.
Když jsme dojeli celí prochladlí zpátky na pokoj, tak jsme si dali teplou sprchu a poprosili majitele, zda by nás v tom dešti zavezl do lékárny, jelikož Míša furt chrchlá a smrká, a tak jsme potřebovali minimálně sprej do nosu, jelikož ten jsme neměli s sebou. Po nákupu lektvarů na uzdravení nás majitel zavezl do lokální restaurace, kde to bylo jen o chlup lacinější než u nás a dali jsme si večeři, pak už jsme si jen zavolali zase majitele aby pro nás přijel, nasedli do tuk tuku, vypili na pokoji objednanej čaj a šli spát. Zítra si možná projdem i staré trosky chrámu, kterými je toto město proslaveno, teda pokud nebude zase totálně pršet, páč teďka, když tohle píšu, venku znovu strašně prší…
Tak snad zítra bude všechno ok a foťák uschne a budu moct ještě fotit… jinak asi budu dost smutnej 🙁
Druhý den v Polonnaruwa
Celou noc pršelo a ráno to nebylo o nic lepší, po vyvětrání foťáku jsem s nadějí zkusil, zda funguje a opravdu na něj šlo udělat několik fotek, ale když jsem ho zkusil podruhé, tak už znovu vyhlásil chybu, a tak mě ještě napadlo do papírového kapesníku nasypat rýži, zavázat to a nacpat místo objektivu do foťáku a to celé dát do igelitaku. Každopádně pro dnešek to znamenalo fotit na mobilní telefon 🙁
Palačinky k snídani, na které se nejvíc těšila Míša, a které jsme si včera předobjednali, nakonec nebyly moc dobré, jelikož pan tam dal moc soli a v kombinaci s ananasem a banány a čímsi třetím to proste k sobe moc nesedělo. Bohužel furt pršelo, a tak jsme nevěděli co dělat, jelikož Míša je furt nemocná a ten déšť nebyl zrovna malý, abychom vyrazili na rujný, a tak jsme tak nějak polehávali a čekali jestli nebude lépe.
Chvíli před 12 déšť o dost polevil, a tak jsme se nakonec rozhodli, že si pronajmeme tuk-tuka a vyrazíme na rujný. S majitelem jsme se dohodli, že nás za 6500 proveze tuk tuk po všech místech, což se nám nejdřív zdálo ok jelikož oficiálně jeden lístek stojí 3500, a tak tedy bychom ušetřili a tuk ťuká tak měli zadarmo. Posléze nám ale došlo, že nás tuk-tukář bude asi protahovat všude bez lístku a že vlastně všechno půjde jen jemu a jeho společníkům, takže jsme začali litovat, že jsme to neusmlouvali více dolů. Ještě jsme se pokusili tuk-tukáře usmlouvat aspoň o 500 níž, když přijel, ale už se bohužel držel své ceny.
Rujny chrámů v centru města
Pak už jsme vyrazili na rujný, jen s malou zastávkou pro dva dhály, jednu smaženou housku s dvě rolky se zeleninou. Do prvního areálu jsme se dostali bez větší skrupulí a u ne moc hlídané brány jen tuk-tukář něco zamumlal na vrátného, takže to v nás nabylo trochu dojmu, že kdybychom se tvářili dostatečně suveréne, tak že bychom to prošli i bez něj. Tuk tuk nás po chvíli jízdy vyhodil s tím, že si to máme projít a na konci zatočit doleva a tam, že na nás bude čekat, takže jsme tak trochu nevěděli na co se vlastně koukáme, ale i kdybychom si koupili vstupné, tak bychom si určitě nekoupili průvodce, takže bychom na tom byli asi dost podobné i pomocí oficiální cesty. Každopádně areál byl složen z několika desítek budov a některé z nich měly dokonce víc než jen tři první řady cihel, a tak bylo hodněkrát i co obdivovat. Nakonec to vyvrcholilo velikánskou pagodou, což je kulovitá budova, která slouží jako výraz úcty, a také pak jako hrobka, okolo ní bývají povětšinou menší chrámy, které jsou zasvěceny některým bohům.
Po projití budovy nás tuk-tukář vozil dále po areálu, který jsme zjistili, že je daleko rozsáhlejší, než jsme si mysleli a opravdu byla škoda, že není pěkné a člověk si to nemůže projet na kole. Myslím, že jsme snad viděli i Quadrangle, na které jsem se ptal tuk-tukáře, dále svatyní, zasvěcenou bohyni plodnosti (tuk-tukář říkal, že se sem jezdí modlit ženy, které nemohou počít, až z Indie), a pak dalších několik pagod a nakonec jsme se dostali i k sochám Budhy u jezera, kde byl Budha vyzobrazen jak stojící, tak ležící.
