USA 09 – San Diego

Ráno jsme udělali si snídani a vydali jsme se na cestu do San Diega.

Cestou jsme viděli megalopole větrných elektráren a před San Diegem jsme poznali, co to znaméná jet po dálnici v USA. Dálnice tu mají klidně okolo 6 pruhů v jednom směru a vedou přímo do měst a různě se protínají.

Příjezd do San Diega

Do hostelu jsme dorazili už asi ve dvě odpoledne. Dali jsme si rychlou sprchu a vyrazili jsme do města. Vzali jsme to přes záliv po pobřeží, kde jsem chtěl udělat fotku celého San Diega, bohužel zde stáli kasárny a golfový klub a žádná ulička k pláži tu nebyla.

Je to škoda, jelikož se zde táhne směrem k pevnině velký most, který by mohl dát fotce rozměr. Pak jsme po tomto mostě přejeli zpět do centra San Diega, kde jsme taky zaparkovali. S parkováním tu problém moc není, jsou zde všude garáže, kde chtějí povětšinou 1$ za hodinu, takže je to ok. My parkovali na rohu Market str. a 7 ave.

Došli jsme na 5 ave. což mělo být zřejmě historické centrum, kde byly samé kavárny a menší obchůdky. Tahle ulice a stejně tak i ostatní v okolí vedou buď na pobřeží, nebo do downtownu, kde jsou samé mrakodrapy. My jsme se vydali k pobřeží hledat letadlovou loď USS Midway, ze které se stala turistická atrakce a měl by z ní být dobrý výhled na město. Na pobřeží jsme ji však neviděli a tak nám poradili místní kam máme jít, byli jsme asi o 7 bloků jinde a tak jsme se trochu prošli.

Město je to opravdu vkusně udělané, všude jsou prostorné chodníky, malé parky a všude je čisto a lidi se tu navzájem nepletou (popisuju jen centrum a okolí, které podlehlo řízené výstavbě, co jsme tak pochopili z průvodce).

Když jsme se konečně dostali k letadlové lodi, tak byla bohužel zavřená, jelikož lidi dovnitř pouští jen do 16:00 a my přišli o půl hodiny po zavíračce. Co se dalo dělat, museli jsme jít dál, naštěstí asi kilometr na sever jsem zahlédl starou plachetnici u mola, podle které mi došlo, že to bude námořní muzeum, které bylo zmiňováno v průvodci. Když jsme k němu došli, tak jsme zjistili, že má naštěstí otevřeno a tak jsme každej zaplatili 16$ a vydali jsme se prozkoumat lodě.

První byla replika anglické fregaty, pak jsme prolezli ruskou ponorku, pak americkou ponorku (ta měla i kapitánskej můstek a byla o něco prostornější) a nakonec jsme prolezli onu velikánskou plachetnici, která byla vidět již z dálky.

Po prohlídce jsme se celý žíznivý nechali nachytat na ceduli happy hour, která hlásala před mužeme 3$ za pivo, tak jsme si sedli ke stolečkům u cedule a buď nás natáhli na 5,5$ za sklenicí, nebo ta cedule nepatřila té hospodě, před kterou stála.

Po pivu jsme se šli do downtownu, kde kromě mrakodrapů a rychlého občerstvení, jsme nevěděli nic jiného a tak jsme si ve Wendy’s došli na večeři (fastfoody a hamburger nebudu chtít vidět pár let až se vrátím)

Po večeři jsme vyrazili do místního parku, který byl v průvodci popisován jako centrum, ze kterého se dostanete do různých muzeí atd.

Jenže byla už tma a park už ztratil svoje kouzlo, pokud nějaké kdy měl, plus byl z půlky zavřený. Nicméně létali přes něj strašně nízko letadla a všude tam běhali zajíčkové.

Nevěděli jsme moc co dál, jelikož jsme průvodce neprozřetelně nechali v autě a tak jsme vyrazili k autu a k hostelu. Za to jsem byl rád, jelikož se mi chtělo pekelně na záchod a San Diego zrovna veřejnými záchody neoplývalo.

Cestou na hostel, kterej byl asi tak 15 minut jízdy od centra, jsme se stavili v liquer shopu pro pivo a pak už jsme definitivně zakempovali v hostelu.