Pixa
Tak po dlouhé době můžu zase pokračovat v blogu. Tentokrát jsem se vydal na krátký výlet za přítelkyní do Anglie do Birminghamu a Llandudna
Celej den jsem v práci propracoval a když padla, tak jsem se vydal sockou na ten náš airport Vašíka Havla. Musel jsem však myslet na dvě věci
1) Jestli se můj bágl vejde do úsponrejch limitů společnosti WizzAir, která zavedla, pro mě obchodní novinku, a to zpoplatnění příručního zavazadla. Jelikož rozlišili malé a velké příruční zavazadlo.
2) Jestli stihnu navazující buš z London Luton do Birmu (slangovej název pro Birmingham, jak jsem se dozvěděl od nového místního domorodce Misi 🙂 )
No co vám budu psát, do limitu jsem se vešel, nebo spíše jsem nebyl kontrolován. Nicméně pár lidí to schytalo celkem naplno. Slečny, co kontrolovaly lístky a batohy, byly již od začátku připravený někoho zkásnout, pač jediné co si přinesly byla kasa s prachama a platební terminál pro movitější 🙂 Což při palce 1080,- Kč za příplatek za bágl bylo asi rozumného ho vzít. Co jsem pak z palubního lístku pochopil, tak bágl jim asi tolik nevadí, ale jakmile máte kufřík na kolečkách, tak automaticky spadáte do kategorie větší příruční zavazadlo. Takže businessmani pozot od příště s báglem a ne s luxusní kufříkem na kolečkách ať už jakkoliv velkém.
Cesta do Briminghamu
Po příletu jsem si stoupnul do fronty s pásem bez čipu a tak jsem si musel vystát frontičku, ačkoliv čipovej pas mám. Potom už jsem byl puštěn mimo Shangen do slunné Anglie. Což bylo fajn zjistil jsem si odkud mi jede autobus – přej nástupiště 4-6 podle toho jak fouká vítr a koupil jsem si za 5£ vodu.
Pak už jsem jen čekal na autobus, kterej přijel na nástupiště 6 (jinak teda dle jízdních řádů, které byly vyvěšeny všude na sloupech to vypadalo, že ten můj bus vůbec na tyhle nástupiště nejezdí)
Jinak cesta autobusem byla pohodlná a příjemná, dokonce autobusák hlásí zastávky. Nicméně je vidět, že tuhle zemi ze zdola dobejvaj přistěhovalci. Páč málo kde uvidíte v Evropě řídit autobus araba s plnovousem, co vypadá jak Bin Ladin, 😉
Jinak Anglie než se setmělo vypadala stejně jako Střední Čechy, tak uvidíme, zda na Anglii po Londýnu ještě změním názor…
Do postele jsme se dostali až pozdě po půlnoci, ale aspoň jsme vyzvedli v noci i lístky na vlak do Llandudno. Ráno jsme vstali pozdě, ale stejnak nebylo moc co dělat, oba jsme byli unavení, já po cestě a Míša po dvouměsíčním loupání brambor a prodělané viróze.
Ráno jsem poznal spolubydlící Simu a byl jsem proveden místním okolím, plus jsme si došli nakoupit na nadcházející dny. Na večer jsme pak nakoupili pár cideru a pustili jsme si se spolubydlící „Trumen show“ a čekali na druhého spolubydlícího Tomáše (přítele Simony) a pak jsme šli spát, páč druhej den jsme měli jet do Llandudno.
Llandudno – Den první
Ráno jsme vstali v pět a v rychlosti jsme se vydali na nádraží. Lístky už jsme měli připravené a tak nám zbejvalo nasednou jen do vlaku. Průvodce byl milej a když se uvolnilo místo u stolu, tak nám o tom pověděl, páč viděl, že jsme vytáhli tousty a jako správní Češi jsme chtěli posnídat svoje vlastní jídlo 🙂
Vlaky jsou sice staršího data, ale za to jsou čisté a funkční. 2,5 hodiny celkem uteklo a my jsme se ocitli u moře. Když jsme vylezli z vlaku, tak nám nezbylo než konstatovat, že Llandudno vypadá jak lázeňské městečko u moře. Styl ala Karlovy Vary se spoustou důchodců a mládeže.
