Sri Lanka 02 – Kandy a Peradeniya

Přes noc silně pršelo a furt jsme se různě budili, a tak jsme nakonec vstali asi až půl desáté. V ceně ubytování byla i snídaně, tak jsem dostali hoppers a čaj (hoppers jsou takové placičky ve tvaru misky, do které se prý dává například vajíčko atd. Až to příště dostaneme, tak to určitě vyfotím). Pak jsme se narychlo domluvili s panem domácím, že nás hodí na autbusové nádraží, kde by nám měl jet autobus do Kandy.

Kandy – Den 1.

Na autobusáku nám chvíli trvalo než jsme se zorientovali, jelikož Kandy bylo napsáno na dvou nástupištích, ale místňáci nás nakonec navigovali správně. Z počátku jsme byli nervózní, jestli nám nelhali, jelikož na nástupišti nikdo nebyl, ale deset minut před předpokládaným odjezdem se začali lidé trousit do fronty.

Kupodivu přijela stará rachotina, jak všichni ostatní popisují na internetu. Překvapením tak bylo jen asi to, že sedačky jsou malé a na trojsedačku, na kterou jsme si sedli, jsme se pohodlně vešli jen ve dvou, a nebylo příliš komfortní, když si k nám někdo přisedl (i když se mu tam vešla už jen půlka zadku). Mise vadilo i to, že je tam málo místa pro nohy a ke konci ji začali bolet kolena a zadek (hold 5 hodin bez hnutí je znát). Co bylo otravné pro nás oba bylo ale neskutečné čekání. Autobus měl odjet v 11 místo toho ale odjel až v 11:45, což je neskutečný opruz jelikož přijít pozdě evidentně nemůžete, pokud nechcete celou cestu stát a vystoupit to vypadá, že moc taky nejde jelikož by vám to asi zasedli, pokud si místo neoznačíte báglem, nebo jeden nepočká ve vnitř. Těžko říct, to asi ještě budeme mít tu čest prozkoumat.

Cesta tak trvala neskutečně dlouho jelikož v autobusu jsme byli před 11 a v 15:45 jsme byli až v Kandy. Naštěstí nám však nepouštěli ani sri lánské hity v televizi. Za to po cestě nastoupilo mraky dalších lidí, takže mnoho místních lidí nad námi ještě stálo.

Přijezd do Kandy

V autobuse jsem se dal do řeči s jedním týpkem z Kandy, který nám vyprávěl, jak je to v Kandy úžasné a kam dál máme jít. Což bylo fajn. Po výstupu nás onen týpek dovedl ještě do centra Kandy, a tak jsme se vyhnuli tuk tukářům a naháněčům do hotelu. Jestli to bylo dobré nebo špatné, nevím jelikož jsme chvíli ubytování hledali sami bez úspěchu, ale pak nás stejně jeden tuk tukář ulovil.

Nejdříve nás pod vidinou rychlého kšeftů (a přes naše prostesty) zavezl na druhou stranu jezera (tedy mimo centrum, které je na opačné straně jezera), ubytování jsme mu po příjezdu odmítli, jelikož to byla fakt daleko do centra plus to tam smrdělo plísní. Tuk tukář to kupodivu vzal statečně a odvezl nás na druhé místo tentokrát do centra. Tam se nám líbilo, jen jsme zkusili přitlačit, že chceme sprchu a záchod v pokoji, cena byla ale vysoká, a tak jsme znovu nasedli to tuk tuku. Už byl asi naštvanej a tak nás vzal do hostelu na kraji centra, kde to byla jen jedna palanda vedle druhé. To jsem zase odmítnul já, jelikož s sebou tahám kupu drahejch krámů a rozhodně je nemusím nechávat v neuzamykatelnejch prostorách pro případné nenechavé ruce, a tak jsme to vzdali a nechali se zavést zpět na to ubytování v centru. Jmenuje se to tu Charlton Kandy Rest a je to tu zatím celkem fajn :).

No do pokoje jsme si hodili jen bágly a vyrazili jsme se do centra Kandy najíst, bohužel, dřív než jsme něco našli, tak se setmělo, a tak jsme si po večeři prošli trhy a zavítali do budhistického chrámů „Budhova zubu„. Stačilo nám ale jen si to projít okolo a vyfotit než se hnát úplně dovnitř, což se stejnak platilo cca 1000 rupiemi a museli jste si zout boty což se nám moc nechtělo, jelikož je celej den pod mrakem a minimálně furt tak trochu mrholí.

