Pixa
Ráno jsme si to namířili do Erg Chebbi. Před tím jsme si ve Skouře ale ještě dali snídani, která se skládala z pečiva, medu a marmelád. Pak jsme se pobalili, zaplatili hostiteli a vyrazili. Cestou jsme to vzali přes náměstí ve Skouře a nakoupili jsme ještě vodu a tavený sýr na cestu.
Cesta do Erg Chebbi
Pak už nás čekala pět a půl hodinová cesta do Hassilabied, což je malá vesničky u městečka Merzouga, kde se rozkládá Erg Chebbi, což je začínající písečná poušť.
Cesta byla náročná, ale dalo se jet aspoň rychle. Bohužel občas se cesta neočekávaně zhoršila a tak jsem ve 100km rychlosti přelít přes tak rozsekanou cestu, až jsme se báli, zda se auta někde nenalomilo. Nakonec jsme ale dojeli do vesničky Hassilabied. Kde jsme u místního obchodu (jediného ve vsi) měli mít sraz s Hasanem (asi majetelem), aby nás odvezl do svého guesthousu a pak do dun Erg Chebbi.
V úbytku jsme se přebalili do pouště a krosny nechali u zavřené v nějaké místnosti. Pak nás se dvouma staršíma párama (číňani a francouzsky mluvící kanaďani) odvedl za vesnici k velbloudům. Vtipné bylo, že z nich nikdo neuměl anglicky a tak komunikace mezi námi byla ještě víc rozpačitá, než za normální situace.
A tak jsme se vydali pěkně mastňácky na hřbetu velbloudů do pouště Erg Chebbi. Musím říct, že je to zajímavý zážitek. Při zvednutí velblouda se musíte pevně držet a za cesty to hází tak, že jste rádi, když jedete, natož kdyby jste chtěli něco točit, nebo fotit. S míma odoperovanýma zádama jsem se po půlhodině začal modlit, aby to brzo skončilo, jelikož na záda je tento pohyb opravdu nic moc, když na to nejste zvyklí. Naštěstí jsme jeli asi jen 45 minut za prvních pár dun, kde neuvidíte v okolí již nic než písek.
Tábořiště bylo jinak útulné a za své peníze jsme si přišli na své a můžeme Berber camp jenom doporučit. Po příjedzu jsme dostali stan, kam jsme si hodili bágly a šli jsme ihned fotit a blbnout na duny. Což se ještě vylepšilo tím, že se slunce protrhalo zkrz mraky a duny tak byly osvětlený zapadajícím sluníčkem.
Kdyžj sme se vyřádili na dunách, tak nám naservírovali čaj u zapáleného ohně a přinesli nějaké malé pochutiny. Do tábora se ještě dostala rodina z Chille a tak Verča láskyplně poslouchala španělštinu a snažila se konverzovat.
Následovala bohatá večeře a doprovodný program v podobě hudby a tance. Babeři nás učili hrát na hudební nástroje a tancovat na jejich hudbu. Pak už jsme šli spát. Chtěl jsem fotit noční oblohu, ale bylo zataženo a foukal silný vítr, který sebou nesl haldy písku.
Odjezd z Erg Chebbi
Ráno jsme vstali před svítáním, protože jsem myslel, že budeme fotit východ slunce, ale bylo stále zataženo a tak jsme to po hodině vzdali. Poté nám přinesli mátový čaj a pak jsme pochopili, že je čas vypadnout. A tak jsme rychle dobalili poslední věci a vyrazili jsme k velbloudům. Cesta na velbloudech byla ještě větší řehole než minule, jelikož už jsem měl otlučený zadek.
Zpátky v Hassilabied, jsme dostali nejbohatší snídani, kterou jsme tu doposavad jedli, pak nám byla nabídnuta sprcha a pak už jsme se radši zdekovali do auta, abychom stihli přejet do údolí Dades. Cestou v autě jsme opět fotili nějaká panoramata a udělali jsme rezervaci přes booking město Boumale, kde začíná údolí Dades.
Cesta byla jinak pěkně dlouhá a na konci jsme si ji ještě prodloužili tím, že jsme jeli v Boumale hledat nějaký větší krám, který jsme ale věděli, že dost pravděpodobně neexistuje a to nás dostalo do kolony, kterou vytvořili místní studenti, kteří tu chodí z nějakého důvodu už druhý den v průvodu (včera jsme je tu totiž zastihli také).
Pak už jsme dorazili do našeho ubytování. Místo bylo moc pěkné a rodina byla přátelská a vstřícná. Objednali jsme si výtečnou večeři a pak jsme šli spát. Bohužel se pokazilo počasí a byla v noci zase dost zima
Rozpočet a plán cesty
Pokud vás zajímají výdaje, tak je náš rozpočet naleznete zde a pokud máte zájme o komplexní plán naší cesty, tak ten najdete zde.