Potom nás tuk-tuk zavezl mimo areál na jih od města, kde byla vytesána socha opět Budhy a opět jedna z menších rujn. Pak nás tuk-tukář vzal ještě do Island Park, kde jsme viděli královské lázně, Mauzoleum a poradní a audienční síň, jediné co však bylo aspoň trochu zachovalé byly lázně a poradní síň, kde byla socha nejspíše lva, či jiné šelmy. Potom už nás tuk-tukář hodil do centra a řek si o prachy. Míša to zkusila opět usmlouvat, ale pán o tom nechtěl ani slyšet a nepomohla ani námitka, že je to trochu moc, když nekoupil žádné lístky. Nakonec jsme mu dali peníze, co byly před tím dohodnutý a šli jsme se někam najíst.
Závěr z toho plyne ten, že pro nás to asi za ty prachy nestalo (jelikož v Kambodže jsou hezčí chrámy zaniklých civilizací), ale vidět jsem to chtěl. Kdyby bylo hezky a člověk by chtěl ušetřit, tak bych si nejdřív bez lístku zkusil objet všechny památky. Minimálně v jižní části za městem a v Island Park jsme neviděli žádné kontroly a v tom velkém areálu tam taky nikdo vlastně nebyl, takže pokud by člověk například přijel na kole východem a ne vchodem, tak by si toho možná nikdo nevšiml (Možná v tom ale hrálo velkou roli deštivé počasí). Vzhledem k ceně asi stoji za to to zkusit a v případě neúspěchu si hrát na hloupého turistu a říkat, že jste si mysleli, že lístek se dá koupit u brány a ne jen v muzeum. (Komu stačí málo, tak bych začal Island Parkem, jelikož je nejblíž muzeu, a pokud se vám to bude líbit a projde vám to, tak zkuste buď další na černo, nebo si kupte lístek)
Odpočinek a kurýrování nemoci
Chvíli jsme se bezcílně procházeli, než jsme zapadli do občerstvení pro místňáky a objednali jsme si to jediné co měli a to curry se zeleninou a Míša hopper s vajíčkem. Pán byl na nás milej a asi měl radost, že jsme k němu zavítali, a tak nám vlastně dal zadarmo tři hopperry a mě přinesl k zelenině ještě vlastně ryby na chilli, což jsem bohužel neocenil, ale jinak všechno ostatní jsme s Míšou snědli na půl, jelikož toho byl opravdu kopec. Pak tam přišel nějakej místní týpek a začal se nás ptát odkud jsme a co jsme podnikali atd. A když z nás dostal cenu za safari a dnešní popojíždění, tak se nám vysmál s tím, že obojí jsme mohli mít levnější. Což nás trochu mrzelo, jelikož jsme mysleli, že hlavně to safari nebylo předražené, prý se ale dá u parku sehnat auto za 4500 a vstup je cca 1500 na osobu, plus dnešní šmelinu s tuk-tukařem v ruinách jsme prý mohli mít taky o nějaký ten tisíc laciněji.
No chvíli nám to trvalo cestou domů to spolknout, ale pak jsme si to odůvodnili, že stejnak by se člověk musel dostat nějak před to safari a to by si nás stejně dřív vyhmát nějakej místňák a zařídili by nám to dráž, takže nakonec jsme se shodli, že existují vždy asi lacinější cesty, ale povětšinou se o nich dozvíte, až když víte, jak to kde vypadá, kde se co dá sehnat, koho se správně zeptat, atd.
Cestou domů jsme si v pekařství koupili zase nějaké dhály, smažené pálivé zeleninové rolky a nějaké ty sušenky na snídani a mazali jsme domů, jelikož Míše se to nelepší. Doma jsme požádali majitele o čaj a pak ještě pro Míšu o přípravu inhalace skořicové masti, jelikož nám to doporučoval ráno. Pak už jsme jen koukli v posteli na film a šli spát.
Já zkusil ještě foťák, ale bohužel se nechytnul, ještě jsme ho na chvíli strčil pod větrák a to na chvíli udělal pár fotek, ale pak se obejvila znovu chyba, takže jsem asi dofotil (vypadá to na závěrku) a budu si muse zvyknout na fakt, že od teď fotím na mobil 🙁
Výdaje den 01
- Tuktuk na autobus 150 LKR
- Autobus do Polonnaruwa 200 pro dva LKR
- Safari 9000LKR
- Kapky do nosu 500LKR
- Vecere pro dva 650 Lkr
- Nejake drobnosti 150 LKR
Výdaje den 02
- Obed v pekarstvi 150 LKR
- Tuk tuk po rujnach misto vstupu 6500 LKR
- Vecere pro dva 180LKR
- Drobnosti v pekarstvi 200 LKR
Celkový plán cesty a rozpočet
Celkový plán naší cesty naleznete zde a rozpočet naleznete zde.