Po příjezdu jsme šli nejdříve najít náš hotel Iris, tam jsme se dozvěděli, že check-in je možný až ve 3 hodiny a tak jsme vyrazili rovnou na náš první trip na mys Great Omre.
Předtím jsme však po cestě zavítali na molo na pobřeží, kde byly různé atrakce pro děti a kavárny. Zajímavostí na molu je to, že každá lavička tam je věnována nějakému mrtvému občanovi Llandudna.
Došli jsme na konec a při cestě zpět jsme si dali na jedné památce na mrtvé obědové toasty. Bohužel Michala pojala podezření, že jí rackové chtějí sníst oběd a určitě ji při tom ukousnou i prst 🙂 a tak jí oběd, trval o něco déle, ale aspoň jsem měl více času na focení mola a racků.
Potom už jsme se vydali na mys Great Omre. Byl to asi 10 kilometrový okruh tvořený ze skalisek a náhorní plošiny. Nečekaně svítilo slunce a foukal silný vítr, takže jsem se převlíkal z bundy do trička co pět minut. Výlet to byl ale pěknej a několikrát jsme si někam sedli a pozorovali oceán, asi ze mě bude romantik :).
Michala dokonce zahlédla „tuleně“, já to sice viděl taky, ale shodli jsme se, že je divné, že by tuleni byli ve Walesu někde jinde než v zoo. Po celém ostrově se ale potulovali kozy (dle Míši kamzíci) a nešlápnout, nebo nesednout si do jejich bobků, bylo celkem nadlidské úsilí.
Jelikož jsme se z mysu nechtěli vracet tou samou cestou, tak jsme to střihli na druhou stranu poloostrova a po sešplhání po skalách jsme sešli na písečnou pláž, kde jsme si oba poprvé smočili nohy v Irském moři (název dle mapy). Pak už jsme to směřovali k našemu hotelu na check-in.
V hotelu mě překvapilo, že chtěli zaplatit za ubytování, jelikož jsem měl pocit, že jsem hotel již platil, nicméně pak i z mých papírů vyplynulo, že jsem hotel jen rezervoval a je nutné jej zaplatit. No nakonec jsme měli výhled na parkoviště a slibovaná WiFi byla jen v jídelně a v koupelně tekla jen teplá voda, ale za nejlevnější ubytování ve městě za 20£ na hlavu to stálo (Vyplatilo se rezervovat předem přes Hotels.com). Dali jsme si sprchu a vyrazili do města na večeři.
Samozřejmě jsme vybírali z restaurací tak dlouho, až jsme přebrali, jelikož nás zlákala reklama dvě jídla za 9£, což nám mohlo dojít, že je blbost a že to bude odpovídat kvalitě. Nicméně sníst se to dalo a pivo byli dobré, takže nakonec to nebylo zase tak špatné, ale gurmánský zážitek to taky nebyl :). Po večeři jsme se vydali na pláž a užívali si zapadajícího slunce, dokud se Míša nepomátla a z ničeho nic neutekla na pláž sbírat šutry :D. Potom jsme šli již do hotelu a spát.
Llandudno – Den druhý
Ráno jsme sotva vstali a šli na snídani od hotelu, která byla v ceně pokoje. Snídani si člověk mohl vybrat z několika druhů a tak jsem poprvé ochutnal takzvanou „anglickou snídani“. Tohle si ráno denně připravovat, tak bych do práce stihl přijít až tak na 11 hodinu. 🙂
Po snídani jsme se sbalili a šli jsme na vlak. Vlakem jsme popojeli o dvě stanice zpět ke Conwy na Llandudno Junction. (plus jsme jeli zadarmo, protože průvodčí neprojevil zájem nás zkotrolovat.
V Llandudno Junction jsme si nakoupili jen nějaké sendviče na oběd, jelikož jsme byli přejedeni z vydatné snídaně a vydali jsme na druhou stranu zátoky přes kamenný most ke hradu Conwy Castel. Hrad vypadal opravdu pěkně a stál přímo na břehu zátoky. Doufali jsme že vstup bude zadarmo, jelikož v Anglii jsou muzea zadarmo, ale ve Walesu asi ne, jelikož chtěli za prohlídku cca 9£ a tak jsme to oželeli a hrad si prohlídli jen z venku.
