Pixa
Přílet – Den první
Náš let do marockého města Marrákeš začal mírným problémem Ryanairu. Porouchalo se jim odbavování a tak se z našeho prvního předplaceného priority check-inu stálo 45 minutové čekání ve frontě 🙂
Let byl jinak ok a po 4 hodinách jsme přistáli u města Marrákeš. Po příletu doporučuji jít co nejrychleji k pasové kontrole, jelikož místní celníci jsou hrozně pomalí a začne se dost rychle tvořit fronta, když se sejde více letů najednou. Před celnicí musíte ještě vyplnit celní prohlášení, ale to si vezměte do fronty, pokud už tam nějaká je, urychlíte si čekání 🙂
Za celnicí jsme vyzvedli batohy a zašli do letištní směnárny (pokud chcete SIMku a směnárnu na letišti, tak na příletech je možnost jen u výdeje batohů, v příletové hale pak už nic není) a směnili jsme půlku peněz. Budou vám vnucovat i nějakou kreditku, ale tu bych nedopručoval ve většině případů v Marrákeši a v celém Maroku, chtějí všichni hotovost.
Na letišti jsme ještě nakoupili SIM kartu. Bohužel nás ale prodejci okradli, jelikož jsme chtěli 10GB za 100Dhm, ale lišácky nám prodali jen 5GB. Takže doporučuji je pro koupi donutit, aby Vám ukázali, kolik kreditu na SIMce je po nainstalování na váš telefon. (Jinak my jsme zvolili značku Inwi a zatím 4G/LTE funguje)
Autobus do centra Marrákeše, je po levé straně, poté co vylezete z letištní haly. Překvapivé je, že se zde taxikáři chovají slušně a enormně se nevnucují, dokonce nám poradili, kde najdeme autobusovou zastávku. Jinak autobus stál 60 dhm pro dva. Je to linka L19 a jezdí do centra nejméně k náměstí Jemaa el-Fna. (Jízdní řády naleznete dokonce v Google mapách po kliknutí na zastávku)
My vystoupili na náměstí Jemaa el-Fna, jelikož jsme bydleli v Marrákeši v medíně. Navigace po medině, není tak komplikovaná, jak píšou v průvodci. Tedy alespoň ne v dnešní době internetu a online/offline map.
Ubytovali jsme se v „hotelu“ Aday a vydali jsme se zpátky na náměstí Jemaa el-Fna na večeři. Toto místo jsme si vybrali kvůli tomu, jelikož se sem každý večer sjíždějí pouliční prodejci z celého Marrákeše jídla a můžete si dát tažíny, kuskusy a různá grilovaná menu. Spíše to ale připomíná hon na turisty, kde navzájem soutěží naháněči jednotlivých stánků, kdo koho uloví. Když si sednete začnou všichni tleskat a zpívat. Je to až trochu nepříjemně. Pokud se však chcete najíst můžete si sednout prakticky kamkoliv, jelikož stánky nabízejí skoro to samé. Pokud se chcete jen projít, tak si vyberte třeba číslo 22 a všem naháněčům, říkejte, že jste už jedli u stánku číslo 22.
My jsme podlehli právě u tohoto čísla a dali jsme si 2x tajin a naservírovali nám i nějaké olivy a extrémně sladký mátový čaj. Všehovšudy nás to stálo 100Dhm plus disko pro naháněče.
Nakoupili jsme ještě vodu a šli jsme si lehnout. Je listopad a je tu opravdu na mikinu večer a v pokojích je zima. Takže buď spoléhat na teplé deky ve vašem ubytování, nebo si přivézt spacák.
Marrákeš – druhý den
Ráno jsme spali dlouho a to nás zmátla ještě změna času, která tu od tohotu roku (2018) je nová i pro Maročany a tak jsme se na snídani dostali těsně před 11 hodinou. Snídani jsme si dali opět na náměstí, tentokrát však v kamenné restauraci. Omelety s kafem pro dva nás vyšly i s dýškem na 60 Dhm.
Pak jsme vyrazili přes náměstí k minaretu mešity Koutubia (kousek od marrakešské medíny) a od ní jsme zamířili do první autopůjčovny s názvem Majdolina, kde jsme chtěli zjistit za kolik bychom si mohli půjčit auto, nakonec nás ale ukecali a auto jsme si na druhý den zarezervovali u nich. Auto nás přišlo na 22 euro na den plus 6 euro za full pojištění (šlo ještě místo full pojištění složit zálohu 500 €), za to jsme dostali auto s možností řízení pro dva řidiče a nějaké další věci k tomu, které jsou ale standardem autopůjčoven.
Pak jsme šli do nového města (Marrákeš má svůj downtown), hledat větší drogerii, kde by si Verča koupila kryt na čočky, který nechala doma. To nám s prohlídkou nákupáku s názvem Eden chvíli zabralo, ale nakonec jsme uspěli a v jedné optice nám to dali zadarmo.
Pak jsme navštívili zahradu Jardin Majorelle, kam jsem se chtěl podívat, bylo to ale drahé cca 70dhm na člověka a tak jsme to otočili zpátky do medíny a šli jsme do zahrady Le Jardi Secret, ta byla ale taky drahá za 50dhm a tak jsme šli do paláce El Badii. Cestou jsme se v medině stavili na oběd v jedné z mnoha střešních kaváren, do kterých uniknete pomocí útlých schodů přímo z uliček tržiště. Dali jsme si Halal polévku a kávu cca za 100dhm. Pak jsme dorazili k paláci Badi, kde jsme už místním cenám podlehli, abychom aspoň něco z Marrákeše viděli a zaplatili jsme vstup 70dhm. S cenama na památky je to obvykle tak, že turisté platěj tyto pálky a místní cca jen 10 dhm. Palác je jinak celkem velké klidné místo s „bazénky“ a pomerančovníky, ale nic jiného tu nehledejte, jelikož se jedná spíš jen o zachovalé zdi paláce. Z místní věže, je také celkem hezký pohled na část Marrákeše.
Po prohlídce jsme se vydali na ubytko trochu si odpočinout a pak jsme se šli opět na náměstí Jemaa el-Fna na večeři, ale ne do stánků, ale do restaurace. Za dva kuskusy a kávy jsme dali opět 100 dhm. Pak jsme se procházeli s foťákem a goprockem po náměstí a udělali jsme první shopping kosmetického arganového oleje (3x 100ml dohromady za 100dhm, původní nástřel ceny cca 100 dhm za jednu lahvičku). Pak už jsme šli na ubytko plánovat další cestu mimo Marrákeš.
Rozpočet a plán cesty
Pokud vás zajímají výdaje, tak je náš rozpočet naleznete zde a pokud máte zájme o komplexní plán naší cesty, tak ten najdete zde.