Po prohlídnutí chrámu ze všech stran jsme se vydali obejít místní jezero Kandy lake, jenž je středobodem celého města, což nakonec bylo celkem fajn, jen je škoda, že z větší části je celé obehnáno velmi rušnou silnicí, takže ačkoliv je u jezera několik laviček, tak tam asi lidi moc čas netráví.

Když jsme to obešli, tak jsme se již vrátili do našeho bydlení a zkusili naplánovat, co budem dělat zejtra v Kandy, asi tu prostě ještě den zůstanem a koukneme se do botanické zahrady a do sloního sirotčince. Tak snad nebude pršet, i když to dle předpovědi vypadá na dlouhodobé deště 🙁 z toho jsme trochu smutní.

Kandy – Den 2.

Celou noc jsem nemohl spát a tak jsem nás nařízený budík na 8 hodinu slyšel jen nelibě. Zatím používáme moskitiéru, ale pokoj míváme jen s větrákem a ten pak musíte mít blízko, když chcete mít zároveň moskitiéru a puštěný větrák, a tak je člověku v noci buď vedro, a nebo mu chladně pot pod větrem větráku.

Ráno jsme se vydali na snídani ven do centra Kandy, jelikož v našem hotelu je fakt předražená. Míša chtěla fresh juice a já normální snídani, a tak jsme si sedli do místního restaurantu. Pán mi nabídl k snídani výběr ze dvou variant a to americká a kontinentální snídaně, sice ta levnější (kontinentální) stála 300 LKR, což je celkem drahé, ale pán se chlubil jak v tom bude toast, vajíčka, káva a fresh drink atd. Takže jsme si objednali jednu kontinentální snidani dohromady a Míša kafe.

Bohužel se to zkomplikovalo a přinesli nám dvě snídaně a to ještě ty americké. Tak jsme tu jednu snidani nejedli a chtěli jsme to reklamovat. Bohužel to byl kalsickej rip-off a nakonec jsme museli zapalatit obě….

Míšu to ale vytočilo, jelikož myslela, že si dáme rychlou snidani a pojedeme za slony do Pinewally, takhle jsme ale ztratili hodinu a už byl problém se tam vůbec dostat, jelikož jsme chtěli stihnout ještě botanickou zahradu cestou tam.

Nedalo se nic dělat a tak jsme šli zpět do hotelu abychom zavolali dohodnutému tuk-tukáři ze včera, který nám obě místa slíbil navštívit za 1000 LKR, když jsme ale dorazili a donutili recepčního zavolat tuk-tukářovi, tak nám sdělil dvě neradostné informace a to, že za 1000 LKR, nikdo do sloního sirotčince nejezdí jelikož je to daleko, plus dané číslo se nedá vytočit, jelikož zřejmě neexistuje.

To ovšem znamenalo sehnat nového tuk-tukáře minimálně za 2000 LKR a to ještě bez čekání (v průběhu dne jsem pochopil, že i za čekání tuk tuku se platí) takže cena by se vyšplhala pravděpodobně ještě víc. Takže to Míšu dodělalo uplně a nasraně si šla lehnou do pokoje s tím, že už ten den nikam nejede.

Nakonec jsem ji ukecal aspoň na botanickou zahradu Peradeniya, což sice brblala, ale nakonec naskočila do narychlo ujednaného tuk-tuku. Tuk-tuk jsme vzali za 300LKR jednosměrné, což byla dobrá cena, jelikož Tuk-tuky cca za 50 LKR za 1km jezdí.

Botanická zahrada Peradeniya

Místní botanická zahrada Peradeniya je krásná. Je tu hodně cizokrajných stromů, které člověk neumí pojmenovat, palmové aleje, bambusové lesíky a malé pavilony s různými rostlinami zejména orchydeiemi. Je to zkrátka klidné místo, která vás oddělí od uspěchané ulice plné aut a tuk tuku.

