Cesta do Safi byla rychle a ani jsme se nenadáli a už jsme parkovali vedle medíny na parkovisty. Parkovné jsme měli zdarma od našeho riady, který byl kousek za zdmi uvnitř mediny. Medína, zde ale nemá na google mapách naznačené žádné ulice a tak jsme se od nakeho pána na parkovišti nechali dovést do riadu. Riad byl velmi čistý, plus ho přes zimu pomáhá vést jakýsi švícar, který půlku roku žije v Itálii a půlku roku zde. Prý si tak odpočine od vymožeností moderního světa. Možná jeho vlivem, působil riady více evropský než ostatní.
Prohlídka Safi
Objednali jsme si na večer večeři a vydali jsme se na průzkum Safi. V medíně jsme si koupili sendvič s opečeným mletým rybím masem ze sardinek (takovéto zpracování sardinek je celkem nápadité a stojí za vyzkoušení). Po skvělém sendviči dohromady asi za 25 dh i s dýškem (ala pokud budete jíst na ulici, tak se dá najíst mnohem levněji než za 50 dh na osobu) jsme se vydali do k medině přilehlé čtvrti, kde se vyrábí a prodává keramika. Bohužel jsme tam byli moc brzo a tak většina stánků měla ještě zavřeno a zbili trhovci nás chtěli zavleč do svých manofaktur na porcelán, kterými je Safi proslulé. To jsme ale tvrdošíjně odmítali. Nakonec jsme se dostali až na opačný konec mediny do nového města, kde jsme u zavřeného přístavního ksaru (hradu) vyměnili zbylé eura za dirhamy a vydali jsme se hledat kafe.
Na tak malé město, je ale asi na mušce každý turista a tak ani zde jsme se nezbavili rádoby průvodců, kteří by nám rádi něco ukázali, Jeden nám nakonec poradil alespoň kavaranu a mysleli jsme, že jsme se ho zbavili, ale to ne. Cekal na nás než dopijem kafe a pak se cítil velmi dotčen, že se nechceme podívat na keramické dílny a osočil nás, že jsme neprijmeni. Nakonec však pochopil, že z nás nic nevytříská a odešel. My jsme se přes medinu vrátili do našeho riadu kde jsme zevlili do pěti na krásné modré terase a pak ještě na pokoji. asi kolem páté jsme se vydali opět do keramické čtvrtí, kde nebylo sice o moc živěji než v poledne, ale i tak jsme se rozhodli udělal náš „keramickej shopping“ a nakoupili jsme různobarevné mističky.
Po nákupech jsme ještě vyrazil do medíny koupit chléb, vodu, pražené oříšky a nakládané olivy, což se nám všechno nakonec ve více, či méně zapadlých uličkách podařilo najít a koupit. V riadu jsme pak vyčkali na večeři, která bylo společná s ostatními turisty z riadu. Tentokrát to byl asi 50 lety pár z Anglie, se kterými se dobře mluvilo anglicky, asi si dávali pozor, aby mluvili jednoduše. Dalšími hosty byli dva italští kluci, kteří neuměli vůbec anglicky, ale o to byli vtipnější, jelikož ještě vypadali velmi komicky, jeden vypadal jak Fredy Mercury a druhý jak totální IT nerd. Vypadlo z nich vlastně jen to, že neumí anglicky nepijou kafe a schani po Maroku hašiš.
Druhý den ráno jsme si dali dobrou, ale sladkou snídani rozloučili jsme se s anglickým párem a vydali jsme se opět na cestu. Tentokrát do Oualidia.
Rozpočet a plán cesty
Pokud vás zajímají výdaje, tak je náš rozpočet naleznete zde a pokud máte zájme o komplexní plán naší cesty, tak ten najdete zde.