Alespoň jsme se prošli po přilehlých hradbách, které nám to vynahradili a šli jsme hledat info centrum. Kde jsme se chtěli optat jak se dostaneme do Snowdonia National Park, což je národní park, který začíná hned v kopcích nad městem Conwy. Paní v info centrum nám sice rozuměla, ale my ji ne, páč ve Walesu mluví nářečím. Prostě píšou a mluví úplně jinak, než zbytek Anglie. Ale možná jsme si spíš jen neporozuměli. Každopádně z toho co jsme pochopili nám sdělila, že jede nějaký autobus odkudsi z města a že jede asi až za hodinu a stojí 10 liber na osobu.
To jsme nechtěli dát, páč tam a zpátky by nás to pro dva vyšlo na 40£ za jízdu kamsi do parku. A tak jsme vyrazili za město sami s tím, že buď se do Snowdonia nějak vyšplháme, jelikož park tu začínal na strmejch kopcích, které na druhé straně drtí hned oceán, nebo se alespoň projdem po venkově pak se vrátíme na pláž a prozevlíme zbylý čas opalováním a čučením na lodičky.
Po nějaké době a výšlapu do kopců jsme se konečně dostali do Snowdonie a bylo to hned na první pohled znát. Zmizely farmy a objevila se nespoutaná krajina. Po chvíli chůze jsme obevili i malé, ale pěkné jezero Gwernengan a tak jsme si unej dali naše sendviče. Uprostřed jídla k nám přiběhli dva menší koně a začali se napájet a pást. Samozřejmě jsem toho využil a fotil a fotil.
Po jídle jsme se vydali ještě trochu na jihovýchod, kde jsme se dostali mezi nesčetná roztroušená stádečka ovcí a opět jsme museli kličkovat mezi jejich bobky.
Značení v parku je bohužel celkem mizerné z pohledu Čecha zvyklého na turistické značení a tak moc nevíte kam jdete a co tam vlastně uvidíte a zda jste už dávno neměli někam zahnout, jelikož cesty jsou protkané menšími cestičkami vyšlapanými od ovcí a koní. Na ně jsme asi i nechtěně odbočili, jelikož cesty byly mnohokrát nelogicky nepřímé a různě se stáčely a měnily směr a hlavně byly sotva pro jednu nohu mezi borůvčím 😉
Každopádně v půlce odpoledne, když jsme se vynořili na okraji dalšího velikánského údolí, tak jsme se rozhodli, že je čas se vrátit, jelikož bychom se přes údolí dostali za dalších pár hodinu a pak bychom nestíhali vlak do Birmu. A tak s povzdech, že jsme nenašli ani zříceninu, která zde měla někde být a ani větší jezera, která v parku byla, jsme se otočili a vydali ovčími stezkami nazpět do Conwy.
Alei tak to byl v fajn, jediné co člověku vadilo byl opětovný silný vítr namixovaným s přímým sluncem, takže člověk opět nevěděl, zda se má obléct, nebo svléknout. Britové to ovšem neřešili a furt chodili jen v tričku a šortkách, což například pro Míšu zaplou až po uši v bundě s promrzlejma rukama bylo totálně nepochopitelné 🙂
Když jsme sestoupili do města, tak nám chybělo ještě pár hodiny do odjezdu a tak jsme si dali něco k pití v přístavu v Conwy a pak jsme se vydali přes most okolo hradu zpět do Llandudno Junction hledat nějakou restauraci na večeři. Michala v tom zavětřila další výlet a tak nás vedla podél pobřeží zpět do Llandudno s tím, že u těch luxusních domečků bude určitě nějaká hospoda :). No nebyla…. A tak když už jsme byli oba mrtví, tak jsme to otočili do Junctionu s tím, že když nic nenajdem, tak si koupíme něco v obchoďáku…
Nakonec jsme se ale najedli naproti nádraží v Old Station Hotel, kde jsme seděli až do příjezdu autobusu. Jinak jídlo jsme zase měli smažené a to hamburger a fish and chips. Ve vlaku už to pak utíkalo rychle a ve 12 jsme již byli zpět v Birmu a v posteli.