Uprostřed procházky jsme narazili na tlupu malých opiček, které Mísu přinutili smířit se s tím smutným faktem, že nebude držet slůněti láhev při krmení. Tak jsme udělali spoustu fotek opic, a pak jsme si zašli na kafe a colu a trochu jsem v parku vyrelaxovali. Našli jsme i výše zmiňovaný pavilon orchidejí a narazili jsme také na pána, který nám na listě ukázal černého škorpióna, kterého jsme si přidali na seznam zvířat, které necheme potkat. (Míša na seznamu má i šváby, ale ti jsou tu běžní jak komáři, tzn. jsou tu všude a každý den najdem minimálně dva lezoucí v naší bezprostřední blízkosti :D)

Cestou ze zahrady jsme na zemi našli hnědý ořech, který byl plodem stromu, který měl na kmeni spostu větviček, na kterých se tento plod v hojné míře nacházel po celém parku. Nejvíce tak podobou a rozměry připomínal kokos, ale ten neroste rozhodně na těchto stromech, a jelikož v něm něco chrastilo a já chtěl vědět co, tak jsem ho úplně čirou náhodou pustil na obrubník, abychom se koukli co je ve vnitř. K našemu zděšení na nás vyprskla změť brouků a něčeho mezi pijavicemi a žížalami, které si asi na plodu již notnou dobu pochutnávali. Po prohlídce zahrady jsme se tuk tukem dostali zpět do Kandy.

Zpět v Kandy

V Kandy jsme našli novou jídelnu v centru, kde bylo hodně místňáku a naordinovali jsme si Chicken rice and curry kazdej za 160 LKR, plus jsme okoukli jídlo co si dáme příště, což by měl bejt jakýsi Kábul – tortila se zapecenejma mňamkama. Po obědě jsme se rozhodli, že se vydáme na na jeden z místních vrcholů (Kandy je v údolí mezi kopci), kde by měla být socha budhy Bahiravakanda.

Než jsme došli nahoru, tak z nás soldině lilo, takže jsme ochotně u vchodu odevzdali boty a zaplatili cca 10 letému mnichovi po 200 LKR na hlavu za vstup. U sochy si nás už vyhlídl místní naháněč na příspěvky na sponzoring, který žvýkal cosi červeného (žvýká to tu každej druhej a mají od toho červenou pusu a zuby) a když mluvil, tak mu krvavě rudé zuby podtrhovali zkažené zuby, které se mu rozpadaly, každopádně se nás vyptával, odkud jsme, co je naše zaměstnání, jak se nám tu líbí atd., aby pak mohl požádat o příspěvek na klášter, či co to vlastně toto místo bylo. Každopádně na Budhu se dá zezadu vylézt a je z něj celkem výhled, lepší ale podle mě je od podstavce u sochy, kde vidíte celé Kandy před sebou.

Pak už jsme slezli dolů z kopce a cestou obdarovali jednu žebračku a zaplatili za úschovu bot. Dole ve městě jsem obešli jezero, a pak jsme dali ještě výšlap do místního malého parku Royal palace park, který jak jsme zjistili slouží místní zamilované omladině k tomu, aby se v parku setkávala (a dělala bůh ví co). Každopádně, ať dělají cokoliv, tak na to potřebujou deštník a vždy když se k nim někdo blíží, tak se jim pár zahálí. Tato zvláštnost nás každého stála 100 LKR.

Splavení jak koně jsme se vrátili na hotel, dali si sprchu a vyrazili pro pohledy a na večeři. Ve městě jsme zjistili, že je všude zavřeno, jelikož měli zrovna svátek a tak jsme si jen u různých stánků nakoupili různé plněné kapsičky a ochutnali „Dhal“ což je vlastně trochu ostřejší falafel. U marketu jsem ochutnal kuřecí wrap plný chilly a Míša si koupila něco jako palačinku s vajíčkem, která však nebyla vůbec ochucená a tak jsme k tomu přikusovali ten srilanskej falafel.

Pak už jsme koupili jen vodu a banány a namířili jsme si to do hotelu, kde nám naštěstí prodali pivo, i když se to přes svátek nesmí (museli jsme slíbit, že při příchodu policie rychle zalezeme na pokoj a budeme dělat jako, že nic) a my si mohli konečně po celém dni v chladnu odfrknout, jelikož dneska sluníčko konečně trochu svítilo 🙂

A to je konec našich zážitků z města Kandy. Další den míříme ještě víc na sever do Dambully, tentokrát jsme si radši přes booking.com rezervovali ubytování předem.